Věci veřejné chtějí zrušit osvobození církví od daně z příjmů

Vratislav Dostál

Věci veřejné předložily ve sněmovně návrh zákona, který má více zdanit církve a náboženské společnosti. Důvodem je rozhodnutí Ústavního soudu z minulého týdne, který podle opozičních Věcí veřejných „krádež století“ legalizoval.

Ústavní soud minulý týden rozhodl o zamítnutí ústavní stížnosti na zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. V zápětí poté, co Ústavní soud rozhodl, že zákon o restitucích není v rozporu s ústavou, Věci veřejné avizovaly, že jejich poslanec Otto Chaloupka chystá novelu zákona, která má více zdanit církve.  

„Připravili jsme jednoduchou novelu, kterou by se majetek, který v rámci restitucí dostanou, zdanil devatenácti procenty,“ uvedl předseda Věcí veřejných Vít Bárta. Podle něj je pro Věci veřejné důležité, aby veškeré převody majetku na církve v rámci zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi byly zdaněné. 

Věci veřejné, které před svým rozštěpením byly součástí vládního kabinetu, nyní navrhují zdanění církví stejně jako firem. „Chceme zrušit osvobození církví od daně z příjmů pokud prokazatelně nečiní charitu či sociální a kulturní vzdělávací aktivity,“ vysvětlil Chaloupka, předkladatel novely.  

„Po legalizaci krádeže století  církevních restitucí  Ústavním soudem jde o další iniciativu Věcí veřejných zmírnit nespravedlivost vydávání majetku cizí moci,“ uvedla strana v tiskovém prohlášení. 

O tom, že zákon o navrácení majetku církvím, není protiústavní, rozhodl Ústavní soud minulé pondělí. Většina pléna Ústavního soudu přitom shledala jako protiústavní pouze jediné ustanovení zákona, v němž se mezi skutečnostmi, které se považují za majetkovou křivdu, mimo jiné uvádí znárodnění nebo vyvlastněním majetku bez vyplacení spravedlivé náhrady. 

Plénum Ústavního soudu dospělo k závěru, že je nezbytné v tomto ustanovení zrušit slovo „spravedlivé“, neboť v kontextu celé věci není zřejmé, jaká výše náhrady by byla považována za spravedlivou a podle jakých měřítek (zda dobových nebo současných) by se měla hodnotit, a navíc je nepřípustné, aby o tom, zda náhrada byla spravedlivá či nikoliv, rozhodovala povinná osoba. 

Ústavní soud podotkl, že rovněž v předchozí restituční legislativě se spojení „spravedlivá náhrada“ nevyskytovalo. V ostatních částech byl návrh zamítnut či odmítnut. Ústavní soud především odmítl, že by byl zákon přijat v legislativní proceduře, která dle navrhovatelů byla neústavní. 

Ústavní soud odmítl námitky týkající se skutečnosti, že o návrhu zákona nebylo Poslaneckou sněmovnou hlasováno ihned na první schůzi následující po vrácení Senátem. Ústavní soud poznamenal, že lhůta stanovená v jednacím řádu Sněmovny nemá ani věcnou ani časovou spojitost s vlastním rozhodovacím procesem poslanců.

Odlišné stanovisko k rozhodnutí Ústavního soudu uplatnili jeho čtyři členové: Pavel Rychetský, Jaroslav Fenyk, Vojen Güttler a Jan Musil. Všechna čtyři stanoviska redakce Deníku Referendum zveřejnila.