Nahý pravicový komentátor

Jiří Pehe v reakci na polemiku Martina Zvěřiny v Lidových novinách vysvětluje, jak Zvěřina jeho text o démonizaci levice záměrně dezinterpretoval.

Jpehe

Jiří Pehe

06.02.2010 07:00

Komentátor Martin Zvěřina se v Lidových novinách (5.2.2010) pouští do polemiky s textem, který jsem pod názvem Démonizování Paroubka je trapné zveřejnil v Deníku Referendum a později i na Aktuálně.cz.

V textu jsem kritizoval některá dehonestující klišé, která komentátoři v pravicových médiích s oblibou používají, když referují o předsedovi sociální demokracie Jiřím Paroubkovi. Jako příklad jsem uvedl několik citací z nedávného článku šéfredaktora Hospodářských novin.

A aby bylo jasné, jak se psát dle mého soudu o politicích nemá, uvedl jsem, že kdyby se někdo v komentátorské levici chtěl snížit na úroveň osobních útoků, jež se běžně vyskytují v pravicových médiích ve vztahu k Paroubkovi, mohl by například sugestivně naznačovat, že „opětovné vítězství ODS pod vedením Mirka Topolánka povede k vytvoření mafiánského režimu, v němž zemi definitivně ovládnou a navždy si rozparcelují nejrůznější kmotři, tuneláři a korupčníci scházející se na dýcháncích v Toskánsku. A pokud bude Topolánek ve své straně náhodou sesazen, stane se Česká republika jednou velkou Opencard s dobíjením na Pražském hradě.

I  o soukromém životě Topolánka by se jistě dalo napsat přinejmenším stejné množství dehonestujících textů jako o Paroubkovi, kterého alespoň ještě nikdo nevyfotil nahého na dýchánku u Berlusconiho. Chceme ale  sklouznout do polohy, kdy se o způsobilosti být premiérem diskutuje na základě toho, zda má Topolánkův synek tričko od Pierra Cardina a Paroubkova dcerka botičky od Diora?“

Člověk s průměrnou inteligencí pochopí, že výše zmíněný úryvek z mého článku se vysmívá lacinému způsobu referování o politicích, který je snad pochopitelný v bulváru, ale těžko pochopitelný v tzv. seriózních médiích. Jelikož inteligence komentátora dokonce i dnešních, tedy značně pokleslých, Lidových novin by snad měla být přinejmenším průměrná, nelze než usoudit, že jde o zlý úmysl, když pan Zvěřina píše, že můj text (který používá výše zmíněný úryvek jen jako příklad toho, jak je možné zcela trapně dehonestovat politiky) „naplňuje skutkovou podstatu trapnosti, když dehonestuje Topolánka způsobem, který jiným vyčítá.“

Aby to pan Zvěřina pochopil, napíšu to ještě jinak: Můj text nedehonestuje Topolánka, můj text se vysmívá dehonestacím, k nimž se novináři uchylují místo toho, aby věcně polemizovali s tím či oním rozhodnutím toho kterého politika, stejně jako se můj text vysmívá katastrofickým paušalizacím typu, že v případě volebního vítězství Paroubka zaručeně dojde ke změně režimu či státnímu bankrotu nebo v případě vítězství Topolánka k zavedení mafiánského režimu.

Pan Zvěřina se zejména pohoršil nad mojí větou: „I o soukromém životě Topolánka by se jistě dalo napsat přinejmenším stejné množství dehonestujících textů jako o Paroubkovi, kterého alespoň ještě nikdo nevyfotil nahého na dýchánku u Berlusconiho.“

Komentátor píše: „Takže Topolánek je hodně odporný nestyda, který byl na dovolené v soukromí u bazénu, o hrůzo, nahý, a ještě se u toho nechal vyfotit. Politolog z toho vyvodil, že všichni (jmenovitě Jiří Paroubek), které takto nevyfotili, jsou lepší. Gratulujeme!“

Pan Zvěřina se dopouští v této jediné větě hned několika argumentačních faulů, které jsou bohužel pro část naší žurnalistiky dost příznačné. Především je zřejmé, že nudistickou fotku Topolánkovi nevyčítám, uvádím jí jenom jako kontrapunkt k pokleslému stylu psaní o Paroubkovi, jehož kvalifikace být premiérem je například ve výše zmíněném textu šéfredaktora Hospodářských novin zpochybňována slovy: „Bude to premiér, jehož přátelé se na mejdanu střílejí, ze křtu své dcery udělá cirkus s proprietami jako z matějské.“

Abych to evidentně nepříliš důvtipnému komentátorovi vysvětlil zcela polopaticky, můj odkaz na Topolánkovo nudistické extempore u Berlusconiho se vysmívá novinářům, kteří by chtěli něco takového používat jako kritérium Topolánkovy způsobilosti být například premiérem, zatímco skutečná kritéria leží někde jinde.

Když píšu, že Paroubka „ alespoň přinejmenším ještě nikdo nevyfotil nahého na dýchánku u Berlusconiho“, vůbec tím nenaznačuji, že jsou kvůli tomu Paroubek a další politici lepší než Topolánek. Znamená to pouze, že když už si novináři pomáhají ve snaze zpochybnit Paroubkovu způsobilost vládnout lacinými odkazy na údajně cirkusový charakter křtu jeho dcery, je to jenom malá část škály údajných nedůstojných osobních útoků, které naši novináři v boji s jimi nemilovanými politiky používají, na jejichž jednom konci by mohlo stát také třeba nudistické dovádění ve vile italského premiéra.

Zmíněný odstavec uzavírám slovy, z nichž je jasné, co mám na mysli: Chceme ale sklouznout do polohy, kdy se o způsobilosti být premiérem diskutuje na základě toho, zda má Topolánkův synek tričko od Pierra Cardina a Paroubkova dcerka  botičky od Diora?

Pan Zvěřina to samozřejmě ví, ale tento můj dovětek necituje. V teorii žurnalistiky se úmyslné vynechání kontextu běžně uvádí jako příklad manipulace. Tak to u nás ale bohužel chodí. Mnozí novináři dnes nepíší podle toho, co skutečně ví, ale podle toho, koho a jak zrovna chtějí z ideologických či jiných důvodů kopnout do kotníku. Aby toho mohli dosáhnout, musí si občas tak trochu upravit text, s nímž polemizují, nebo polemizovat s něčím, co jimi kritizovaná osoba vůbec neřekla.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.