Vznikne vláda bez lidovců?

Vratislav Dostál

V pondělí se s velkou pravděpodobností rozhodne o tom, zda se KDU-ČSL bude účastnit příští vlády. Rozhodnutí bude dílem na nich, dílem na Andreji Babišovi, neboť ČSSD o jejich účast ve vládě stojí. I koalice ANO a ČSSD by mohla být stabilní.

KDU-ČSL byla tradičně stabilizující silou české politiky, její role spočívala v tendenci vyvažovat koalice a posouvat českou politiku do středových pozic. V pondělí večer se uskuteční možná klíčová povolební schůzka, mimo jiné naznačí, zda KDU-ČSL tuto svou tradici obnoví, či zda se pokusí využít krize české pravice k expanzi do prostoru napravo od politického středu.

Předseda lidovců Pavel Bělobrádek přitom opakovaně tvrdí, že jeho strana má stejně daleko do vlády, jako do opozice. „Možnost, že budeme nahrazeni jiným subjektem, tady je, je to jedna z variant. Musíme si dopředu vyjasnit, co je pro každou stranu zásadní, aby v budoucnu nedocházelo k rozporům a vláda neskončila za jeden nebo dva roky. Chceme stabilní uspořádání na čtyři roky. Pondělní jednání bude velmi důležité,“ uvedl Bělobrádek v neděli v Otázkách Václava Moravce.

Již na konci minulého týdne zároveň avizoval, že KDU-ČSL bude v koaliční smlouvě požadovat pojistku, která předejde situacím, kdy dvě strany ve vládě přehlasují třetí. „Myslím, že by mělo být právo veta. Tam, kde ho jeden z partnerů použije, prohlasovat se to nemůže. Už jsem jim to řekl, že chci koaliční pojistku,“ vysvětlil předseda KDU-ČSL v rozhovoru pro server iDnes.cz.

Údajně zaznívají z členské základny lidovců stále silnější hlasy o tom, kterak jejich případné vládní angažmá s ČSSD a ANO má spoustu rizik. Část členské základny KDU-ČSL proto svému vedení doporučuje pobyt v opozici.

Kromě toho, že se lidovci neshodnou se sociálními demokraty na tématu církevních restitucí, odmítají také hlasovat pro zrušení lustrací. Tvrdí, že je to pro ně principiální otázka. Andrej Babiš proto opakovaně uvedl, že si umí představit vládu bez lidovců.

Pohyby na pravici a budoucnost politického středu

S ohledem na rozbor volebních výsledků od roku 1998 po současnost lze genezi KDU-ČSL po listopadu 1989 charakterizovat jako čas permanentního hledání identity křesťanské strany v převážně nenáboženské společnosti.

Jednotlivá vedení strany se po celé dvacetiletí od vzniku České republiky pokoušela zvrátit klesající trend politické podpory. Letos se to lidovcům poprvé sice podařilo, vyhráno ale z dlouhodobé perspektivy ani zdaleka nemají.

Stačí připomenout, že je volilo o 49 736 voličů méně, než v roce 2006, kdy naposledy do sněmovny pronikli. Trend úbytku hlasů je ještě zřetelnější v dlouhodobější perspektivě. Mezi roky 1998 a 2013, tedy v průběhu patnácti let, KDU-ČSL přišla o 200 043 voličů.

Trend volební podpory KDU-ČSL tak do značné míry vysvětluje nejen změny v její politické strategii, ale i opakované změny v pojetí vlastní totožnosti. To se projevuje jako kolísání mezi křesťansko-sociální, křesťansko-nacionální či konzervativně-liberální tradicí stejně jako v reinterpretací jejího vlastního postavení na pravo-levé ose.

Pozice lidovců přitom vždy oscilovala kolem politického středu, vývoj stranického systému je k této pozici vyloženě předurčoval. Právě tuto okolnost si v polovině 90. let minulého století uvědomil Josef Lux, když chtěl z KDU-ČSL učinit přirozeného spojence jak občanských, tak sociálních demokratů.

Poslední volby nicméně znamenaly doposud největší změnu politického terénu v České republice od roku 1992. A to především na pravici a v politickém středu, dlouholetý hlavní pól české pravice je nyní na okraji a bez reálné síly, prostor na pravici je ve fázi proměny, která zatím není završena a jejíž vývoj bude záviset mimo jiné na půdorysu budoucí koalice.

Možná právě tato okolnost je příčinou opatrného postupu lidovců. Jednoduše řečeno: nelze vyloučit, že se lidovci nepokusí obsadit aspoň část uvolněného prostoru po ODS. A pozice mimo vládu by byla pro takový manévr daleko výhodnější.

