Wagnerová: vláda má většinu, Zeman musí jednat bezodkladně

Prezident má oprávnění jmenovat premiéra a na jeho návrh ministry. Toto oprávnění je podle Elišky Wagnerové třeba interpretovat jako povinnost. Nestanoví-li navíc ústava lhůtu, měl by prezident konat bez zbytečných průtahů, tedy bezodkladně.

(vd)

07.01.2014 13:10

Wagnerov_

Poté, co předsedové ČSSD, ANO a KDU-ČSL podepsali koaliční smlouvu, se prezidentovi počítá čas, připomíná Eliška Wagnerová. Foto web Senátu ČR

V pondělí podepsali předsedové ČSSD, ANO a KDU-ČSL koaliční smlouvu a zároveň zveřejnili nominace na jednotlivé ministerské posty. Přestože koaliční subjekty disponují v dolní komoře většinou 111 hlasů, novináři spekulují o tom, že by prezident Miloš Zeman mohl některé navržené kandidáty odmítnout do funkcí jmenovat. Podle senátorky Elišky Wagnerová bychom tak byli svědky ústavně-právního konfliktu.

Předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka přitom doposud nebyl jmenován ani premiérem. Česká televize během úterního dopoledne informovala, že se Sobotka se Zemanem sejde až v pátek, údajně ho chce na schůzce požádat, aby co nejdříve učinil ústavní kroky k rychlému jmenování nového kabinetu. Samotný prezident se k věci doposud nevyjádřil.

Jeho tiskový mluvčí odmítl cokoli předjímat. „Já bych v tuhletu chvíli nechtěl vůbec nic předjímat, ani potvrzovat, ani nic vyvracet. Já opravdu pouze říkám, že je předčasné v tuto chvíli mluvit o jakémkoliv termínu jmenování," uvedl v úterý Jiří Ovčáček pro Český rozhlas.

Experti na ústavní právo se přitom neshodují, zda Zeman skutečně jmenování některých ministrů či dokonce celé vlády blokovat může. Zatímco podle Jiřího Přibáně by prezident v takovém případě riskoval totální konfrontaci s Poslaneckou sněmovnou, Zdeněk Koudelka již v prosinci napsal, že hlava státu svá oprávnění vykonává v přesvědčení, že jsou v souladu s ústavou a nejdou proti zájmům státu.

„Pokud toto přesvědčení nemá, podle svého slibu takové rozhodnutí odmítne. Prezident není povinen vyhovět každému návrhu na jmenování, může si vyžádat návrh nový," napsal Koudelka. V této souvislosti například připomněl, že po únorovém převratu 1948 odmítl Edvard Beneš 16. března 1948 návrh Klementa Gottwalda, aby ministrem zahraničí po smrti Jana Masaryka byl jmenován tehdejší ministr průmyslu a bývalý premiér Zdeněk Fierlinger.

Beneš tak podle Koudelky osobně reagoval na jím pociťovanou Fierlingerovu zradu při únorových událostech. Příkladem negativního postoje ke jmenování člena vlády na návrh premiéra je podle Koudelky také postoj prezidenta republiky Václava Klause z října 2005, který jmenování Davida Ratha ministrem zdravotnictví podmínil jeho rezignací na post předsedy České lékařské komory - a do tohoto rozhodnutí odmítal premiérův návrh na jmenování.

Politický nebo ústavně-právní konflikt?
Jiří Přibáň před časem pro Deník Referendum zároveň uvedl, že by případný konflikt, který prezident Zeman svým postojem vyvolá, nebyl ústavní, nýbrž ryze politický. „A proto je třeba ho také politicky vyřešit, tj. prostřednictvím reálné moci a tlaku politických stran na prezidenta,“ uvedl Přibáň pro Deník Referendum.

