Zpravodajské služby nesmějí být nekontrolovatelné

Zveřejňujeme otevřený dopis Komise ČSSD pro lidská práva a rovné příležitosti vedení této strany, v němž členové komise brání možnost soudního přezkumu rozhodnutí o tom, že žadateli bylo zamítnuto udělení státního občanství z důvodu bezpečnosti státu.

Otevřený dopis
Komise ČSSD pro lidská práva a rovné příležitosti
ve věci
ROLE UTAJOVANÝCH INFORMACÍ POLICIE A ZPRAVODAJSKÝCH SLUŽEB PŘI UDĚLOVÁNÍ STÁTNÍHO OBČANSTVÍ ČR

Politickému grémiu České strany sociálně demokratické
k rukám předsedy Mgr. Bohuslava Sobotky
V Praze dne 25. dubna 2013

Vážení členové politického grémia České strany sociálně demokratické,

píšeme Vám ohledně nového zákona o státním občanství České republiky, který Poslanecká sněmovna PSP schválila dne 27.3.2013 (sněmovní tisk 827). V rámci třetího čtení tohoto tisku hlasovala většina sněmovny včetně poslanců ČSSD (a včetně zpravodaje tisku Jeronýma Tejce) pro vládou navržený § 26 tohoto zákona, který vylučuje ze soudního přezkumu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu bezpečnosti státu, která se opírají o stanovisko Policie ČR nebo zpravodajských služeb obsahující utajované informace. Jedná se o zkoumání toho, zda určitý cizinec naplňuje definici § 13 odst. 2 a § 22 odst. 3 nového zákona, totiž zda „ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty.“

Nový zákon tak má zavést při rozhodování o udělení občanství ČR následující mechanismus:

Policie nebo zpravodajské služby mohou na základě svých informací, které podléhají utajení, dát k udělení státního občanství určitému cizinci tzv. negativní stanovisko. Toto stanovisko, které i samo podléhá utajení, může, avšak nemusí obsahovat bližší informace. Úředník ministerstva vnitra ČR, který o žádosti rozhoduje (popř. jeho kolega mající příslušné oprávnění k seznamování se s utajovanými informacemi), se s těmito utajenými informacemi může, avšak nemusí blíže seznámit a může vydat zamítavé rozhodnutí, ve kterém uvede pouze jedinou větu, totiž že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu.

Cizinec-žadatel, který obsah oněch informací nezná, může proti zamítavému prvoinstančnímu rozhodnutí podat odvolání/rozklad, o kterém rozhodne ministr vnitra, který se opět může, avšak nemusí s důvody negativního stanoviska seznámit (důvodová zpráva k § 26 zákona hovoří o tom, že ministr nebo jím pověřená osoba „bude ověřovat, zda negativní bezpečnostní stanovisko u žadatele nadále trvá, resp. zda nejsou dány důvody pro odpadnutí takového stanoviska“). Tento mechanismus, který neformálně zřejmě funguje již za současné právní úpravy, bude však nově zesílen tím, že tato zamítavá rozhodnutí budou vyloučena ze soudního přezkumu, takže nikdo – mimo rezort vnitra – se s dotyčnými utajovanými informace nebude moci seznámit a posoudit tak jejich relevantnost.

Tento mechanismus zakládá pro policii a zpravodajské služby – za součinnosti ministerstva vnitra – faktické právo veta na udělení státního občanství. Dotyčné úřady mají mít nově jistotu, že informace, na základě kterých určitého cizince prohlásily za ohrožení bezpečnosti státu, se nedostanou do rukou nikoho mimo rezort ministerstva vnitra. A cizinec žádající o státní občanství bude pravomocně prohlášen za ohrožení bezpečnosti státu, aniž bude mít možnost se dozvědět, z jakých důvodů úřady k tomuto závěru dospěly.

Výše uvedený mechanismus je zcela nepřijatelný z následujících dvou důvodů:

Pokud je žadatel nebezpečný pro bezpečnost státu, proč ministerstvo nezahájí řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu dle § 77 zákona o pobytu cizinců, respektive řízení o správním vyhoštění dle § 120 téhož zákona? Pak by žadatel přestal splňovat podmínku pro získání občanství a navíc by musel ČR opustit. A pokud naopak cizince není třeba vyhostit a existuje pouze jakési nejasné podezření, že bude nebezpečný v budoucnu, pak je přeci možno cizinci občanství udělit a jeho případné budoucí delikty stíhat tak, jako delikty kteréhokoli jiného občana.

Neudělení občanství a současně nezahájení vyhoštění je představitelné jen ve velmi výjimečných případech, kdy jde o nějakým způsobem nebezpečného cizince, jehož vyhoštění není v současné době právně možné nebo účelné (např. pro rozpracovanou zpravodajskou operaci), avšak o němž současně již nyní lze dospět k názoru, že jej bude nutné vyhostit v budoucnosti; takovýto případ (šlo by o velkou náhodu, že tento případ nastal zrovna v době, kdy cizinec žádá o občanství), je však zajisté řešitelný během několika měsíců, takže je jej určitě možno vyřešit během 10 měsíců, po které může trvat řízení o udělení státního občanství (viz § 23 nového zákona).

