Reformy jako Čínský sen?

Autor navazuje na svůj text vydaný před důležitým zasedáním pléna ÚV Komunistické strany Číny, na němž měly být projednány nové reformy. Jak to s příšlušnými návrhy dopadlo a co se v Číně mění?

Čínský prezident a generální tajemník Komunistické strany Číny Si Ťin-pching několikrát ve svých projevech použil – a široce vysvětloval – pojem „čínský sen“ – jak by totiž měla v budoucnu vypadat jeho země. A mluvil také o „znovuzrození“ Číny. Profesor Jang I-jung, jenž pracuje ve Státní komisi pro rozvoj a reformy – nejvyšším plánovacím úřadě –, přispěchal 28. listopadu dokonce s výpočtem, že Čína právě splnila 65,3 procenta „ukazatele velké obnovy čínského národa“. Přesto se zdá, že správnou cestou ke splnění „čínského snu“ jsou reformy, ohlášené na třetím plénu Ústředního výboru KS Číny, jak jsme o něm už psali.

Mnohé z ohlášených reforem zůstávají – řekli bychom, že přirozeně – formulovány velmi neurčitě; že budou uskutečňovány značně obtížně, o tom též netřeba pochybovat. Zůstávají také protiklady. Státních podniků, jež jsou reformátorům trnem v patě, se reformy sotva dotýkají, nicméně má být posílen vliv trhu a vládní zásahy do ekonomiky poněkud omezeny. Soukromé agentury přišly však ihned po skončeném zasedání na trh s vlastním výkladem právě oznámených reforem, s tzv. školením pro lepší porozumění. Jedna požadovala za jednodenní výklad usnesení ne méně než 8800 juanů, tj. více než 1000 eur.

Vydavatel časopisu Ústřední stranické školy KS Číny Sie Čchun-tchao pozval 29. listopadu zahraniční korespondenty v Pekingu na hodinu otázek. Poselství vyplývalo zcela jasně už z názvu informačního setkání – nikoliv, jak leckdo očekával, Jak chce KS prohloubit reformu, nýbrž Jak chce KS posílit svou vedoucí úlohu prohloubením reformy. Pokud se někdo domníval – a nejeden zahraniční analytik nebo politolog takový názor vyslovil –, že dojde i k reformám politickým, Sie Čchun-tchao prohlásil nedvojsmyslně, že dotyčný nepochopil jádro Si Ťin-pchingovy politiky: „Komunistická strana nikdy nezmění tuto zemi ve stát s několika stranami nebo s dělbou moci.“

I někteří domácí reformátoři ovšem doufali aspoň v náznak politických změn. Argumentovali totiž, že jinak sotva lze opravdu úspěšně potírat korupci nebo snižovat rostoucí sociální nerovnost. Skutečné poltické reformy jsou však i nadále tabu. Pao Tchung, kdysi vedoucí funkcionář, jenž ovšem po masakru na náměstí Tchien-an-men upadl v nemilost, projevil v článku pro New York Times svůj obdiv vůči elánu, s nímž Si Ťin-pching hodlá provádět svou ekonomickou politiku; současně ale upozornil, že „alfa a omega“ všeho, co strana podniká, je posilování její moci. O to jí v podstatě jde spíš než o „velikost Číny“.

Pomineme-li – prozatím – návrhy hospodářských reforem, pak značnou pozornost vyvolalo usnesení o vytvoření Rady pro státní bezpečnost. Připomíná americkou National Security Council, a to i obdobnými úkoly: určováním možných druhů ohrožení a strategickým plánováním. Předsedat jí bude zřejmě sám prezident Si Ťin-pching. Profesor mezinárodních vztahů na Lidové universitě v Pekingu Š' Jin-chung se domnívá, že „nová Rada se bude ze dvou třetin zabývat bezpečností vnitřní, tj. kybernetickou bezpečnostní, terorismem a separatismem v Sin-ťiangu a v Tibetu“. Š' očekává, že Rada zahájí svou činnost na jaře 2014. Jejím vznikem budou zřejmě omezeny kompetence ministerstva zahraničí, armády, státní bezpečnosti, policie, ale i mocné stranické Komise pro politiku a právo. Co ovšem může vznik Rady skutečně znamenat pro obrovský vnitřní bezpečnostní a represivní aparát, zůstává zatím nejasné. Na čínských mikroblozích převládá spíše skepse. Jeden uživatel napsal: „Co vedení prodává jako národní bezpečnost, je většinou bezpečnost jeho vlastní.“

O reformě justice se v usnesení pléna sice rovněž hovořilo, ovšem bez souvislosti s rozdělením pravomocí. Má být snížen počet trestných činů, za něž se uděluje trest smrti. Nejvyšší soud též vyval nižší instance, aby neuznávaly doznání vynucená mučením „nebo použitím hladu, popáleninami, vyčerpáním, zimou či jinými nezákonnými metodami“. Takové apely tu sice už nejednou byly, soudy nižších stupňů se ale mají stát zároveň nezávislejšími. Jejich financování a jmenování soudců by teď mělo být odebráno místním samosprávám.

Co ovšem uvítali snad všichni pozorovatelé, bylo oznámení, že budou zrušeny tábory „převýchovy prací“. V Šanghaji už byli dokonce propuštěni první vězňové. Není sice ještě jasné, co bude s jinými formami mimosoudního zadržování (tzv. černými věznicemi, místními „nápravnými středisky“, psychiatrickými ústavy, apod.), ale první krok byl učiněn. „Bez táborů převýchovy už nebude aspoň tak jednoduché strčit občana do vězení. Bude to stát místní úřady více peněz a budou se muset víc namáhat,“ říká lidskoprávní pekingský právník Pchu Č'-čchiang. „Čínský sen“ se tak sice nenaplní, ale snad je to přece jenom první krůček i v autoritářském systému.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.