My jsme ta stojednička

Miroslava Němcová se uchází o funkci premiérky s vědomím milionových odměn vyplácených pseudoelitě státní správy za situace, kdy státním zaměstnancům platy klesaly. Ani takováto ukázka pokrytectví nic nemění na snaze stojedničkářů se znovu dostat k moci.

Naivně jsem si myslel, že suverénem v parlamentní republice je lid. Byl jsem z tohoto omylu vyveden nejdříve předsedou Nejvyššího správního soudu Baxou, který minulý týden prohlásil, že suverénem v demokracii není Parlament, ale Právo. Co je ono Právo, to rozhodujeme My, jeho vykladači.

To pan Baxa neřekl, podtext jeho sdělení byl však jasný. Ještě silněji, opět v podtextu, zazněl hlas suveréna ve výrocích Miroslavy Němcové, Martina Kuby, Karla Schwarzenberga a dalších představitelů bývalé vládní koalice. My jediní máme stojedničku. My jsme ti legitimní. Odpor je marný. Bude vám vládnuto!

Legitimita? Veškerá žádná.
Již v minulosti jsem psal o nelegitimitě současné Sněmovny. O tom, že politická reprezentace, byť vzešlá z voleb, která umožnila zneužití armády proti civilistům, kupčila a organizovala směny mandátů poslanců, kterým lid, suverén, svěřil zákonodárnou moc, za křesla ve státní správě, nemluvě o bující obludné systémové korupci a tři roky prokazované neschopnosti vládnout, by měla sebe samu okamžitě rozpustit a vypustit. Nestalo se tak.

Naopak, Miroslava Němcová a Miroslav Kalousek si oblékli blyštivou zbroj obránců parlamentní demokracie a vytáhli bojovat proti sani z Hradu. Můžeme si myslet o Miloši Zemanovi cokoli. Ale jeho mandát k svržení vlády Petra Nečase a podniknutí veškerých kroků k odstřižení asociálů z TOP 09 a ODS, o zoufalcích z LIDEM nemluvě, od moci je zřejmý, silný a aktuální. Mandát poslanců za tyto strany se již za tři roky skandálního vládnutí vytratil.

Přesto je to Miloš Zeman, který je neustále obviňovaný z transgrese vůči ústavnímu pořádku. Zvyklostem. Poslanci bývalé koalice, kteří prosadili protiústavní nucené práce, nadstandardy, zrušení daně z dividend coby ukázku své rozpočtové odpovědnosti, se žádných transgresí vůči svému slibu, vůči svým voličům, údajně nedopustili.

Miroslava Němcová s klidem tvrdí, že oni jediní mají stojedničku a jedině jejich stojednička je legitimní. Protože pochází z voleb z roku 2010, kterými ani Jihočeši, ani LIDEM neprošli, svůj program voličům nepředložili. Kdy poslanci pseudostrany LIDEM se zásadně odchýlili od programu původních Věcí veřejných, od progresivních daní, od NE! tzv. církevním restitucím, od dodanění nelegitimních majetků získaných v privatizaci a podobně.

Součástí vládního tábora jsou poslanci jako Jaromír Drábek, který nejen, že na co sáhl, tam sto let tráva neporoste, ale ještě je minimálně nepřímo zapleten do korupční aféry svého přítele Šišky. Zůstává ale ve Sněmovně a tvoří součást stojedničky. Stejně tak Petr Nečas. Tito lidé, čelní představitelé svých stran, se nejen dle mého názoru historicky znemožnili. Přesto, stojednička je legitimní. A basta.

Legalita versus legitimita
Nechci podceňovat premiérku v naději, Miroslavu Němcovou. Domnívám se ale, že není schopna složitějších abstraktních úvah. Například o rozdílech mezi legitimitou a legalitou. Ani jiných složitějších úvah. O tom svědčí například situace, kdy byla Michalem Haškem v souvislosti s kauzou doc. Buriana oprávněně nařčena z pokrytectví, neboť Topolánkova vláda bez důvěry čile odvolávala ředitele příspěvkových organizací, což je situace obdobná buriangate. Miroslava Němcová tvrdě kontrovala. Prý se má sociální demokracie omluvit za své personální rozhodování, za Jaroslava Tvrdíka a spol.

