Projekt česko-romské vlajky v kontextu společenské atmosféry

František Kostlán

Odpověď na otázku, proč umělecký počin výběrového řízení na česko-romskou vlajku výtvarníka Tomáše Rafy vzbudil takové vášně a sám Rafa dostal pokutu, je třeba hledat v tom, jak chápeme takové pojmy, jako jsou „národ“, „stát“ či „společnost“.

Otázkou do diskuse je, proč vlajka, ať už jakákoli, budí tolik vášní. Proč počin Tomáše Rafy, coby jeden z příkladů z poslední doby, vyvolává u lidí z různých koutů společnosti nechuť a vede k rázným odsudkům.

Rafa chtěl ve svém uměleckém počinu vytvořit česko-romskou vlajku, která by symbolizovala, co mají Češi a Romové společného. Nechme stranou, jestli to udělal šťastným způsobem, či nikoli, protože to není tak podstatné.

Symbol - dobré a zlé

Vlajka je symbol, ale i hmatatelná věc, s níž lze nakládat. Jako symbol sebou nese dobré i zlé. To dobré spočívá v tom, že viditelně symbolizuje příslušnost k nějakému společenství a umožňuje každému se jejím prostřednictvím k němu hlásit a sdílet s ním pozitivní pocity.

Takto viděno může některým lidem vadit manipulace se symboly, které představují to, co je jim drahé, blízké, sympatické. A týká se to i některých Romů, kterým se myšlenka česko-romské vlajky také příliš nezajídala.

To zlé spočívá v pocitu některých členů onoho společenství, že druzí k němu patřit nemají. A ten, kdo o tom rozhoduje, že jsou oni sami.

Národ, stát, společnost

Myslím, že celý problém začíná u chápání pojmů „národ“, „stát“, „společnost“. Kdo je vlastně Čechem?

•Pouze etnický Čech,

•každý občan České republiky,

•kdokoli se za Čecha prohlásí.

Podle občanského principu, na kterém stojí i naše státnost a ústava, je Čechem každý, kdo má české občanství. Jenže národovectví 19. století a nacionalismus století 20., které se k nám v různých podobách navracejí, to vidí jinak:

•Čechem je jenom ten, kdo se tu narodil (národovectví → xenofobie),

•Čechem je pouze ten, kdo je etnicky čistým Čechem (nacionalismus → šovinismus → rasismus).

Z tohoto pohledu jsou „vlastníky“ pojmu národ pouze etnicky čistí Češi, kteří se tu narodili (ve zkratce „čistí Češi“). Nacionalismus je založen na ztotožnění pojmů „národ“ a „stát“, což umožňuje dojít k přesvědčení, že „stát jsme jenom my, čistí Češi.“ Heslo Čechy Čechům je vždy podáváno v tomto kontextu a vyjadřuje přání, aby všichni ostatní buď na slovo poslouchali vlastníky státu a žili výhradně podle jejich představ, nebo odsud rovnou vypadli.

Stejné je to s pojmem „společnost“, který ovšem národovci či nacionalisté velmi málo užívají, protože nezapadá do jejich ideologizovaného vidění světa.

Šovinistické opice

Názory zastánců národovectví a nacionalismu pomáhají zhoršovat společenskou atmosféru a postupně tak získávají navrch a vracejí nás o století až dvě nazpět (děje se tak v celé Evropě, nejen u nás. Jakoby šovinismus a nenávist, na nichž byly založeny balkánské války v 90. letech, přeci jen vyhrály). A jelikož ďábel tancuje na detailech, podívejme se na ně.

Banda šovinistických opic, které se mylně pokládají za vlastence, po cestě z fotbalového zápasu národního mužstva zmlátila několik Romů. Důvod ke zmlácení kohokoli (Romů především) obvykle nepotřebují, tentokrát však byli čeští občané tmavší pleti hodně „drzí“ - dovolili si fandit svému mužstvu obvyklým pokřikem „Češi, Češi“.