S Přibáněm ale nesouhlasí senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová. „Přibáň má pravdu jen z části. Pokud by totiž prezident blokoval vznik vlády, která má prokazatelnou šanci získat důvěru Poslanecké sněmovny, konflikt by se dostal do ústavně-právní roviny,“ uvedla Wagnerová v rozhovoru pro Deník Referendum.

„Podle české Ústavy má prezident oprávnění jmenovat předsedu vlády a na jeho návrh jednotlivé ministry. Je ale třeba zdůraznit, že oprávnění je třeba interpretovat jako povinnost. Nestanoví-li ústava lhůtu, měl by prezident konat bez zbytečných průtahů, bezodkladně.“ tvrdí bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu a připomíná, že Sobotkova vláda po pondělním podepsání koaliční dohody prokazatelně disponuje většinou v dolní komoře, což je podle ní klíčová okolnost.

„Od tohoto okamžiku se zkrátka prezidentovi počítá čas,“ zdůrazňuje Wagnerová. „Prezident pověřil Bohuslava Sobotku průzkumným mandátem a jemu se zadání podařilo. Rýsující se koalice disponuje podporou Poslanecké sněmovny, Miloš Zeman proto musí začít jednat bezodkladně a jmenovat předsedu vlády a k jeho návrhu ostatní členy vlády“ nepochybuje senátorka.

Pokud by Zeman nicméně začal vznik vlády blokovat, podle Wagnerové by vznikl konflikt, jehož řešení spatřuje na rozdíl od Přibáně nikoli v ústavní žalobě, nýbrž v kompetenčním sporu, které jsou, dle jejího názoru, ve vzájemném poměru subsidiarity. „Teprve kdyby prezident neuposlechl následný výrok Ústavního soudu o nutnosti jmenovat předsedu vlády, připadala by v úvahu ústavní žaloba,“ vysvětluje Wagnerová.

Právě v této souvislosti připomíná, že bude podstatné, zda Zeman v pátek jmenuje Sobotku premiérem. Sobotka totiž za stávající situace nezastává žádnou ústavní funkci, je pouhým předsedou jedné z parlamentních stran.

„Kompetenční spor by tak musela vyvolat Poslanecká sněmovna, neboť ta má podle české Ústavy oprávnění rozhodovat o důvěře vlády, v čemž by ji případná nečinnost prezidenta bránila. Dalo by se říct, že dolní komora má právo na vládu, který je jí ústavně odpovědná,“ upřesňuje Eliška Wagnerová.

Jinak řečeno to podle ní znamená, že by se mohla Poslanecká sněmovna obrátit na Ústavní soud, neboť do jejích kompetencí patří mimo jiné to, že rozhodováním o důvěře drží vládu u moci. „Nyní však vládne kabinet, který důvěru většiny Poslanecké sněmovny nezískal a zároveň se nesporně rýsuje možnost kabinetu s důvěrou,“ připomíná senátorka.

„Ústavní soud by si pak v případě vyvolání kompetenčního konfliktu měl uvědomit, že se jedná o povahu a charakter našeho parlamentarismu a demokracie, a proto by měl kompetenční spor vyřešit ve zrychleném režimu,“ dodává Wagnerová.

Pevně nicméně věří, že podobná situace nenastane. „Zatím se pohybujeme pouze v rovině spekulací a já doufám, že se prezident zachová v souladu s Ústavou a vláda vznikne v nejbližších dnech,“ uzavírá Eliška Wagnerová.


A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Když politický spor, tak politický spor Úterý, 7.Ledna 2014, 22:59:15

Když máme přímo voleného prezidenta, mělo by jeho spory s parlamentem řešit referendum. Odváží se poslanci přijmout zákon o obecném referendu, který by to umožnil?