Samozřejmě, za tyto věci by se sociální demokracie měla omlouvat, kudy chodí, nesmí se ale zapomínat, že tato a jiná špatná rozhodnutí dělaly vlády s důvěrou Sněmovny. Tedy vlády víceméně legitimní. V případě buriangate ale skutečně zloděj křičí: „Chyťte zloděje“.

Tento případ je jen jedním ze střípků do mozaiky. Společně všechny podobné střípky vytvářejí dadaistický obraz. Na kterém čelná a dlouholetá exponentka strany, která nese hlavní odpovědnost za skandály, asociální vládnutí s jeho tvrdými dopady na nejpotřebnější, nejdelší recesi v dějinách země, zdvojnásobení veřejného dluhu a podobně, necítí vůbec žádnou pokoru.

Miroslava Němcová, budoucí premiérka, se uchází o funkci s vědomím milionových odměn vyplácených pseudoelitě státní správy za situace, kdy všem státním zaměstnancům klesaly nominální platy. Nemluvě o platech reálných, které ve veřejné správě klesly v posledních letech téměř o čtvrtinu.

Ani takováto evidentní parodie na rozpočtovou odpovědnost a ukázka ryzího pokrytectví nic nemění na snaze stojedničkářů se znovu dostat k moci. Miroslava Němcová stála za Petrem Nečasem, který vyplácel mnohonásobky normální mzdy státní úřednice své milence. Která pro něj organizovala kdovíjaké aktivity vojenského zpravodajství.

Dámy a pánové zkrátka nevidí, že jediné legitimní řešení situace je okamžité rozpuštění Sněmovny a nové volby. Předání moci zpět do rukou jediného suveréna, jímž je lid. Miroslava Němcová je opojena představou vládnutí. Které, pokud k němu dojde, bude zřejmě legální.

Legitimní však v žádném případě. Pokud se koalice vrátí, což je velmi pravděpodobné, budou, i vzhledem k charakteristikám osoby Miroslavy Němcové, zcela jistě platit slova klasika: „Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška“.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Lid - suverén Čtvrtek, 8.Srpna 2013, 16:58:47

Ano, pan Novák tu pravdu napsal velmi trefně. Jeho rozhořčení, které je z textu znát, je zcela na místě a mělo by to být i rozhořčení značné části lidu, tedy onoho „jediného suveréna“, jak autor nejednou zdůrazňuje.

A tady já spatřuji jeden velký problém. Nemohu totiž nevidět, že i vládu hrůz Petra Nečase zvolil „lid-suverén“. Nejedno osudové šlápnutí vedle má totiž u nás na svědomí od roku 1918 právě „suverén-lid“. Nejen věrolomní a podvádějící politici.

Je třeba také zdůraznit, že lid tím „suverénem“ může být maximálně pár dnů za 4 roky, tedy při parlamentních volbách. Ovšem pozor: za předpokladů, že je schopen pravdivě posoudit stav společnosti a mít jasno ve věci společnosti směřující správným směrem. O tom, že se „lid-suverén“ nesmí nechat zmást prolhanými sliby subjektů, kteří se o jeho hlas ucházejí, ani nemluvě. Není mi známo, že by tyto předpoklady kdy u nás platily. Určitý jejich odvar byl snad cítit při Pražském jaru 1968.

Suverénem v pravém slova smyslu lid nikdy není, nebyl a ani být nemůže. Vládnou, vždy vládly a zase budou vládnout, jen a jen elity. Dobře nám bude, až tehdy, budou-li to elity v dobrém slova smyslu, tedy služebníci. Služebníci lidu. Že se takové elity do klíčových míst společnosti v brzké době nedostanou, je dáno současným morálním klimatem celé společnosti. Tedy také morálním stavem „lidu-suveréna“. Zázrak se ale může stát kdykoliv.

Jinak se začínám děsit koho to zase „lid-suverén“ zvolí při příštích parlamentních volbách.

S pozdravem a přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.