Francouzskému básníkovi Françoisi Montcorbierovi, známějšímu pod pseudonymem Villon, se připisuje výrok, že bída z lidí lotry činí. Zažil si v životě své a zemřel nedlouho po třicítce někdy kolem roku 1463. Podle toho by vztah mezi chudobou a zločinem byl znám nejméně kolem 600 let, ale určitě daleko déle.

A přesto se dodnes i mnozí vzdělaní a dobře informovaní lidé, ba lidé s léty zkušeností s prací v samosprávách měst a obcí tváří, že žádná taková souvislost neexistuje. A tak se vymýšlí další a další utahování šroubů těm nejchudším na samém sociálním dně společnosti. Zářným příkladem je tažení proti zlodějům kovů („Zloději kovů si z trestů nic nedělají, jsou jako kobylky“, Právo 5. 8.).

Jak vyplývá z předchozího, údiv, že ty sankce jsou neúčinné, není namístě. Spíš otázka, proč jsou neúčinné. Že by ti zloději byli sami od sebe ve svém konání tak cílevědomí, trpěliví, důslední, neodbytní? Kdo tomu uvěří? Ne, motiv jejich konání musí být jiný, mnohem, mnohem silnější.

A otázku, jaký že to tedy je, by si měli položit zejména ti, co na jedné straně odsuzují zloděje kovů a na druhé straně stále dokola bezmyšlenkovitě omílají frázi o příliš štědrých sociálních dávkách. O tom, že jsou zneužívány a že se v tom musí udělat pořádek, rozuměj, že mají být ještě nižší a má je dostávat ještě méně potřebných. Nejednou se k tomu dají strhnout právě i mnozí místní politici, ač mají bez problémů přístup k potřebným údajům a vědí nebo vědět mohou, jak je to doopravdy.

Říkají, že mzda má být vyšší než sociální dávky, aby se opět vyplatilo pracovat. Moudrá slova. Jen pak nerozumím tomu, proč to trvalo tak dlouho, než se podařilo zvýšit minimální mzdu. A jak se to má udělat, aby počet nezaměstnaných několikanásobně nepřevažoval nad množstvím pracovních míst?

Nevěřím, že lidé na rozhodujících místech společnosti nevědí, jak je to doopravdy. Pak ovšem je nutno se ptát, zda mají zájem na skutečně účinném řešení problému, který dokáže tisíce lidí rozpálit do běla. Aby ne! Ono není zas tak těžké vžít se do pocitů člověka, který zmešká důležité jednání, protože vlak nemůže jet kvůli zničené signalizaci, jestliže mu liják vyplaví pracně opravený dům kvůli ukradeným okapům, jestli mu někdo kvůli pár dekům mědi zničí na hřbitově náhrobek někoho blízkého, koho ještě ani nestihl oplakat.

Nepřestalo platit klasické, co se ušetří na poctivé a promyšlené sociální politice, na výchově a kultuře, to se násobně musí zaplatit za práci policie, soudů, za provoz věznic. A přece se místo toho stále dokola vymýšlejí různá „jakobyřešení“, která nic nevyřeší a jen stupňují naštvanost veřejnosti. Že by se někomu hodilo, aby se ta naštvanost stále přiživovala a zároveň odváděla relativně bezpečným směrem, totiž proti těm nejchudším, kteří nemají na to, aby se účinně bránili?

P.S. a neutěšujme se, prosím, různými statistikami, které nás chlácholí, jak jsme na tom s počty chudých dobře oproti srovnatelným zemím. Důležitější než stav je trend, člověk sestupující po schodech je také nejdříve výše než ten, který stoupá nahoru.