Demokracie a krize pravicové koalice

Jediná možnost jak zkrátit období ekonomického úpadku byla úřednická vláda. Škody, ke kterým však za vládnutí Petra Nečase došlo, může napravit až nová vláda, pokud se v Poslanecké sněmovně tak jako v Senátu vytvoří ústavní většina.

Cesta k současným předčasným volbám byla provázena řadou rozporných komentářů. Na počátku byla lítost koaličních stran nad tím, že se nepodaří dokončit reformy. Kdyby vláda nepadla, mohla třeba prodloužit recesi na celých šest let vhodným návrhem rozpočtu na rok 2014. A aby se nepoškodili někteří tuzemští boháči, mohly se oddalovat akce k omezení legálních daňových úniků.

S připočtením možných progresivních daňových příjmů fyzických a právnických osob přichází rozpočet ročně o téměř tři sta mld. Kč (viz článek z 11. 9. „Ve volbách půjde o to, v jakém rozsahu může stát zasahovat do ekonomiky“).

Samozřejmě je snazší něco bořit, než stavět. Získat tyto prostředky zpět bude trvat několik let. Čerpání takto marněných zdrojů může organizovat až nová vláda, pokud se v Poslanecké sněmovně dosáhne tak jako v Senátu ústavní většiny, která je zapotřebí k některým změnám legislativy.

Bude tedy také muset přijímat změny rozpočtu, ale v opačném gardu. Mimořádně absurdní je tvrzení, že bylo nutné škrty namísto růstem ekonomiky dostat při nečerpání rozvojových zdrojů národní hospodářství do recese, i když se zvýšil dluh, aby se snížil schodek rozpočtu, zlevnil úvěr a později dosáhl růst.

Směrnice EU k využívání rozpočtových zdrojů členskými státy i jejich transpozice jednoznačně přiřazují klíčové odpovědnosti ministerstvu financí. Vypustila se ale kontrola ex ante a včasná kontrola projektů. To ministerstvo financí a vláda mlčky přenesly jen na „politicky odpovědné“ z jiných rezortů.

Jsou tu také ještě nelegální úniky daní, laicky zadané a předražené veřejné zakázky, „kmotři“, šedá ekonomika, oslabování policie s častým střídáním vedoucích pracovníků protikorupčních složek a jiné.

Poslanecká sněmovna se zprvu rozpustit nechtěla. Kdyby nepropukla aféra kolem expremiéra a jeho okolí a nebylo úsilí prezidenta ukončit stagnaci i recesi, nebyla by přechodná úřednická vláda.

Každá vláda dostává hodnocení své činnosti ve volbách. Nezávislý tisk závislý jen na majitelích může hodnocení zkrášlit a politika propadu může pokračovat po další období.

Letos v rámci předvolebního guláše by asi byl propad nižší, stále ale mimo širší koncepci rozvoje (až na zásadu nesahat tolik na občany s nadprůměrnými příjmy). Jak jinak se zbavit vlády, která v programu neměla propad ekonomiky zařazen?

K propadu růstu české ekonomiky došlo přesto, že z 3 % vnějších zdrojů ročně, pokládaných za mezní limit efektivního využití vnějších zdrojů, EU přispívá necelými 2,6 %, k tomu lze počítat s cca čtyř až pětinásobným přílivem soukromého kapitálu. Vlastní zdroje doplňovaly inteligentní vlády úvěry EIB úročenými 1,5 %, což nepokrývá často ani inflaci.

Když už dotáhla rozpočtová odpovědnost vlády dluh na téměř 50 % HDP, navrhla ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti, s téměř naplněnými navrženými limity maximálního zadlužení.

Jediná možnost zkrácení období úpadku byla tedy úřednická vláda, jmenovaná v mezích Ústavy prezidentem, po konzultaci s poslaneckými kluby. Bylo jasné, že pravicové parlamentní strany nebudou se zkrácením volebního období souhlasit. Sestavením úřednické vlády nebylo možno pověřit nejsilnější opoziční stranu, protože ta by většinu v Poslanecké sněmovně nezískala.

Za skvrnu předchozího Zemanova vládního působení se často označuje opoziční smlouva. To ale byl jen druh koaliční smlouvy s tím, že ve vládě bude jen ČSSD a případně nestraníci, ODS však třeba změnami ve vládě zabrání pro ni nepřijatelným změnám. Patří sem zřejmě i ochrana určitých podnikatelských entit vlídných k ODS.

Velkou část kritiky vyvolaly některé výroky presidenta Zemana, mírně řečeno netradiční. Také některá dílčí diskutovaná opatření jsou problematická (například prospěšnost kanálu Dunaj-Odra-Labe). Ale makroekonomické úvahy jsou v celku zaměřeny na růst a to převažuje.

Úřednická vláda dosáhla zvratu v koncepci rozvoje. Nastartovala růst ekonomiky a zaměstnanosti, tím i nárůst daňových příjmů. Více nemohla. A pokud jde o ministry úřednické vlády, protože se politické strany zastoupené v Poslanecké sněmovně postavily proti úřednické vládě i jako dočasné, mohli do vlády přijít jen ti, kteří nemohli dočasnou angažovaností nic ztratit.

Nevidím důvody, proč nebrat vážně ujištění, že by SPOZ měla do voleb 2018 konsolidovat svoje struktury (s odkazem například na zkušenosti VV, LIDEM a jiné). Útoky tlačí SPOZ angažovat se více již v současných volbách. Myšlenku silné levice vedené ČSSD to ale nenaruší.

A ještě k předpokladům maximální účasti mladých na politickém životě: v aktivní politice jsou akce školáků a studentů, tedy osob bez vlastních prostředků, živených rodiči, efektivní jen potud, pokud podpoří jejich budoucí vyšší kvalifikaci a ocenění na trhu práce.

Stávka je i v systému kolektivního vyjednávání krajním prostředkem boje o živobytí. Bylo by dobré, kdyby absolventi škol aktivně vstupovali do politiky po několika letech úspěšné praxe, pokud možno na místech od řadových pracovníků po manažery, až se uživí vlastní prací.

Kromě toho se v politice všeobecně vytrácí slušnost. Používají se pomluvy. A část mladé generace by mohla pokládat urážky a pomluvy za průvodní jev politiky. Česká minulost nezačíná Českou republikou. Vedle období temna, do něhož nás dotlačili zahraniční partneři, předtím vystupující jako přátelé, tu byla i období světla. A ta jaksi v povědomí zanikají.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.