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Neodváží, pane Macháčku, Úterý, 7.Ledna 2014, 23:05:27

a když ano, bude to zákon bezzubý. Kolikrát už jsme k němu byli blízko, kolikrát byl slibován, naposled myslím dokonce K. Peake. Když ho teď bude prosazovat T. Okamura, budou ho nálepkovat za extremistu a tvrdit, že bychom ho mohli zneužívat, že na přímou demokracii nejsme dost zralí.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

O jaký spor mezi Zemanem a parlamentem se tu ale jedná? Úterý, 7.Ledna 2014, 23:38:50

Možná jde o umělý problém těch, kteří jasnovidně vědí dopředu, co Zeman udělá.
Není od věci přečíst si komentář Michala Komárka a připomenout si spolu s Cyrilem Svobodou, že podobně jako teď Zeman choval se Havel při vyjednávání o vládě se Špidlou.
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/michal-komarek.php?itemid=21998
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10101491767-studio-ct24/213411058061205/

Ja

Vratislav Dostál - novinář, Brno

Jiří Přibáň Středa, 8.Ledna 2014, 14:51:23

Před napsáním tohoto článku jsem kontaktoval také Jiřího Přibáně. K odpovědi se dostal ale až teď. Přikládám ji sem celou:

--

1) Ústavní krizí se dotyčný politický konflikt stává kvuli jeho TRVÁNÍ - tento moment času je velice důležitý, protože běžný politický tlak postupně času přerůstá v obstrukci, na kterou je třeba reagovat žalobou buď ústavní, nebo kompetenční.

2) Koudelka není odborník nebo vědec, ale slouha všech mocných i nemocných, jehož názory mají váhu právě jen politické po-moci. Srovnávat dnešní situaci s poválečným výjimečným stavem a bojem o demokracii je nejen zavádějící, ale i nehorázné. Navíc žijeme ve zcela jiném ústavním režimu.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

* Středa, 8.Ledna 2014, 21:37:4

Souhlasím s paní Wagnerovou.

Principy, že kdo rozhoduje rovněž nese odpovědnost a naopak, a že pokud není zákonem stanovená lhůta, znamená to "bez zbytečných průtahů", jsou naprosto základní a nepřekročitelné, a jsou to prubířské kameny, na kterých musíme testovat jakékoliv rozporné výklady zákonů.
Bez prvního principu by o věcech veřejných mohli rozhodovat Bob a Bobek, králíci z klobouku, Fifinka a maxipes Fík, což jak každý uzná nemohou, i kdyby to nebyly kreslené figurky.
Pokud jde o princip druhý, pojďme si jeho důležitost přímo předvést na nějakém příkladu:

§73 zákona č.111/1998 Sb. říká:
"Jmenování profesorů.
Profesora pro určitý obor jmenuje prezident republiky na návrh vědecké rady vysoké školy podaný prostřednictvím ministra."

Rozdělení jednotlivých odpovědností je zde zcela jasné - vědecká rada vysoké školy ručí (neboli nese odpovědnost) za odbornou výši jednotlivých kandidátů v jednotlivých oborech. To mimo jiné znamená, vzhledem k tomu, že mluvíme o profesuře, čili nejvyšším levelu :)), že kandidát je obeznámen s názory svých předchůdců i současníků v oboru. Je nemožné, aby byl prezident republiky garantem odbornosti - těžko otestuje, jestli jsou znalosti docentky Duškové z UK v oboru patologie dostatečně na výši - o patologii ví prezident kulové.

https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/prezidenti-v-minulosti/vaclav-klaus/rozhodnuti-prezidenta/jmenovani-odvolani-rozhodnuti/profesori-vysokych-skol.shtml

Odpovědnost ministra školství je přímo vyslovena - je to prostředník, neboli ručí za to, že se prezidentovi na stůl nedostane nějaký nesmysl. Prakticky to znamená, že je na ministerstvu nějaký pracovník, který dbá o formální správnost a jiné náležitosti návrhů z jednotlivých škol, které pak podstupuje ministrovi, který jim svým podpisem dává váhu a pak je přeposílá prezidentské kanceláři.