Proměna stranického spektra po letošních volbách navíc vylučuje, že se lidovcům podaří reprodukovat situaci, která pro ně byla charakteristická od roku 1992 do roku 2010, kdy na jedno volební období vypadli z dolní komory.

Politický střed si totiž nenárokují pouze oni, nýbrž k tomu přinejmenším v danou chvíli mnohem lépe disponované hnutí ANO Andreje Babiše, což lidovcům značně omezuje manévrovací prostor. I proto bude snadno vysvětlitelné, pokusí-li se využít rozvalu pravice. Politolog Milan Znoj si přesto myslí, že nakonec nejspíš vznikne vláda většinová za přímé účasti KDU-ČSL.

„Postupně zřejmě dojde k nové krystalizaci české pravice a pro lidovce to muže být příležitost. TOP 09 bez Schwarzenberga a s Kalouskem rychle zajde na úbytě a ODS je ztracená značka. Starostové a lidovci tak mohou dat novou dynamiku české pravici. Výhodnější ale pro lidovce zřejmě je, začít nyní ve vládě a teprve když za rok za dva dojde k turbulencím, tak zapracovat na pravici,“ tvrdí Znoj.

Připomíná, že spor potenciální koaliční partneři vedou především o lustračním zákoně a církevních restitucích. Oboje lze podle Znoje vyřešit. Podle jeho kolegy Lukáše Jelínka lidovci možná sami nevědí, co chtějí. „Působí dost nezkušeně. Špatně časují své silácké výroky, mají tendenci zbytečně dráždit partnery. Přesto myslím, že je vhodné, aby ve vládě byli,“ tvrdí Jelínek.

Připomíná, že hnutí ANO je sice subjekt silný, avšak programově špatně uchopitelný, nikdo podle něj neví, odkud a kam míří. „Lidovci jsou i přes své mladé vedení vypočitatelní a programově konzistentní. Programové rozdíly se zveličují, ze strany KDU možná i schválně. Občas mám dojem, že se lidovci převzít odpovědnost bojí. Aspoň jejich současné nejužší špičky, staří harcovníci typu Jana Kasala by se asi s ČSSD a ANO dohodli snáze a rychleji,“ uvedl Jelínek.

Znoj pak předpovídá, že lustrační zákon bude nahrazen zákonem o státní službě a církevní restituce zůstanou mimo koaliční dohodu. „Nicméně musí tu být možnost, aby se Andrej Babiš stal ministrem financí a lidovci chtějí záruku, že církevní restituce nerozsekne aliance ad hoc ANO, ČSSD s komunisty. Snaha sociální demokracie vsadit na tento mimokoaliční postup vyhání lidovce z vlády,“ vysvětlil politolog pro Deník Referendum.

Menšinová vláda

Pokud by si lidovci svou účast ve vládě rozmysleli, případně pokud s nimi ztratí Andrej Babiš definitivně trpělivost, téměř s jistotou by se ČSSD pokusila sestavit menšinovou vládu s hnutím ANO, která by ve sněmovně hledala partnery vždy s ohledem na projednávaný zákon. V úvahu v podstatě přicházejí tři: lidovci, kteří, ač mimo vládu, by byli ochotni některé její opatření podpořit, KSČM a hnutí Úsvit.

„S většinou výhrad, které mají lidovci, bychom se dokázali vypořádat během dvaceti vteřin. Máme to už prodiskutované. Musí se to vyřešit tak, aby Andrej Babiš byl ministrem financí. ANO dostalo dvacet procent hlasů, takže ho lidé ve vládě chtějí. Z tohoto pohledu je zrušení lustračního zákona samozřejmá věc,“ tvrdí například Tomio Okamura, jehož Úsvit disponuje stejným počtem mandátů, jako lidovci.

Podle politoložky Vladimíry Dvořákové lidovci na rozdíl od Úsvitu předkládají požadavky, které neodpovídají jejich síle. Navíc připomíná, že jak voliči ČSSD, tak voliči ANO považují církevní restituce za problém, a na lustracích naopak rozhodně netrvají. „Pokud s lidovci do koalice nepůjdou, spíše své pozice posílí,“ dodává Dvořáková na adresu ČSSD a ANO.

A má pravdu, trojkoalice ze tří prvků, z nichž každé dva mohou vytvořit proti třetímu většinu, nebývají stabilní: strany neustále manévrují, také v médiích i ve veřejnosti se pak neustále rozebírá, kteří dva spolu stojí proti kterému třetímu. Koalice ze dvou stejně silných prvků má naopak předpoklad být stabilní. Na všem se bude nutné domluvit.

