Akademické svobody zavřené na půdě

Spor o jednu profesuru je uzavřen, odhalil však určité představy, které o akademické půdě, svobodách a „těch správných akademicích“ určitá část české společnosti má.

V úterý večer byl jako host do Hyde Parku České televize pozván místopředseda Rady vysokých škol Jiří Zlatuška, aby objasnil, v čem je (nebo spíš by bylo) vlastně v jednání prezidenta Zemana ve věci profesury Martina Putny omezování akademických svobod.

V dotazech, které na Zlatušku mířily, se poměrně často objevoval motiv akademických svobod jako něčeho, co platí vlastně jen na akademické půdě. Prezident Zeman také nejdřív v náznacích a pak i otevřeně prohlásil, že jeho výhrady k Martinu Putnovi jsou směřovány převážně na jeho občanskou aktivitu, jejíž forma (například v podobě transparentu na Prague Pride s nápisem „Katolické buzny zdraví Bátoru“) prý není hodna profesora. Z toho všeho v podstatě vyplývá povaha akademické půdy a jejích nejvyšších představitelů jako důstojných pánů či dam, kteří si svobodně bádají ve svých pracovnách, studovnách a laboratořích a navenek se nijak kriticky ani kreativně nevyjadřují.

Akademické svobody jako kouzelné slovo mobilizace
Akademické svobody a boj proti jejich omezování nebo ohrožení byl hlavním mottem loňského Týdne neklidu, kdy se mobilizovala akademická obec na protest proti připravovanému vysokoškolskému zákonu. Akademické svobody jako hlavní motto se vrátily jako bumerang i v případě debaty kolem možného neudělení profesury literárnímu historikovi Martinu C. Putnovi, který může svým vystupováním, názory i otevřeně přiznanou sexuální orientací provokovat opravdu leckoho, a to i když je česká společnost v mnoha ohledech poměrně liberální.

Akademické svobody představují poměrně neutrální termín a může si s nimi ztotožnit jak nějaký radikální levičák, tak třeba umírněný pravicový konzervativec, byť třeba s výhradami. Akademické svobody zjednodušeně říkají, že bádání a výuka by neměla snadno podléhat nátlaku politiky, trhu nebo vrtochům veřejného mínění. Možná i proto, že spor Putna versus Zeman měl evidentní náboj právě v podobě zřejmého zásahu politiky do akademie, vzbudila takový ohlas médií a určité zainteresované části, zejména akademické, veřejnosti.

Na fakultě akademik, na ulici „obyčejný člověk“
Akademická svoboda je podle některých tedy něco, co platí/mělo by platit jen na akademické půdě. Na první pohled to ani moc nelogická představa není – akademik si může bádat, jak chce a o čem chce a nikdo, komu to nepřísluší (tedy nejčastěji někdo akademickému prostředí cizí nebo vnější), by mu do toho neměl mluvit. Víme, že dnes je tato představa vrcholně problematická už jen tím, jakým způsobem se v Česku hodnotí věda, ale to ponechme nyní stranou. Právě uzavřenost akademických svobod na akademické půdě spolu s představou vrcholných představitelů této akademické půdy jako důstojných a moudrých mužů a žen v sobě ale nese jedno velké nebezpečí a zároveň paradox percepce tohoto prostoru. I před loňským Týdnem neklidu a vůbec ve sporu o reformu terciárního vzdělávání se ve veřejné debatě objevil motiv uzavřenosti věže ze slonoviny, na který pak reagovala velice úspěšná Noc univerzit.

Pokud je tu ale na jedné straně požadavek na otevřenost a na druhé straně představa o nutnosti uzavřít to „akademické“, kam určitě patří i kreativita a kritické myšlení ke stavu a fenoménům současné společnosti, do jasně vymezeného prostoru akademické půdy, dostáváme se ke skutečně obtížně řešitelnému paradoxu. Je to právě příklad Putny, jeho kontroverzí a profesury, která poukazuje na to, že akademik si v české společnosti evidentně nesmí tak úplně dovolit být kritickým a otevřeným právě v reálném světě mimo své výsostné území akademické půdy.

Jenže opravdu chceme, aby zůstali lidé vzdělaní, mnohdy zajímaví a neotřelí, kritičtí a nonkonformní s potenciálem přinášet do společnosti svěží kritický náhled, často podpořený zajímavými teoriemi zavření někde na půdě, byť akademické? Pokud ano, pak je na tom česká společnost opravdu špatně

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Martin Profant - Praha 7

Hezká pointa, ale ... Čtvrtek, 23.Května 2013, 08:59:29

Jedna kulhavá analogie: V Úmluvě o právech dítěte se výslovně zakazuje, aby žáci byli postihováni v rámci svého vzdělávání za činnost mimo školu -- výklady uvádějí jako příklad vyloučení za účast na demonstraci, publikaci nonkonformních názorů či třeba neúčast na v zemi obvyklých kolektivních náboženských rituálech.
S vymezením akademických svobod je to podle mého názoru podobné. Jejich uplatnění v prostředí, pro které jsou ustanoveny, nelze omezovat případnými mimoakademickými aktivitami akademika. Přesněji omezovat v rámci práva a správních postupů. Pokud by se dejme tomu při profesorském řízení ve společenských vědách VR rozhodla zvažovat fakt, že adept titulu aktivně organizuje rasistické demonstrace, činila by sice na svoji odpovědnost něco krajně neobvyklého a povážlivého, nicméně bylo by to legitimní. Ale směla by to učinit peávě jen universita, nikoliv někdo z vnějšku.
Ovšem akademická svoboda nemá být nadpráví. Pokud v občanském životě vyjádřím přesvědčení o tom, že prezident, který využívá demagogické praktiky při posilování své mocenské pozice, sráží již tak nevalnou úroveň politické kultury v zemi -- a učiním tak slovy obecně srozumitelnými včetně přiměřeného zařazení dotyčného státníka s pomocí lidové typologie bezcharakterních osobností -- ponesu ochotně stejné riziko postihu pro nactiutrhání (či jak se tomu dnes říká) a nebudu se odvolávat na badatelskou svobodu akademického pracovníka.

Kateřina Kňapová - studentka

Souhlas Čtvrtek, 23.Května 2013, 09:20:56

...já přece vůbec nevolám po nějakém nadpráví, a pokud by tady šlo o spor občana Putny a občana Zemana, ve kterém by občan Zeman podal na občana Putnu trestní oznámení ve smyslu poškození osobnosti nebo tak něco, fajn, to je přece jasné. Jenže v tomhle sporu se prostě spojily dvě roviny - veřejná kritika, která má ale efekt na "výkon" akademické svobody napadený zvnějšku, což je prostě špatně. To, co je implicitně obsaženo v mém textu, je také fakt, že v osobě akademika (ale nejen jeho) prostě tak úplně nejde oddělit kritické uvažování v rámci té akademické půdy, bádání a podobně, a jeho veřejného vystupování. Putna v tomhle není úplně dobrý příklad, ale poukazuje to přesně na tuto rovinu. Koneckonců v některém z minulých sloupků jsem na veřejnou roli společenských věd poukazovala.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.