Výstava s poněkud triviálním, avšak srozumitelným názvem přináší díla šesti umělců podle výběru profesora Markuse Huemera, rakouského umělce žijícího v Berlíně. Přehlídka fotografií, videoprací, objektů a kreseb vytváří zajímavý kontext z forem různých médií a především představuje aktuální, pozorný pohled mladých tvůrců na přítomné věci.

Na jedno z podstatných témat výstavy ukazují tři velké precizní fotografie Jakuba Geltnera, pojmenované Účel světí prostředky I-III, vytvořené digitálním osvitem na dibondu; spatříme na nich nesrozumitelné a dosti morbidní detaily dnes už nefunkčních strojních mechanismů.

Vzpomene si ještě někdo, že jde o dobré řemeslné prvky někdejších lesklých kovových součástí jakési smysluplné konstrukce, které kdysi vzbuzovaly obdiv malých kluků, zatímco dnes vyvolají snad jen nostalgii nebo útrpný pohled na veteš industriální společnosti?

Další aspekt nesmlouvavého pohledu mladých umělců vyjadřují fotografie spolu s předmětným modelem Martina Bražiny pod názvem Rodinný dům 1:100. Pět barevných snímků z ptačího pohledu, umístěných na podlaze, zobrazuje parcely v nesourodém pásu předměstské krajiny: Vidíme urbanisticky odbytý terén, kde jsou bez ladu a skladu postaveny domky se zahradami a kde už ani obecní cesty nevyjadřují dávný smysl nějaké komunikace. Nad nimi dominuje na stole model jediného místa, které tu neztratilo svůj vlastní význam: skalní útvar na okraji lesa, který si děti pamatují jako cíl výletu anebo oblíbenou vyhlídku z Čertovy skály.

Video pojmenované Hvězda od Romana Štětiny tady v horním patře galerie na malé televizní obrazovce zpřítomňuje jisté kouzlo: Odměřuje čas, ale také v pravidelných intervalech ukazuje — ve výhledu přes zahradu na obzor — záznamy jeho každodenní proměny.

S mocnou energií mužského archetypu se setkáme v práci Jaroslava Hrdličky; jednak v jeho silné básni na stěně, jednak na displeji autorovy úsporné a přesné videoinstalace ze série 1+0, 1+1,1+2. Slova básně se vztahují k významu zrození; zdrcující čtyřverší je z poslední sloky: „... Z lůna mé matky mě vytáhli za hlavu s pistolí v ruce a slepého/ a nahý celé hodiny se vydržím namáčet ve vodě/ rád bych si vystřelil mozek, ale bojím se té hlasité rány."

Výstavu dotváří trojice kreseb rudkou na papíře od Terezy Kowolowské. Zobrazují dítě sedící na bobku, podobu dítěte z Indie a postavu vzrostlého dítěte, které pije s rukou napřaženou ke zdroji pramenité vody. Co dodat? Snad to, že spatřit dobrou kresbu je dnes velmi vzácné a že si takové kresby člověk zapamatuje.

V přízemí galerie se diváci setkají s tím, co zbylo z interaktivní kolektivní performance s riskantním výsledkem, která byla provedena v rámci zahájení. Format1 zde uvádí projekt Davida Böhma s případným názvem Řízky.

Loňský absolvent AVU, jenž studoval v ateliérech prof. Vladimíra Kokolii a prof. Vladimíra Skrepla, tu je zastoupen početným souborem barevných fotografií, které vytvářejí chaotickou množinu provizorně upevněných i opadaných snímků na stěnách i přímo na stole. Fotografie zaznamenávají nejrůznější náhodné situace, přítomnou předmětnou povahu světa kolem nás; vlastně právě to, na čem se čas od času zastaví pozorný pohled.

Někdy třeba na reklamním sloganu s mnohoznačným logem DM: Zde jsem člověkem. Pro tohle všechno, co nás denně obklopuje, o co jde a čeho si tak málo všímáme, mám přesné pojmenování z dávné písně; na konci minulého století ji napsal John Lennon pro svého syna Seana: „Life is what happens to you when you´re busy making other plans.“

Vaše problémy bych chtěla mít

Výběr prací: Markus Huemer

Vystavující umělci: Martin Bražina, Jakub Geltner, Jaroslav Hrdlička, Tereza Kowolowská, Roman Štětina + Format1 uvádí projekt Davida Böhma

Připravili: David Korecký, Alena Korzmannová

Langhans Galerie Praha

Vodičkova 37, Praha 1

6. — 14. února 2010 / vstup zdarma

denně kromě pondělí 13 — 19 hodin

Internetové stránky: http://nmedia.avu.cz