Korupce, kvalita demokracie, životní prostředí, vzdělávání na jedné straně, nebo sociální jistoty, nezaměstnanost, životní úroveň na straně druhé — to jsou příklady z dvou základních oblastí témat nebo problémům, které můžeme nazývat zjednodušeně postmateriální a materiální. První by od 70. let měly dominovat západním společnostem, které se v důsledku rozmachu poválečného sociálního státu a také proměny myšlení první poválečné generace přeorientovaly právě na témata spojená s kvalitou života, vládnutí nebo identit.

Koneckonců příkladem tohoto kulturního obratu je mimo jiné vznik tzv. nových sociálních hnutí, která do veřejného prostoru přinášejí ještě naléhavěji témata jako je ekologie, gender nebo etnické a sexuální identity. V souvislosti s ekonomickou krizí z roku 2008 a jejími dopady se ale můžeme tázat, zda je tento obrat stále určující, co se naléhavosti řešení problémů týče.

Poměrně zajímavou odpověď v kontextu České republiky, jejíž situace jako země postkomunistické je poněkud jiná než u zemí západních, přináší každoroční šetření CVVM na téma naléhavosti zabývání se různými oblastmi veřejného života z března letošního roku. 

Postmateriální hodnoty versus realita

Korupce představuje palčivý problém, který by se měl co nejdříve řešit, pro celých 95 % (z toho pro 81 % se jedná o problém velmi naléhavý) dotázaných a spolu s nezaměstnaností pomyslně obsadil první místo v žebříčku naléhavosti. Můžeme se však ptát, zda za pocitem palčivosti stojí požadavek dobrého vládnutí, kvality demokracie a podobně, nebo spíš pocit zmaru nad tím, že i přes deklarované utahování opasků u všech bez rozdílu tu stále čile kvete určitá forma plýtvání veřejnými prostředky.

Pokud se na otázku naléhavosti řešení různých problémů nebo spíš témat podíváme optikou kontextu, zjistíme, že postmateriální vysvětlení je méně pravděpodobné, než to „materiální“. Sám fakt, že oproti minulému roku došlo k poměrně výraznému poklesu u témat jako je životní prostředí (z 37 % na 25 % v kategorii „velmi naléhavé“), školství (z 41 % na 30 % v téže kategorii) nebo možnosti účasti občanů na rozhodování (z 37 % na 32 %) a naopak nárůstu pocitu naléhavosti u témat jako je právě nezaměstnanost (ze 74 % na 81 %), sociální jistoty (z 69 % na 74 %) nebo životní úroveň (ze 49 % na 54 %) částečně ilustruje, který segment témat a problémů je akcentován jako nejvíce důležitý. Je sice hezké požadovat dobrou vládu, ale nejdřív je třeba mít co jíst, kde spát a kde pracovat.

Současnost a budoucnost

Je pochopitelné, že témata, která zdánlivě nepředstavují nijak aktuální problém, nejsou chápána jako obzvlášť naléhavá. Na chvostu žebříčku naléhavosti se ocitly oblasti jako je kultura, ale snad trochu překvapivě také vztah k zahraničí nebo členství České republiky v Evropské unii, což může částečně odrážet celkově malý prostor, který je zahraničním záležitostem a vůbec postavení České republiky nejen v Evropě, ale i ve světě, ve veřejné debatě dáván.

Do kategorie „podhodnocených“ si dovolím přidat i vědu a výzkum nebo právě školství, které na jedné straně za velmi naléhavé považuje jen 21 %, respektive 30 % dotázaných, a na straně druhé je za vůbec naléhavé považuje 29 %, respektive 18 % dotázaných, i když je třeba zmínit, že oproti minulému roku to u vědy a výzkumu pořád představuje mírný nárůst v podobě několika procentních bodů.

Na výše zmíněném poklesu naléhavosti řešení tématu životního prostředí se dá ilustrovat fakt, že téma udržitelné budoucnosti, a to udržitelné v různých ohledech, je mimo českou veřejnou debatu, a dá se předpokládat, že to budou právě témata, která jsou naopak na špici — tedy korupce, nezaměstnanost nebo sociální jistoty, na která se bude hrát v příštím, supervolebním roce.