Sporem o velvyslance začíná Zemanův boj o povahu české demokracie

V řadě více méně malicherných českých politických šarvátek působí konflikt o to, kdo má pravomoc jmenovat velvyslance, jako všední lapálie, ale jedná se mnohem víc, než jak to na první pohled vypadá: o budoucí podobu české demokracie.

Spor o to, kdo a jak může jmenovat české velvyslance, je prvním velkým politickým střetem Miloše Zemana. Není to náhodná volba tématu a Zemanův postup v této věci naznačuje mnohé z toho, co od něj bude možné čekat.

Mnozí z expertů na ústavní právo, kteří byli blízkými spolupracovníky Václava Klause (Pavel Hasenkopf), anebo spolupracují s ČSSD (Jan Kudrna) se pokoušejí ve veřejném prostoru energicky podpořit Zemanův postoj. Bazírují přitom na úryvku z ústavy, vytrženém z kontextu a otrocky interpretovaném v tradici úzkoprsého právního pozitivismu („prezident pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí“).

Přitom uvážíme-li věc v souvislostech a z nadhledu, měla by být zcela jasná i lidem bez valného právního vzdělání, a vlastně by tu ani neměl nastat spor. Je totiž nabíledni, že záměrem tvůrců ústavy bylo svěřit rozhodující kompetenci v zahraniční politice do rukou vlády. A jmenování velvyslanců v tomto ohledu nepochybně tvoří součást stěžejních nástrojů.

Zdánlivě kompromisní postoj, že prezident a vláda musí vždy dospět ke konsensu, není udržitelný. Musí být jasné, kdo má v případě neshod poslední slovo, protože není možné s každým jednotlivým případem předstupovat před ústavní soud. A není ani možné, aby posty velvyslanců byly dlouhodobě neobsazeny.

Představa, že by poslední slovo měl mít prezident, je – vzato z hlediska celkové konstrukce českého ústavního systému – stejně tak senzační jako absurdní. V tomto smyslu argumentuje v rozhovoru pro Deník Referendum Eliška Wagnerová: podle ní stejnou váhu jako psaná ústava mají ústavní zvyklosti, což potvrzuje řada judikátů ústavního soudu. Je přesvědčena, že Zeman by případný kompetenční spor před Ústavním soudem prohrál.

Eliška Wagnerová přitom nepatří k lidem, kteří by Zemana kritizovali za každou cenu. Je to jen pár týdnů, kdy vyloženě pochválila a do ostrého kontrastu s pokusy jeho předchůdce postavila Zemanovy návrhy nových ústavních soudců. Za jejím postojem tedy nehledejme nízkou politiku.

Vede ji obava z pravděpodobného Zemanova úmyslu plíživě proměnit Českou republiku v poloprezidentský či vyloženě prezidentský model demokracie; více méně dle ruského vzoru. Nemějme pochyby o tom, že právě toto je Zemanovým projektem. Nemířil na Hrad proto, aby byl sacím papírem pro rozhodnutí, jež budou přijímat jiní.

Celkem velké pozornosti se dostalo Zemanovým typicky fanfarónským výrokům k odsunu Němců, které pronesl ve Vídni a za něž se mu dostalo, pokud vůbec možno, ještě absurdnější reakce od tamější reprezentace sudetských Němců: tak prý stačilo, aby si Beneš nechal domluvit od Henleina a „Hitler by neměl žádný důvod k zásahu“. A to se prosím pěkně v Mladé frontě Dnes zveřejňuje mírnix týrnix, jako by hajlování bylo jedním z legitimních názorů. Zeman a rakouský landsmanšaft jsou skutečně dvojička k pohledání; jak do valčíku.

Pozornosti ale unikl daleko zajímavější aspekt jeho cesty: kdo jej na ní doprovázel. Ze statusu Michala Haška na sociální síti facebook, napsaném slohem, v němž si snad Kája Mařík vedl svůj deník, se mohla s jihomoravským hejtmanem virtuálně spřátelená veřejnost dovědět, že kromě něj tvořil Zemanův doprovod mimo jiné též ministr Kuba. Kdo chce, může si myslet, že je to prostě náhoda, protože jižní Morava a Rakousko jsou vlastně sousední země a protože také bylo zapotřebí vzít někoho, kdo by Rakušanům pověděl něco konejšivého o českém jaderném programu.

