Výměna terčů

V nadcházejícím období je třeba nikomu nenadržovat. Co když bude Babišovo hnutí skutečně trvat na prosazení přísné antikorupční a antiklientelistické legislativy, zatímco tradiční strany, ČSSD a KDU-ČSL, budou toto úsilí spíše brzdit?

Kampak se poděla novoroční předsevzetí? Dokonce i prezident se jim vyhnul a raději sáhl po vánočním poselství. Jedno mě přesto napadá.

Co takhle si slíbit, že nebudeme v příštích dvanácti měsících nikomu nadržovat? Přirozené cíle levicově naladěných komentátorů zmizely. Petr Nečas se stáhl z politiky a je v hledáčku orgánů činných v trestním řízení.

Miroslav Kalousek je opoziční politik v parlamentních lavicích. TOP 09 i ODS příštipkaří. Václav Klaus se vydal na dráhu občanského aktivisty a šéfuje jakémusi sdružení nikým nevolených, ale do politiky fušujících osob. Dokonce i kmotři se kamsi z modrých luhů a hájů vytratili.

Než se vynoří v oranžovém hávu, budeme si muset vystačit s politiky udávajícími tep naší době. Snad to pochopí i čtenáři. Nedávno jsem si psal s jedním, který mne označil za zavilého antizemanovce. Nevěděl jsem, jak to změřit, proto jsem se optal, zda mu předtím nevadilo číst texty, které jsem psal coby zavilý antiklausovec.

Odpověděl, že to přece bylo normální, protože „Klaus nebyl náš“. Dodnes dumám, čí „náš“? Proč vlastně nebyl? A Zeman snad je náš - otevřených volnomyšlenkářů fandících sociální, enviromentální, genderově a lidskoprávně citlivé politice?

Zapomeňme na „náš“ a „ne-náš“. Miloš Zeman má nejednu mouchu. Není mu svatá ani ústavnost, ani suverenita politických stran. Rodící se Sobotkova vláda má také našlápnuto k porušování slibů troušených v předvolební kampani. Bude otevřená k dialogu s opozicí?

Odpustí si urážky novinářů, kterými nešetřili Topolánkovi, Nečasovi ani Rusnokovi ministři? Nebudou koaliční partneři politikařit, intrikovat, podrážet si nohy? A jakpak to bude se státní správou? Bude odpolitizována, nebo dojde jen k „odpolitizování“ od pohrobků pravice?

ČSSD se nestala porážkou Haškovy skupiny liliově čistou. Prospěcháři jen čerstvě naslinili prsty. Dokud se nepodaří navrtat zabetonované funkcionářské vrstvy, zejména na střední úrovni, a sociální demokracii otevřít novým lidem, myšlenkám a metodám práce, zůstane nemocnou.

KDU-ČSL se tváří jako očištěná po více než tříletém pobytu v mimoparlamentním sanatoriu. To pravda být může i nemusí. Když se vztekala při rozdělování resortů - měla nejprve tři prioritní, pak jen jeden, na němž se zasekla - působilo to jako vydírání známé z předešlých volebních období. Bude to s lidovci ještě těžké.

Jejich mladí lídři ale předvedli i znamenitý postřeh a schopnost argumentovat: „Když mohou partneři realizovat své priority, proč my ne?“ „Na obavy, že budeme chtít urychlovat církevní restituce, můžeme vznést námitku, že partneři je budou chtít brzdit.“ „Podezření sociálních demokratů, že budeme zasahovat do práce Pozemkového fondu, naznačují, že oni něco podobného v době, kdy vedli ministerstvo zemědělství, dělali.

ANO si dosud hraje na nepolitiky a je už tím směšné. Přitom v něm najdeme na významných postech bývalé sociální i občanské demokraty. Třešinkou na dortu byla dovolená verbálně makajícího poslance Komárka při schvalování státního rozpočtu.

Co když ale Babišovo hnutí skutečně bude tím pravým na otvírání zásuvek i dělání průvanu na ministerstvech? Co když ono bude trvat na prosazení přísné antikorupční a antiklientelistické legislativy, především z repertoáru „Rekonstrukce státu“, zatímco tradiční strany, ČSSD a KDU-ČSL, budou - i s ohledem na komunální a krajskou politiku - reformní úsilí brzdit?

Nakonec se může stát, že také od opozice zleva (KSČM, Úsvit) i zprava (ODS, TOP 09) zazní něco podnětného…

Připomínám to proto, že přichází čas, kdy bude nutné se přednostně dívat pod prsty těm, co donedávna byli spojenci většiny nespokojených občanů i kritických médií. Teď oni budou „sprostými podezřelými“.

Zvykejme si tudíž na to, že budou grilováni – občas právem, občas nespravedlivě. Tak jak to zažili i Topolánek s Nečasem. A namítne-li někdo, že „našim“ bychom měli počítat pomalu a dvakrát, řekněme mu, že je vše naopak: K těm, pro něž třeba máme z toho či onoho důvodu slabost, bychom měli být kritičtí a nároční dvojnásob.

Držím Deníku Referendum palce, aby tuto zákrutu roku 2014 vybral s přehledem.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.