No a jaká je role prezidenta, který "jmenuje"?
Když není odpovědný ani za odbornou způsobilost - tedy samotné meritum věci, ani za formální (byrokratickou) správnost, za co tedy?
Prezident zde vystupuje v roli ztělesnění suveréna, jako konkrétní zhmotnění (jeho vlastní osoba) vůle občanů této země - protože suverénem je lid.
V přímé praktické rovině to znamená celospolečenské uznání čili všeobecně sdílenou legitimitu.
Ještě jinými slovy - já vím o patologii stejné kulové jako prezident, ale pokud výše jmenovanou docentku Duškovou uznala vědecká komise UK a jmenoval ji prezident republiky, tak i já i každý další občan této země uznáváme, že skutečně JE špičkový odborník ve svém oboru.

Je zcela jasné, že v tomto konkrétním případě prezident, i když slovy zákona "jmenuje" jednotlivé kandidáty, ani náhodou nerozhoduje o konkrétních jménech, nemá žádnou personální pravomoc.
On tomu všemu "jen" dodává finální legitimitu, a to ne vahou svého osobního rozhodnutí, svou mocí, ale symbolickou vahou svého úřadu hlavy státu, jeho podpis na jmenovacích dekretech zastupuje podpis každého jednotlivého občana této země.

Analogicky, ale v jiných souvislostech, to funguje například když vláda skládá slib do rukou prezidenta.
Každá nová vláda musí nejprve udělat dvě věci aby stvrdila svou legitimitu - požádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu, které je odpovědná, a získat ji, a každý člen vlády musí složit slib do rukou prezidenta.
V tom slibu se praví: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení."
Členové vlády tedy zákonodárce žádají o důvěru jako jeden celek, sbor ministrů, a skládají každý jednotlivě a osobně slib věrnosti.
A neslibují věrnost konkrétní osobě, nyní jistému Miloši Zemanovi, ale věrnost republice, věci veřejné. V podstatě by každý člen vlády měl tento slib osobně říct každému občanu této země. Ale protože by to bylo nesmírně zdlouhavé a než by to všechno proběhlo, bylo by po volebním období, tak členové vlády skládají slib do rukou prezidenta, do rukou symbolického ztělesnění všech občanů.

V tomto se dá souhlasit s Vratislavem Dostálem - Koudelka je magor, který slunečník nazve koloběžkou a bude na tom důležitě trvat.

Pokud by bylo třeba, jde to vše nasvítit ještě z jiného úhlu - opravdu jsou chvíle, kdy musí prezident rozhodnout úplně sám, kdy celá tíha velice vážného rozhodnutí leží jen a jen na něm. Třeba když je zem ve válečném stavu a on jako vrchní velitel musí rozhodnout o nasazení armády - ale co když je situace taková, že nás spojenci, zmítaní vlastními vnitřními děsy, opustili, a ten, kdo na nás útočí, je mnohem mocnější než my a šílený???
Ano, v té chvíli prezident může rozhodnout, že nepůjdeme do přímého střetu a nedá armádě rozkaz k obraně území.
(nepřeji Miloši Zemanovi ani nám všem, aby pan prezident ve svém funkčním období musel takovou volbu podstupovat).
Zatímco ve věcech zahraničních či obrany je prezident důležitý, informovaný a aktivní člen, v jiných odvětvích, jako třeba vzdělávání, evidentně sehrává roli spíše symolickou (to není nedůležitá role).

A nyní tedy konečně a bezodkladně :)) k nepřítomnosti lhůt v zákonech.