Doporučujeme ale vidět v tom spíše vzorek politické reprezentace, s níž je – a chce být – Zeman spřízněn a o níž se chce během své éry opírat. Zaznamenáníhodným detailem je okolnost, že k technokratismu politickému Kuby, Klause, či Haška ústrojně patří Hasenkopfův technokratismus právnický: Zeman jistě má státní doktrínu.

A je obratný taktik. Konkrétně volba Livie Klausové byla jistě prováděna s výpočtem, který by Machiavelli mohl zařadit do čítanky. Těžko proti ní totiž bude něco namítat Petr Nečas, který je coby premiér div živý, Klause se vždycky bál (ostatně nyní má tuplem proč, poněvadž mluví-li se o návratu ke kořenům, o kom se vlastně mluví?); a konečně tak jako tak nikdy nebyl vzorem ráznosti.

A sociální demokracie si už zhruba rok k Zemanovi osvojuje vztah analogický vztahu bílé myšky k hadovi, takže ani odsud Hrad neměl příliš důvodů čekat jiný odpor než izolované hlasy „obvyklých podezřelých“ Lubomíra Zaorálka či Jiřího Dienstbiera. To samo o sobě ke zkrocení Zemana nestačí a stačit ani nemůže, neboť jak vidíme, sociální demokracie se zatím nedokázala sebrat k tomu, aby si udělala jasno, v čem vlastně se od Zemana liší a proč se jeho a její cesty před časem rozešly.

I proto je třeba podtrhnout, že je nyní i v eminentním zájmu ČSSD, aby explicitně a s veškerou energií podpořila ve sporu o kompetenci jmenovat velvyslance Schwarzenberga a TOP 09 přes veškerý odpor, jenž k nim právem může cítit. Zde totiž nejde o taktizování či dílčí přetahování v rámci běžných reálií českého politického provozu, ale o počátek potenciálně nejzávažnější proměny povahy české demokracie od vzniku samostatného státu.

Je třeba pochopit, že Zeman se prakticky od všech ostatních aktérů české politiky liší v tom, že postupuje podle dlouhodobého plánu: hodlá pozvolna, plíživě soustředit ve svých rukou většinu exekutivních pravomocí a nakonec pokud možno i formálně proměnit český poltický systém v prezidentskou – vůdcovskou – demokracii. O což se ostatně svým způsobem s Václavem Klausem pokoušeli již v době opoziční smlouvy.

A této tendenci je třeba se s plnou vervou postavit v samém zárodku: ve jménu demokracie a všeho dobrého, co si lze vzít z ducha současné české ústavy.

A co si myslíte vy? Diskuse (9 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Milan Hanyš - Praha

Hysterizující teze stojící na vratkých základech Středa, 24.Dubna 2013, 15:41:32

Pan šefredaktor promine,

ale to je hysterizující text, který obsahuje mnoho nepodložených tezí. Vůbec se nevyrovnává s tezemi renomovaného ústavního právníka Jana Kudrny a de facto z něj činí člověka, který je ve svém rozboru veden osobním zájmem a stranickými preferencemi. To považuji za krok, který umožňuje vyhnout se věcné argumentaci.

Dále autor vynáší kategorické, nezpochybnitelné a nijak nepodložené soudy a z těch, kteří mají náhodou jiný názor, činí vlastně hlupáky. Viz:
"Přitom uvážíme-li věc v souvislostech a z nadhledu, měla by být zcela jasná i lidem bez valného právního vzdělání, a vlastně by tu ani neměl nastat spor."

