Prezidentova víra

Štěpán Steiger

Velká část Američanů věnuje mimořádnou pozornost religiozitě hlavy státu. Odpověď na otázku, jak nábožensky žije a cítí ta současná, přitom není jednoduchá.

Američané zpravidla mohli o Vánocích sledovat hlavu svého státu, jak kráčí spolu s rodinou ve svátečním ustrojení do kostela. Prezident George W. Bush šel do kostela během svého osmiletého úřadování 120krát — Barack Obama tak učinil v průběhu svých šesti let jen 18krát. Gary Scott Smith, autor knihy Víra a prezidentský úřad — od George Washingtona k Georgi W. Bushovi, o Obamovi konstatuje: „Jako prezident nechodí do kostela skoro vůbec. Je velmi neobvyklé, že prezident nejde na vánoční obřady.“

Obama trávil letošní sedmnáctidenní sváteční odpočinek s rodinou na Havaji, k níž ho váže jeho dětství. Zazpíval tam koledy, s rodinou si rozbalili dárky, na sousední vojenské základně popřál vojákům „meli kalimakaka“ — veselé Vánoce v havajštině —, ale do kostela nezašel. Jeho náboženské přesvědčení je složitější, než tomu bylo u jeho předchůdců; je mnohem více soukromou záležitostí a patrně zahrnuje i více než pouhou „víru“.

O hloubce prezidentovy víry je přesvědčen Joshua DuBois, bývalý vedoucí Úřadu pro partnerství podle víry a sousedství (jde o součást aparátu Bílého domu! — vykřičník je můj). DuBois, jenž je autorem knihy Prezidentovo vyznání, vysvětluje: „Prezident Obama je přesvědčený křesťan.“ Denně mu posílá emailem náboženské téma dne. „Svou víru vážně praktikuje, i když ji nemusí zrovna předvádět navenek.“

Na veřejnost se fakta o Obamově vyznání dostala poprvé během prezidentské kampaně před osmi lety. Po kázání jeho duchovního mentora reverenda Jeremiaha A. Wrighta ml., jež obsahovalo poznámky považované za pobuřující, se Obama cítil donucen se kněze zříct a ukončit vztah k Trojiční sjednocené církvi Kristově v Chicagu, kam prezident i jeho rodina v předchozích dvaceti letech docházeli. Přesto Obamu doprovázely pověsti, že křesťanství jenom předstírá a že je ve skutečnosti muslimem. Fáma to „dokazovala“ poukazem na jeho otce z Keni a jeho mládí strávené v Indonésii. Průzkum Fóra o náboženství a veřejném životě výzkumného Pew Institutu z roku 2010 zjistil, že téměř každý pátý Američan se domnívá, že prezident Obama je muslim a 43 procent nevědělo, jakého je vyznání. Gary Scott Smith řekl: „Tvrdil bych, že Obama jako věřící je ze všech našich prezidentů jedním z nejhůře chápaných.“

Lidé prezidentovi blízcí prohlašují, že jeho vyznání má hluboké kořeny. Kromě denní náboženské připomínky — která v písemné formě obsahuje vedle citátu z Písma také citáty nejrůznějších osobností včetně třeba Johnnyho Cashe — promlouvá Obama pravidelně s náboženskými představiteli a podle Joshuy DuBoise každý rok na své narozeniny telefonicky hovoří s knězi, „aby vzdal díky Bohu za rok, který uplynul, a modlil se za rok příští.“

Prezident sám představil svoje obsáhlejší pojetí víry v prvním nástupním projevu: „Jsme národem křesťanů a muslimů, židů a hindů a nevěřících.“ A byl prvním prezidentem, jenž uspořádal velikonoční modlitební snídani, a prvním, kdo měl v Bílém domě pesachový Seder. Obojí tradici pak vždy opakoval.

Nicméně veřejný náboženský rituál ukázal i svůj rub. Když po svém zvolení v roce 2008 přijel do Washingtonu, nejedna církev v hlavním městě tvrdě usilovala o to, aby se prezident stal i s rodinou členem její kongregace. Obama se zúčastnil bohoslužeb v několika chrámech afroamerických církví a v St. John´s Episcopal Church, která je „přes ulici“ naproti Bílého domu. Nakonec se ovšem rozhodl, že jeho „duchovním domovem“ je hlavní město.

Značná část americké veřejnosti klade na náboženský život prezidentů nemalý důraz a hlavy USA si toho jsou vědomy. Dwight D. Eisenhower například pravidelně k náboženským obřadům nechodil, ale po svém zvolení — a na naléhání reverenda Billyho Grahama — se přihlásil k presbyteriánům. Následně byl pokřtěn a stal se věrným členem své církve. Citujme opět Joshuu DuBoise: „Pro prezidenta Obamu není důležité, kde se k Bohu modlíte, ale jak mu sloužíte tím, že sloužíte jiným lidem.“ Poněkud otevřeněji to nedávno vyjádřil Randall Balmer, děkan náboženské fakulty Dartmouth College a autor knihy Bůh v Bílém domě: „Vezměme příkladné dilema: Strávím dvě hodiny v neděli ráno v kostele, nebo se v neděli odpoledne podívám na universitní košíkovou? Kdyby se měl rozhodnout mezi těmito dvěma možnostmi, jak znám Obamu, pravděpodobně by zvolil košíkovou.“ Se smíchem pak ovšem doplnil: „A tak uvažuje každý týden mnoho Američanů.“

Nebudeme však americkému prezidentovi křivdit: i na Havaji lze sloužit Bohu (a lidu) bez návštěvy kostela.