Pokud bychom o ní měli uvažovat ve světle konkrétního §73, tak je jasné, proč zde žádné lhůty nenajdeme.
A že to přesto neznamená, že žádné lhůty neexistují.
Uvědomme si, jak to celé probíhá - jmenování profesorem obnáší slavnostní předání jmenovacího dekretu prezidentem, a pak zřejmě společenské setkání s obědem a kapkou kultury.
Když si představíme krajní varianty, zjistíme, že nedávají smysl. Není možné, aby prezident (prezidentská kancelář) zorgazinoval celý ceremoniál vždy, když od ministra dostane jednu žádost o jmenování. Bylo by to plýtvání penězi daňových poplatníků a navíc by prezident, vzhledem k tomu, kolik profesorů ročně jmenuje, v podstatě dělal celý rok jen to.
Taktéž je nesmyslné, aby se čekalo, až se shromáždí řekněme dva tisíce návrhů, protože pak by bylo nemožné, aby to proběhlo nějak důstojně, vždyť jen potřepání s dvěma tisícy párou rukou by zabralo hodiny - a jmenování profesorů by důstojné být mělo - tím, že právě hlava státu jmenuje profesory nejen každý občan uznává, že jsou špičky ve svém oboru, ale zároveň se i sděluje světu, že si těchto lidí vážíme, že víme, že je vzdělání důležité...
V reálu se tedy vychází z toho, že se čeká, až se shromáždí ROZUMNÝ počet návrhů na jmenování, načež prezident skrze prezidentskou kancelář oznámí ministerstvu školství, kdy ke jmenování dojde, a to následně informuje jednotlivé školy a tím umožní, aby si dotyční zorganizovali čas tak, aby se jmenování mohli osobně zůčasnit.
Sečteno a podtrženo - v našich podmínkách prezident republiky NĚKOLIKRÁT ročně jmenuje několik desítek nových profesorů (strom vědění je košatý). Je to jeho práce a povinnost ze zákona.
Tato lhůta je zcela přirozená, a její délka a charakter vyplývá z reality.
Pokud tedy Miloš Zeman dlouhodobě odmítá jmenovat nové profesory, porušuje zákon právě v tom, že nejedná "bezodkladně", tj. při první vhodné příležitosti.

Není moc dobré mít prezidenta, který porušuje zákon.
Ale naši prezidenti porušují zákon rádi a prochází jim to - Petr Pithard by mohl vyprávět.

Když se prezidentovi nechce pracovat, nebo si myslí, že není mašina na podpisy, když je přesvědčen, že by profesory měl jmenovat někdo jiný... - prosím.
Pokud se domluví s Parlamentem, že bude jmenovací dekrety podepisovat a profesory jmenovat jiný zástupce republiky a tento zákon bude schválen... - prosím.
Ale dokud tomu tak nebude, měl by se prezident chovat jako profesionál a jmenování neblokovat.

>><<>><<>><<>><<>><<>><<>><<>><<>><<

Kdybychom provedli mnohem složitější analýzu, přišli bychom na to, že paní Wágnerová má pravdu - je čas, aby prezident začal konat, jeho manévrovací prostor je úzký, a z povinnosti konat hned (tj. ve velmi nedaleké budoucnosti) se nejde vykroutit.

>><<>><<>><<>><<>><<>><<>><<>><<>><<

P.S. ještě k jmenování profesorů - pokud bude Miloš Zeman opravdu dělat nezodpovědné psí kusy a jmenování přejde na jiného ústavního činitele, velmi se mi líbí návrh budoucího ministra školství, senátora Marcela Chládka, ať je tou osobou předseda Senátu.
Rozhodně ano!
A přeji mu, ať i jeho rozhodnutí v ministerské funkci jsou tak uvážená.

Ostatně soudím, že Senátu poslední dobou zní rozumný hlas a on dobře plní jednu ze svých mnohých funkcí.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Středa, 8.Ledna 2014, 21:44:21

Petr Pithart samozřejmě, omlouvám se.

Luděk Ševčík - OSVČ

Čtvrtek, 9.Ledna 2014, 17:21:1

Paní Wagnerová má pravdu. Pan Morbicer má pravdu. Svoji. Ovšem Zeman nyní svým rozhodnutím ověřil pravdu paní Švandové - "Možná jde o umělý problém těch, kteří jasnovidně vědí dopředu, co Zeman udělá." Už to strašení Zemanem začíná být dost trapný.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.