Pobouření „vlastenci“ je surově zmlátili se slovy, že „nějaké uzené kurvy“ nejsou Češi. Jeden z „vlastenců“ vytrhl jednomu z Romů českou vlajku a roztrhal ji s tím, že „ten negr ji zneuctil“.

Tento příběh mi vyprávěl Rom z Karviné. Jiný Rom, z Orlové, skalní fanda ostravského Baníku, mi řekl, že společně s několika kamarády museli odejít z fotbalového zápasu Baníku, jinak by neměli šanci přežít, protože ostravští hooligans, kteří patří k vůbec nejhorším, je chtěli zabít, čímž jim nejen vyhrožovali, ale snažili se to i uskutečnit.

Romští fanoušci odešli ve zdraví jen proto, že je při odchodu chránili policisté a pořadatelé. I tak to ovšem odneslo jejich auto, které bylo napůl zničené. Od té doby na fotbale nikdo z nich nebyl.

Důvodem, proč jsem si vybral právě vlajku, je i to, že jí nacionalistické skupiny zneužívají na svých demonstracích,“ říká Tomáš Rafa. Jak vidno, vycítil velmi dobře, o co jde. A šel proti proudu, což u umělce nemělo být pro nikoho žádným překvapením.

Právo krve

Vlajku si tedy nesmí přivlastňovat někdo, kdo nepatří do národa, kdo není součástí státu. Vlajka patří těmto „vlastencům“ - většina z nich sice neumí česky pořádně mluvit ani psát, o historii českého národa neví nic, jelikož jsou nevzdělaní, a k vlastní zemi se chovají přezíravě... na symboly a tím i na celou zemi však mají právo krve.

Tento přístup v měkčí podobě sdílejí národovci, kteří mj. hovoří o migrantech jako o nebezpečí pro český národ, navíc bez jakéhokoli rozlišování (tedy opět na základě paušalizování, jako u Romů). Tento leckdy až xenofobní přístup k věci zastírá vše pozitivní, co sebou příchod migrantů nese.

Ale už i lidé vyznávající občanský princip přebírají nevědomky nacionalistickou rétoriku a vnášejí tak do veřejného prostoru myšlenku, že rozdělení na MY a ONI je správné, přijatelné či pochopitelné. Dnes se již, pro příklad, zcela běžně užívá výraz většinová společnost. Jde o protimluv, jelikož společnost tvoří všichni lidé, kteří zde žijí, bez ohledu na národnost či občanství.

Ztotožnění společnosti s většinou vyjadřuje de facto jinými slovy totéž, co pokřikuje zmíněná tlupa opic: menšiny (lidé z menšin) nejsou součástí společnosti (národa, státu). Představa, že zde existuje většinová společnost a vedle ní (logicky) menšinové společnosti, navozuje či předjímá možnost, správnost či užitečnost segregace (v bydlení školství, zaměstnávání atd.)

Všimněme si: společnost (národ, stát) již netvoří z politického pohledu přirozený celek, jelikož si jej „zprivatizovali“ nacionalisté - a ostatní jim v této věci skáčou na špek.

Vzato v tomto kontextu, je pokuta za umělecký záměr vytvořit česko-romskou vlajku, kterou Rafovi vyměřil Odbor správních agend Prahy 7, projevem nacionalistické tuposti. A fakt, že trestní oznámení kvůli tomu na Rafa podal člen Dělnické strany SS, to umocňuje.

Opomíjená zkušenost

Vytržení kauzy česko-romské vlajky z onoho kontextu je lákavé, protože umožňuje libovolný výklad a přístup. Řešit bychom však měli celkovou situaci, nikoli jen jeden z jejích projevů.

Gerald Messadié, francouzský historik, esejista a spisovatel ve svém díle Obecné dějiny antisemitismu poukazuje na to, že antisemitismus v moderní době (po francouzské revoluci) vychází z nacionalismu, konkrétně z koncepce ztotožnění státu s národem, která vyústila v genocidu Židů, Romů a dalších skupin obyvatel. Nenávist podle něj mimo jiné rozdmýchávaly „jedovaté výpary pocitu etnické sounáležitosti.

