Den nezávislosti

František Kalenda

Tuto sobotu si Brazilci připomínají jeden z největších národních svátků. Tisíce lidí se ale rozhodli namísto oslav protestovat. Proč se tak děje a co onen svátek pro Brazilce znamená?

V sobotu 7. září si Brazilci, tak jako mnohé jiné národy, připomínají legendu o hrdinském získání svobody a nezávislosti. Na samotném procesu onoho získávání přirozeně nic zvlášť hrdinského nebylo; bylo spíš krutým žertem historie, že Napoleon svým vpádem do Portugalska přinutil jeho krále utéct i s dvorem na druhý konec světa, do brazilské kolonie, a že když toho samého krále donutila vlastní šlechta vrátit se po Napoleonově pádu do zubožené vlasti, vzbouřil se proti němu právě v Brazílii jeho vlastní syn a sám sebe jmenoval po vzoru francouzského ďábla císařem.

Jak to tak bývá, skutečný obsah slavené události se vytratil a zůstalo jen legendární datum, kdy se Brazilci formálně stali Brazilci, i když to většinou byli pořád ti samí Portugalci.

O to, aby se stejně nevytratil obsah červnových milionových demonstrací v ulicích brazilských měst a nezůstaly jen prázdné fráze o revoluci střední třídy a boji proti zkorumpovaným politikům, se budou v sobotu pokoušet ve 149 městech po celé zemi. Místo velkolepých oslav se tisíce Brazilců rozhodly protestovat.

K organizaci poněkud jiné formy připomenutí Dne nezávislosti se spojilo deset různorodých skupin z celé země, od Anonymous přes Hnutí proti korupci až po několik seskupení bojujících za nižší ceny hromadné dopravy. 7. září má být nejen připomenutím, že Brazilci jsou pořád ještě nespokojení, ale také má přinést nové požadavky. Například uvěznění lidí odsouzených za obří korupční skandál Mensalão, přijetí již navrženého zákona na snížení počtu poslanců (PEC 280/2008) nebo schválení nového zákona na podporu vzdělávání.

Jaký bude skutečný počet účastníků, a tím pádem také dopady akce, těžko odhadovat. Mnozí sociologové předpovídají zklamání, protože se prý část společnosti vyčerpala a část začal protesty odsuzovat kvůli násilí. Stejně přemýšlí i někteří politikové, kteří demonstrace organizované přes sociální sítě a bez jasného stranického nebo alespoň sociálního zabarvení považují za málo levicové, nebo naopak málo pravicové, jak se stačili vyjádřit do médií.

Avšak průzkumy dávající protestujícím a jejich požadavkům stále 80- až 90procentní podporu populace ukazují, že pořád existuje potenciál a touha po změně. Možná bude právě Den nezávislosti dalším katalyzátorem, který politické elitě připomene, že červnová revolta ještě nevybledla jen do formy vzdálené heroické vzpomínky na minulost.

Mimochodem, také naše stejně vyprázdněná oslava nezávislosti se blíží. Nebylo by na škodu oslavit ji trochu hlasitěji než obvykle.