Zároveň nelze vyloučit, že ČSSD a ANO získají během roku ve Sněmovně většinu. Aniž bychom chtěli vybízet k nákupu poslanců, je vysoce pravděpodobně, že motivace mnoha členů Okamurova klubu přejít k Babišovi, bude vysoká.

Znamenalo by to, že menšinová vláda ČSSD-ANO by v principu potřebovala vyjednat podporu pro dvě hlasování: o důvěře a o rozpočtu 2014. Ke všem ostatním bodům by mohla ve Sněmovně hledat podporu průřezově. A případně počkat, až se stane většinou.

V neposlední řadě je nutné připomenout, že program hnutí ANO se zatím jeví mimořádně pragmaticky. Kromě podpory od Úsvitu nelze tudíž vyloučit, že se ČSSD a ANO shodnou v mnoha tématech také s KSČM. Podle Dvořákové by proto strategie menšinové vlády mohla být úspěšná.

V této souvislosti připomíná, že český ústavní systém vysloveně potřebuje rozumný zákon o referendu, avšak nikoli nesmyslnou podobu, kterou prosazuje Úsvit. Na podobě zákona by se ale Úsvit nepochybně s vládními stranami dohodl. Rozpočet Rusnokovy vlády či nějaká revize církevních restitucí by pak mohla projít s podporou komunistů.

„Je tu také možnost se opřít o podporu komunistů, byť se Babiš deklaruje spíše pravicově. Podpora ze strany KSČM ve sněmovně, by navíc odblokovala onen problém, kdy tu není možné střídat vlády levého a pravého středu. Komunisté jsou také v jistém slova smyslu mostem k Zemanovi,“ uvedla Dvořáková.

„Babišův pragmatismus může v průběhu volebního období vést ke spolupráci ČSSD a ANO s KSČM. Bude záležet hlavně na lidovcích, dají-li záminku k tomuto vývoji,“ doplňuje Dvořákovou Jelínek. To nejhorší, co se jim podle jeho slov může stát, je vstup do koalice, pak výstup a dojem jejich voličů, že jednak nevědí, co chtějí, jednak že jsou vlastně postradatelní.

Vláda sociálních demokratů s hnutím ANO by nakonec mohla být perspektivnější variantou také pro sociální demokracii. ČSSD je personálně i kompetenčně výrazně vybavenějším subjektem než ANO. Lze navíc odůvodněně předpokládat, že Babiš postupem času mnohé své plány pod tlakem exekutivní praxe přehodnotí.

Otázkou zůstává, zda se Babišovi podaří v klubu ANO udržet jednotu. „Do ANO mohou poslanci přicházet, mohou se ale z něj i trousit. Některému může vadit Babišova lustrace, jinému kurz doleva. Historie ANO i kauza dvou jeho poslanců, co už skončili, a třetí je obviněn, naznačuje, že se nemusí jednat o zcela stabilní pilíř koalice,“ varuje Jelínek.

Zároveň ale připomeňme slova politologa Jiřího Pehe, podle kterého bude chtít Babiš ve vládě uspět. „Pokud ANO nechce rychle skončit jako VV, musí prokázat, že když už ho volební výsledky odsoudily k vládnutí, bude to dělat dobře a bez všech těch teatrálních konfliktů i gest, kterými si veřejnost znepřátelily „tradiční“ politické strany. Musí se prostě ukázat jako spolehlivý partner, protože veřejnost je unavená nestabilitou,“ uvedl Pehe v rozhovoru pro Deník Referendum.

Možná se nakonec lidovci k vládní účasti přemluvit nechají, přesto můžeme říct, že by i bez nich mohla vzniknout vláda, která by navzdory menšinovému postavení obstát mohla.

    Diskuse
    December 2, 2013 v 19.44
    Jsem pro menšinovou vládu samotné ČSSD
    Dokonce by mohla obstát i menšinová vláda samotné ČSSD! Řekněte mi, proč ne? Musela by prostě o navrhovaných krocích hodně vyjednávat a vysvětlovat. Kdyby to dělala dobře, tak by takové vládnutí mohlo být pro nás obyčejné občany srozumitelnější než všecka ta vyjednávání o koalicích. Programově se přece může Sobotka opřít o Filipa, Okmuru, Babiše i Bělobrádka. Vemte třeba ty zákony, pro které lobuje Rekonstrukce státu. Místo o vyjednávání předem o koalici by se prostě vyjednávalo o každém zákonu zvlášť, tak jak se dostane na program do parlamentu. Mně by se to tak líbilo, ale asi mi tu ostatní diskutéři budou říkat, že tomu nerozumím.
    JV
    December 3, 2013 v 9.31
    Lidovecký nedostatek sebereflexe
    Když lidovci tak zásadně trvají na platnosti lustračního zákona (byť tak jako tak značně pochybného), měli by stejnou měrou být vděčni za nezasloužený fakt, že se lustrace netýkají také jich.

