Kyselina, která pálí indickou společnost

Indický nejvyšší soud nařídil zpřísnění prodeje kyselin, které se hojně zneužívají při násilí proti ženám. Je to další ze série kroků, které následovaly po incidentu, při kterém skupina Indů znásilnila a zbila studentku, která posléze zemřela.

V polovině července Indický nejvyšší soud nařídil zpřísnění prodeje kyselin, které se hojně zneužívají při násilí proti ženám. Je to další ze série kroků, které následovaly po mediálně sledovaném incidentu z prosince minulého roku, kdy skupina Indů v hlavním městě znásilnila a zbila indickou studentku, která posléze zemřela.

Otřesný prosincový útok vedl k aktivizaci indické společnosti a médií, která se projevila nejen v sérii demonstrací, ale vyústila i v legislativní změny. Ženská otázka se opět dostala pod drobnohled v Indii i po celém světě a již v únoru tohoto roku byl pozměněn trestní zákoník, který byl rozšířen o celou řadu důležitých právních předpisů známých pod souhrnným označením zákony proti znásilnění (anti-rape laws), které významně zpřísňují tresty pro pachatele těchto trestných činů. V rámci nich byl nově ustanoven útok kyselinou jako samostatný trestný čin. Útočníci, které se podaří usvědčit, pak musí čelit trestu mezi deseti lety až doživotím a zaplatit pokutu, která má spolu se státní finanční kompenzací pokrýt nezbytné lékařské výdaje.

Schválení zákona je důležité i kvůli tomu, že dosud nebylo možno přesně určit rozsah a četnost útoků kyselinou, i když ze zpráv z médií je zřejmé, že se jedná o velmi častý problém postihující celý region jižní Asie. Dříve byl totiž každý takovýto útok posuzován jako pokus o ublížení na zdraví nebo pokus o vraždu, a tudíž nebylo možné tento typ útoků kvantifikovat. Indie tak dosud nedisponuje přesnými statistikami týkajícími se útoků, které by mohly vést k dalším nápravným krokům a také přispět ke komplexnějšímu pohledu na násilí proti ženám. Do budoucna bude jistě zajímavé sledovat, v jakých indických státech je tento problém nejpalčivější.

V červenci nařízená kontrola prodeje kyselin doplňuje předchozí legislativní kroky a očekává se od ní, že bude mít daleko praktičtější a okamžitější dopad a povede k další prevenci útoků. Dostupnost kyselin byla dosud finančně nenáročná a bezproblémová, nyní však osoba, která si chce kyselinu koupit, musí předložit doklad totožnosti s fotografií a majitel obchodu je nucen zákazníka evidovat.

Útoky kyselinou lze rozdělit na ty, které se odehrají v domácnostech, a na ty, ke kterým dochází ve veřejném prostoru. Scénář u těch druhých je přitom často velmi podobný – muž (sám nebo s komplicem) na motocyklu přijede k nic netušící ženě jdoucí po chodníku, vychrstne jí kyselinu sírovou nebo chlorovodíkovou do obličeje a odjede. Zanechá přitom ženu zohavenou na celý život a nutno dodat, že pohled do obličeje obětí je jen pro otrlejší povahy.

Často jim totiž zůstane jen jedno oko, malý otvor místo pusy a nosu, který jim značně komplikuje přísun potravy a přívod kyslíku do těla, nemluvě o psychickém traumatu.
Existuje více důvodů, proč k útokům kyselinou dochází, je jim však společná touha po pomstě a snaha cílit na ženský obličej, devízu krásy. Zohavení obličeje také nelze úplně zakrýt a často vede k tomu, že žena nevychází z domova. V Indii nejčastěji útoky následují poté, co žena odmítne mužovu nabídku k sňatku, ale také v rámci domácího násilí nebo i nelibosti manželovy rodiny nad výší nebo spíše nedostatečností novomanželčina věna. Indická nevládní organizace Stop Acid Attacks však eviduje i útoky, které se odehrály jako důsledek majetkových rozepří v rámci širší rodiny i mimo ní nebo sporů o vlastnictví půdy.

Většina obětí takovýchto útoků přežije. Důsledkem je však nejen psychické trauma, ale i společenská ostrakizace. Organizace Acid Survivors Foundation uvádí, že oběti trpí nejen poruchami spánku a příjmu potravy, posttraumatickým syndromem, ale co hůře, poruchami identity souvisejícími se znetvořenou tváří. Mnohé z nich nevycházejí z domovů a potýkají se s chronickou bolestí a finančními potížemi vyplývajícími z nesčetných operací. Mívají problémy najít zaměstnání a ani šance na spokojený rodinný život nebývají velké. Často tak dochází k další viktimizaci oběti.

Indie by se však neměla novým nařízením pyšnit příliš okatě, cesta k nim totiž trvala zbytečně dlouho a byla draze zaplacena. V sousedním Bangladéši se díky tlaku neziskovek, například zmíněné Acid Survivors Foundation, a legislativním změnám podařilo dramaticky snížit výskyt podobných útoků. Bangladéš však přišel s právní úpravou zavádějící přísné tresty za útoky kyselinou již v roce 2002 a je s podivem, že se Indie podobných zákonů dočkala až o jedenáct let později.

Sousední Pákistán je na tom v mnoha ohledech podobně jako Indie, i když přísnější zákon proti kyselinovým útokům je tam v platnosti od roku 2011. V praxi jsou však ženy okolím odrazovány od toho, aby podaly žalobu, a i když neustoupí, procesy v mnoha případech končí osvobozením muže. Oskarem oceněný pákistánský dokument líčící osudy žen po kyselinovém útoku s názvem Saving Face (2012) popisuje mimo jiné i nelehký úděl jedné oběti jménem Rusksáná, na kterou zaútočil nejen manžel, ale i jeho sestra a matka v nebývalé součinnosti. Manžel na ni vylil kyselinu, jeho sestra ji polila benzínem a tchyně ji chtěla zapálit. Ruksáná sice uprchla i s dětmi, ale po čase se musela k rodině vrátit, jelikož děti onemocněly a ona neměla dost prostředků. Nedlouho poté se svým mužem dokonce zplodila další dítě, přičemž myslela jen na to, aby to byl chlapec. Chlapci podle ní mají lepší život a nemohu nikdy zažít hrůzu, kterou zažila ona. Je ironií, že prvního pákistánského Oskara získal film, který neukazuje Pákistán zrovna v tom nejlepším světle.

Výše uvedený případ však ilustruje situaci nejen pákistánských, ale i indických žen, které jsou po svatbě často zcela vydány na milost své nové rodině, a rovněž to, že násilí proti ženám mohou páchat i ženy. Podíl žen na násilí proti ženám je zřejmě dán jejich obecnou atomizací, internalizací patriarchálního řádu a snahou posílit své postavení v rámci rodiny.

Co se Indie týče, pokud by se podařilo následovat trend v Bangladéši, mohla by se těšit na razantní snížení počtu útoků. Statistiky z bangladéšské organizace Acid Survivors totiž ukazují, že od roku 2002, kdy došlo k 473 nahlášeným útokům a rovněž vstoupil v platnost nový zákon, vytrvale klesal počet incidentů a v minulém roce jich bylo „jen“ 71. Přehnaný optimismus však rozhodně není na místě. Je třeba mít na paměti, že čísla monitorují pouze nahlášené případy a že bez celospolečenské změny přístupu k ženám bude tento problém indickou společnost pálit dál.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.