Ze zkušenosti, kterou Messadié popsal, však nejsme ochotni se poučit.

Adolf Hitler napsal v Mein Kampfu, že Židé nejsou národem, protože nemají vlastní stát - a jsou proto ničiteli ostatních států, na nichž se obohacují (samozřejmě za pomoci světového spiknutí). Podobně poukázal i na to, že Romové nemají stát, jsou nepřizpůsobiví a parazitují na druhých - stejně jako Židé napříč státy.

Dnešní nacionalisté to po Hitlerovi papouškují. A další to po nich přebírají, nevnímají změnu slovníku, která vyjadřuje změnu společenskou (změnu přístupu k důležitým tématům), a až příliš ochotně si zvykají na to, že hloupost, neomalenost, vyprazdňování pojmů a pokřivené myšlení začíná ovládat veřejný prostor.

Situace se stává těžko stravitelnou. Vrchní rabín Karol Efraim Sidon cítil potřebu v novoročním dopise zmínit paralelu s Hitlerovou dobou, vyjádřenou sympatiemi k (loňským) protiromským akcím, o jejichž účastnících jsme si zvykli hovořit jako o frustrovaných rozhněvaných lidech:

Co je horší, mnozí z nás - a troufám si říci, že většina - má pro naše rozhněvané spoluobčany pochopení. Ne, že by Cikány posílali rovnou do plynu, to ne, ale že všichni do jednoho kradou, štítí se práce, devastují své okolí a nedbají nočního klidu, s tím dokážeme být zajedno. Máme tak krátkou paměť, že jsme zapomněli, že co Žid, to zloděj, štítí se pořádné práce a je to u nich jako v židovské škole?

    Diskuse
    January 8, 2014 v 13.43
    indolence vůči xenofobii
    rozhodnutí MÚ Praha 7 mě svojí rigorozností překvapilo - když pomylsíme jak si hraje s grafikou naší státní vlajky kde kdo. Zajímavé je že např. malování kákových křížů na vlajku Evropské unie nikoho neznepokojuje.
    Možná šlo debatu o těchto problémech otevřít méně kontroverzně ale to už je volba galerie Artwall na kterou má mylsím právo. Na těch pár kaček pokuty se asi snadno vyberou peníze ale aby toto rozhodnutí nemělo precedentní účinek.
    Když televizní pivní bard ozák šel v jednom dílu série do Pivního pětiboje, tak mu fandové mávali pivní vlajkou - také na zákadě státního symbolu - ale to mne spíš pobavilo. V naší domovině nemáme tak hysterický vztah k státním symbolům jako třeba v USA či Rusku. A nebylo to jistě myšleno jako urážka, spíš jako forek.
    Ale ani ta vlajka snad nebyla myšlena jako návrh na změnu zákona os státních symbolech, jen jako symbolické upozornění že Romové jsou tu také doma. V zemi budované na občanském principu by snad mělo být jedno zda se občan ČR jmenuje Honza, Dežo a nebo Nguyen. Zeman rasovou xenofobii označil za ohnisko neagitnví deviace - myslel to vážně ,
    January 8, 2014 v 21.19
    Čechem je (pouze) ten, kdo se za Čecha považuje
    Jsem rád, že tu autor nadnesl téma nacionalismu a xenofobie. Nikdo by neměl druhého škatulkovat, že není Čechem (jako šovinistické opice), ale ani že JE Čechem. A to, bohužel, činí autor sám. A není sám.

    "Podle občanského principu, na kterém stojí i naše státnost a ústava, je Čechem každý, kdo má české občanství."
    Tomu nerozumím. Takže kdo má české občanství, nemůže se považovat za příslušníka jiné národnosti než české?