Uzákonění vyloučení soudního přezkumu zakládá velké riziko toho, že cizincům bude občanství zamítáno na základě zcela banálních skutečností, předsudků pracovníků zpravodajských služeb či neověřených pomluv nebo že ne/udělení státního občanství bude zneužíváno k vydírání cizinců a k nucení jich ke spolupráci se zpravodajskými službami. Policie ani zpravodajské služby ani rezort ministerstva vnitra nepožívají v české společnosti takové důvěry, aby jim mohla být svěřena nikým nekontrolovatelná pravomoc rozhodovat na základě utajovaných informací. Naopak, v současné době existuje řada indicií, ba přímo důkazů prokazujících, že práce zpravodajských služeb je velmi nekvalitní, jejich pracovníci podléhají mnoha diskriminačním stereotypům (např. vůči muslimům) a jen externí kontrola (včetně médií) může zabraňovat pokusům o zneužívání utajovaných informací pro cíle politické či ekonomické. Nemůžeme nezmínit:

-Tzv. Kubiceho zprávu (shodou okolností ji média pojmenovala po muži, který je dnes ministrem vnitra a má tedy získat pravomoc nekontrolovatelně aplikovat utajované informace na cizince), která byla jen snůškou neověřených drbů;

-aktivisty, např. politických iniciativ jako ProAlt či Alternativa zdola, zahraničně-politických hnutí jako např. Hnutí za spravedlivý mír na blízkém Východě, hnutí ekologických, lidskoprávních či jiných, kteří jsou ve zprávách ministerstva vnitra ČR pravidelně označováni za levicové extrémisty, aby poté, co se tyto iniciativy ozvou, ministerstvo prohlásilo, že šlo o omyl;

-bonmot současného prezidenta republiky Miloše Zemana, že utajované informace jsou tajné nikoli proto, že by jejich vyzrazení mohlo být nebezpečné, nýbrž spíše proto, aby se nezjistilo, jak jsou tyto informace hloupé;

-současnou vzrušenou diskusi okolo Ústavu pro studium totalitních režimů, která nás upomíná na dobu, kdy STB měla moc fakticky rozhodovat o řadě oblastí životy osob, které sledovala, což rozhodně není slučitelné se zásadami demokratického právního státu.

Uznáváme, že nastavení mantinelů soudní kontroly veřejné správy a činnosti tajných služeb je věcí politiky. Současně však připomínáme, že v ČR hraje soudní kontrola významnou roli (viz např. přímá volba prezidenta, před níž Nejvyšší správní soud korigoval velmi podivné sčítání podpisů ministerstvem vnitra), a vynětí určité oblasti ze soudní kontroly je tak dosti nebezpečné.

Nemůžeme souhlasit s tvrzením úředníků Ministerstva vnitra, že prý není jasné, co by soud vlastně přezkoumával. Jsou-li utajované informace v takové formě, že je lze předložit ministru vnitra při jeho rozhodování o rozkladu (jak tvrdili úředníci), lze je zajisté předložit i soudu.

Nemůžeme souhlasit ani s tvrzením, že k přezkumu utajovaných informací soudem by bylo třeba provést rozsáhlé změny řady zákonů, včetně zákona o advokacii. Pravda je však taková, že soudy ve správním soudnictví již řadu let přezkoumávají např. rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu o bezpečnostních prověrkách, u kterých hrají utajované informace zásadní roli. Není tedy žádný důvod se domnívat, že by správní soudy nemohly stejně rozhodovat i o rozhodnutích o neudělení státního občanství ČR z bezpečnostních důvodů. Justice je na rozhodování věcí, v nichž hrají roli utajované informace, vybavena i celou řadou zákonných ustanovení, např. § 58 odst. 5 zákona o ochraně utajovaných informací (všichni soudci mají automaticky přístup k utajované informaci všech stupňů utajení), §§ 24 odst. 2, 40a, 44 odst. 3, 116 odst. 2 a 124 občanského soudního řádu či § 45 odst. 3 a násl. soudního řádu správního.

Jsme toho názoru, že vyloučení soudního přezkumu je též minimálně na hraně ústavnosti, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu spis. zn. Pl. ÚS 11/04 ze dne 26.4.2005 (publikován pod č. 220/2005 Sb.), kterým bylo zrušeno ustanovení § 77k odst. 6 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, dle kterého byl vyloučen soudní přezkum v bezpečnostních věcech.

Obáváme se, že vyloučení soudního přezkumu u některých případů udělování státního občanství naznačuje, že policie a zpravodajské služby chtějí do procesu udělování státního občanství zasahovat z důvodů, o kterých vědí, že by před soudy – ale ani před veřejností - neobstály. Nemůžeme se tak zbavit podezření, že skutečným účelem sporného ustanovení je znetransparentnění řízení o udělení občanství a získání nátlakového prostředku na cizince, nikoli obrana bezpečnosti státu. Omezení soudního přezkumu u rozhodování o udělení státního občanství tedy považujeme za nespravedlivé a za rozporné s deklarovaným zájmem státu na integraci migrantů do české společnosti.

Vzhledem k výše uvedenému žádáme, aby politické grémium doporučilo senátorkám a senátorům, kteří jsou členy klubu ČSSD, vypustit z návrhu nového zákona o státním občanství ustanovení současného § 26 omezující soudní přezkum, popř. nahradit toto ustanovení zněním obdobným § 133 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Vzhledem ke skutečnosti, že Senát má o tomto zákonu hlasovat dne 16. května 2013, žádáme, aby politické grémium projednalo tuto naši žádost přednostně, a to též za přítomnosti zástupců naší komise.

Za Komisi ČSSD pro lidská práva a rovné příležitosti
Anna Šabatová
Pavel Čižinský

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.