    Vždyť Lidová strana dělala 40 let stafáž KSČ a nebylo vždycky jenom z pouhé nevyhnutelnosti.

    Jiří Vyleťal
    December 4, 2013 v 14.32
    Lidovce nebrat
    Nechápu, proč je tam Sobotka furt chce, snad jako alibi?
    Nemám nic proti rozumné konzervativní brzdě jak ve vládě pravice, tak ve vládě levice. Něco co oba extrémy umírňuje do středu. Ale ČSSD + ANO není žádná extrémní levice, ale nesmělý krůček do středu po vládách ODS a TOP09. Nevidím jediný důvod, nechat se furt nějak kádrovat lidovci, zvlášť když oni teď v nastalé konstalaci právě nejsou žádnou středovou variantou, ale jednoznačně teď začínají zabírat pravý pól spektra po ODSce a TOPce. Takže už tak samosebe umírňující koalici ANO-ČSSD, která jde nesměle od prava ke středu, bude KDU-ČSL jednoznačně tahat zbytečně zase vpravo.
    K ničemu je tam nepotřebují. Preferoval bych jednoznačně ANO-ČSSD s podporou KSČM a Úsvitu. Lidovci ať si jsou kuchtit destruktivní opozici s TOPkou a ODSkou, můžou si v koutě oplakávat lustrace.
    Tak jako tak to bude sranda, bude se drolit Úsvit, ANO i ČSSD, honit 101 se časem bude bůhvíjak, ale nevidím důvod mít v koalici od počátku 100% pátou kolonu.
    To lepší co může KDU-CSL udělat je nejít si plakat za antikomunistama z TOPky a ODSky do kouta, a přidat se ke KSČM a Okamurovi do té "konstruktivní" opozice.

    VS
    December 19, 2013 v 9.14
    Souhlas, lidovce nebrat
    Od samého začátku povolebního vyjednávání se chovají jako vyděrači. Ta jejich "pojistka" nemůže fungovat jinak, než jako vyděračské tlačítko. Ač nejmenší, přesto chtějí být nejmocnější. Tak mám pocit, že jim jde daleko více o tu moc, než o program. Kdyby chtěli se ctí dostát roli ochránce morálky, spravedlnosti a křesťanských ideálů, asi by se hrdlili o ministerstvo školství, práce a sociálních věcí či kultury. Takhle to spíš vypadá, že se schválně perou o "hračku (MZe)", se kterou počítal koaliční partner.
    Pan Bělobrádek na mě dělá dojem, že by rád vládl podobně úspěšně jako kdysi Josef Lux, ale malér je v tom, že na rozdíl od svého předchůdce vlastně vůbec neví, co chce. Josef Lux excelentně (a úspěšně) manévroval i v situacích, které měly pramalou naději na úspěch, jenže on věděl, kam chce dospět, a proč zrovna tam, a vždycky to mělo logiku a racionální jádro. Tady by sice jakés takés nástroje byly, ale chybí ta matérie.
    December 19, 2013 v 13.47
    Souhlas s Veronikou Srbovou
    až na to, že lidovci dobře ví, co chtějí. Pod ministerstvo zemědělství spadá velká část pozemků vydávaných v restituci církvím a lidovcům nejde o nic menšího než to trochu urychlit a zjednodušit. Nelíbí se mi to, důvodů je spousta. Pán Bůh s námi a zlé pryč.
    JD
    December 19, 2013 v 23.39
    Všichni, kdo zde tleskají vládě bez lidovců, tleskají prosazení podnikatelských zájmů Andreje Babiše politickými prostředky. Je to ve skutečnosti on, kdo si nepřeje ministerstvo zemědělství v rukou lidovců, ne sociální demokracie, ta jen plní jeho požadavky. Restituce jsou zástěrka.
    VS
    December 20, 2013 v 9.01
    Marku Fraňkovi
    To mě mrzí, že to pro Vás tak vyznělo. Vůči lidovcům žádnou nenávist nechovám, já jsem je několikrát i volila,stejně jako jejich kandidátku do prezidentského křesla. Jen mám námitky proti jejich současnému chování. Do značné míry se pro mě stali nečitelnými a vzhledem k tomu, že jako dítě jsem byla podrobena poměrně přísné katolické výchově, nemůžu si pomoci, ale pořád u lidovců vidím ty katolické rysy, které mi jsou nesympatické (demagogie a vydírání). Byla bych moc ráda, kdyby jejich krédem byla především Bible a její poselství, láska k bližním a ve funkcích vládních pak na prvním místě služba.