    Naše ústava, přestože má spoustu chyb, naposledy změnou volby prezidenta, je v něčem pokrokovější než národovecké ústavy mnoha států i západní Evropy. V preambuli se píše: "My, občané v Čechách, na Moravě a ve Slezsku..." To znamená, že ústava primárně odkazuje k zemskému, nikoli národnímu principu.

    V odst. 2, čl. 3 Listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky je uvedeno: „Každý má právo svobodně se rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoliv ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování“. Takže autor nemá pravdu, když tvrdí, že za Čecha je považován každý, kdo má české občanství.

    Počet lidí, kteří se ve Sčítání lidu přihlásili k české národnosti za 10 let poklesl o 2,52 mil. na 6,57 mil. Čechů v roce 2011. Oproti roku 2001 naopak stoupl počet Moravanů zhruba o třetinu (cca 630 tis.). Přesto lidé, kteří se aktivně hlásí ke své zemské národnosti (Moravané a Slezané) nejsou v ČR ani uznávanou součástí většiny, ani menšinou.

    Od jednoho českého vládního zmocněnce pro lidská práva zaznamenal před několika lety jeho slovenský kolega intervenci, aby Slováci přestali uznávat moravskou národnost (je vedle české předtištěna v záznamových arších a Moravané mají svého člena v radě vlády pro menšiny). Není divu, že sklouznou ke skrytým či otevřeným projevům nacionalismu občané státu, který nerespektuje vedle různých politických dohod a memorand především své vlastní principy.

    Významný kritik i polistopadového vývoje Karel Kryl jednou prohlásil: ""Když chci svou národnost, svou moravskou národnost, ještě nemusím být zločincem. Chci být jen Moravanem."

    Takže neoznačujme spoluobčany bez jejich vůle ani Nečechy, ale ani automaticky za Čechy.
    MP
    January 9, 2014 v 10.35
    Davidovi Ungerovi
    Ono je to je jednoduché: "My občané v Čechách, na Moravě a ve Slezsku..." -- tedy my, občané jednoho politického národa, z nedostatku jiného označení nazývaného český. A je lhostejno kolik příslušníků národností a národnostních menšin se k tomuto politickému národu hlásí.
    Nemá to mnoho společného se zemským zřízením -- to bychom tam nemohli mít "ve Slezsku", ale museli bychom uvádět "a v nepříliš velkém zlomku Slezska". Právě tak ovšem ani koncept politického, občanského národa, ani ta věta v Ǔstavě nijak nevylučuje zemské zřízení, ani moravskou národnost.
    K vlajce:

    Kdyby se nejednalo o výtvarné dílo, ale o mělo by se diskutovat také o politické symbolice těch návrhů vlajek, pak bych řekl, že to byl chabý nápad. Nepotřebujeme státní vlajku (ta vlajka je státní, nikoli národní), která zdůrazňuje existenci partikulárních národnostních identit. Potřebujeme vlajku, která důvěryhodně, a zvláště důvěryhodně pro příslušníky tzv. minorit, vyjadřuje odhodlání žít spolu tak, aby to, jakou mám národnostní (atd.) identitu nehrálo limitující roli v mých životních šancích. Bohužel, toho se nedá dosáhnout změnou barevného vzoru, který tiskneme na kus textilu periodicky vyvěšovaný v ulicích, k tomu je potřeba soustavně přizpůsobovat stát, který je tímto textil reprezentuje

    Rozhodnutí úřadu na Praze 7 bylo zbytečně rigidní -- možná je to ode mne ohavné, ale čichám za tím promyšlený subalterní alibismus: "Dám malou pokutu a zbavím se nepříjemného stěžovatele, stejně to rozkladovka zruší, protože by jinak byli za blbce. A tomu malíři to neublíží, bude mít zadarmo, v nejhorším za dvě tisícovky publicitu, které by jinak nedosáhl". Takový ten způsob uvažování, když je šéf vašeho úřadu arogantní blbec a vy to chcete doklepat do penze.