Jihomoravští úředníci tajili informace v rozporu se zákonem

Vratislav Dostál

Protože úředníci ani nepředstírali dialog s veřejností a v rozporu se svým skartačním řádem nahrávku z jednání zničili, vypracovala Arnika návod pro občany, jak v podobných případech postupovat.

O skutečném průběhu veřejných diskusí, které organizují úřady, mají občané právo znát pravdu. Potvrdil to svým rozsudkem z července letošního Městský soud v Praze. Velmi kriticky zhodnotil postup úředníků, kteří odmítli vydat nahrávku z průběhu veřejného projednání. Když po ní začali lidé ptát, urychleně zvukový záznam zničil. Arnika na základě tohoto sporu vypracovala návod pro občany, jak v podobných případech postupovat.

„Rozhodnutí Městského soudu v Praze je velmi důležité, protože potvrdilo, že zvukový záznam pořízený úřadem je informace a občan má právo získat jeho kopii. Pokud by to úřad odmítl, musí jasně vysvětlit, proč není možné případnou část obsahující chráněné údaje takzvaně vypípat,“ podotkl advokát David Zahumenský, který zastupoval občany požadující vydání nahrávky.

Pouhý odkaz na to, že tam nějaké osobní údaje mohou být, podle rozhodnutí nestačí. Soudy už dříve potvrdily možnost pořizovat si vlastní nahrávky, ale k povinnosti úřadu poskytovat jejich zvukové záznamy se vyjádřily vůbec poprvé.

Projednávání zásad územního rozvoje v Brně podle řady lidí skutečně neprobíhalo v duchu dialogu občanů s veřejnou mocí. Úředníci snahu diskutovat s občany ani nepředstírali a po vlastním více než tříhodinovém monologu lidem po třech minutách vypínali mikrofony. Úřad zřejmě v obavě, že se důkaz o nevybíravém jednání jeho zástupců dostane na veřejnost, nečekal na ani na rozhodnutí soudu a v rozporu se svým skartačním řádem nahrávku hned zničil. Nyní městský soud potvrdil, že takový postup není do budoucna možný.

„Argument úřadu, že zvukový záznam vůbec takové osobní údaje mohl obsahovat, je sám o sobě velmi nejistý. Podle Nejvyššího správního soudu totiž například pouhé uvedení jména a příjmení není osobním údajem, který by bránil zveřejnění, a neumím si představit, co dalšího mohlo v připomínkách k trasování silnic a umisťování logistických center zaznít osobního,“ dodal Zahumenský.

Krajský úřad i ministerstvo pro místní rozvoj se zveřejnění nahrávky bránili až absurdně — prý by se vymazáním osobních údajů mohl záznam poškodit. Soud potvrdil, že „procesní obrana žalovaného ve smyslu možného znehodnocení záznamu pro účely vyžadovaného pořízení zápisu vykazuje prvky svévole, neboť předmětem žádosti nebylo poskytnutí originálního záznamu, nýbrž přirozeně jeho kopie, tvrzené znehodnocení záznamu jako takového je vyloučeno.“

Celou situaci pak podle Arniky dokresluje skutečnost, že měsíc nato předali úředníci záznam soukromé firmě, která jej definitivně zničila. Úřad však měl povinnost úřední záznam několik let uchovat.

„Jsem z postupu úředníků hodně zklamaná. Po více než dvou letech sice mám dobré rozhodnutí soudu, které mi dává za pravdu, záznam je však nadobro pryč. Nechápu, proč je problém se zničením záznamu počkat, když vím, že byla podaná žádost o informace, jedno CD na úřadu snad tolik místa nezabere,“ uvedla právnička Arniky Vendula Zahumenská, která o nahrávku v dubnu 2011 požádala.

Jihomoravský kraj za podobný postup pokáralo v květnu ministerstvo vnitra. Tehdy úředníci odmítli občanům poskytnout zvukový záznam ze zasedání zastupitelů ze stejných důvodů — ochrana soukromí. Podle Arniky si ale naštěstí ve většině dalších krajů uvědomují, že veřejná správa je službou veřejnosti, a zvukové záznamy veřejného projednání bez průtahů poskytli.

Arnika se dlouhodobě zasazuje za to, aby zasedání zastupitelstva jiná veřejná projednání byla co nejtransparentnější a aby byla přístupná i těm, kteří se nemohou v pracovním dni dostavit. Proto se podílela na iniciativě Šest kroků k otevřenějšímu magistrátu, která vyzývala pražskou radnici k větší průhlednosti a spolupráci s občany.