Paradoxně žádné souvislosti a nadhled Patočka nepřináší. Odkazuje se na pozoruhodný rozhovor s E. Wagnerovou, kde je formulována dubiózní teze, že zvyklosti mohou mít větší platnost nežli psaný text ústavy (contra constitutionem). To je myšlenka dosti nebezpečná a po mém soudu mylná. Zajímavá je však nekonkrétní argumentace, kterou autor používá.
To, že jmenování ministrů je pravomocí ministra a potažmo vlády prý potvrzuje řada judikátů ústavního soudu. Jakých? Konkrétně? Má-li Patočka (senátorka Wagnerová) na mysli 14/01, tedy kompetenční spor o jmenování guvernéra ČNB, pak zde naopak kompetenční spor prohrála vláda.

Za zavádějící považuji autorovo tvrzení, že "není možné s každým jednotlivým případem předstupovat před ústavní soud. A není ani možné, aby posty velvyslanců byly dlouhodobě neobsazeny". Autorovi je jistě známo, že skutečně není nutné chodit s každým jednotlivým jmenováním před ÚS, ale stačí jedno precedentní rozhodnutí. Také není žádný zvláštní problém, jsou-li diplomatické posty nějaký čas neobsazeny. Není to zase až tak nic mimořádného.

K dalším částem se vyjadřovat nebudu, již z uvedeného je patrné, na jak chatrných základech Patočkova argumentace stojí.

Na serveru ihned byl dnes uveřejněn velmi zajímavý rozhovor s C. Svobodou, který objasňuje pozadí a zvyklosti týkající se jmenování velvyslanců. http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-59752700-zeman-schwarzenberg-spor-svoboda

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Dnešní komentář Erika Besta na fleet sheet´s podporuje názor Milana Hanyše Středa, 24.Dubna 2013, 20:53:12

http://www.fsfinalword.cz/?page=archive&day=2013-04-24
Každý ministr české vlády skládá slib, v němž se zavazuje, že bude věrný České republice, že bude zachovávat její Ústavu a zákony, že bude svůj úřad zastávat svědomitě, a že nezneužije svého postavení. Jistě si všimnete, že se tu ani slovem nezmiňuje zachovávání „ústavních zvyklostí“. Když se tyto zvyklosti dostanou do rozporu s Ústavou samotnou, musí jít nutně stranou. Osoba, která na jejich zachování trvá, by mohla být obviněna ze zneužívání svého postavení. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg včera prohlásil, že bude-li vyřazen z procesu jmenování velvyslanců, TOP 09 odejde z vlády. Ve světle Ústavy je však role ministra zahraničí při jmenování velvyslanců pouze zvyklostmi podloženou výsadou, nikoli právem. Z přísně ústavního hlediska je to Schwarzenberg, kdo se pokouší přisvojit si pravomoc, která mu právně nenáleží, nikoli prezident Miloš Zeman.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Ani jeden ze systémů nás nespasí Čtvrtek, 25.Dubna 2013, 07:40:18

Velmi dobrý článek, ve kterém autor realisticky naznačuje příští možný vývoj na české politické scéně. Sluší se však dodat, že obhajování tzv. parlamentního systému na základě toho, co je o něm řečeno v ústavě, nestačí a stačit ani nemůže. Pravdou ovšem je, že ničím jiným jej u nás objektivně obhajovat nelze. Nefunguje, resp. funguje tak špatně, že se dá obhajovat jenom teoreticky. To se dá samozřejmě prazidentský systém také.

Nic však nemluví pro to, aby prezidentský systém byl u nás úspěšný. Schopnost společnosti spravovat si své věci alespoň přijatelně spravedlivě totiž netkví v kvalitě administrace, ale v ochotě rozhodující části občanů žít spolu a nikoliv proti sobě. Žít v míru a smíru. To zatím u nás bolestně chybí. Vidět to všude.

S přáním všeho dobrého Jiří Vyleťal

Veronika Srbová - Praha 4

k paní Švandové a panu Vyleťalovi Čtvrtek, 25.Dubna 2013, 09:19:22

Myslím, že spor by zásadně neměl být vnímán jako spor ministra s prezidentem, ale spor vlády s prezidentem. I Erik Best v uvedeném článku píše, že ona pravomoc nenáleží ministrovi. Nezpochybňuje však pravomoc vlády.
Osobně považuji za velmi žádoucí, aby se touto záležitostí zabýval ÚS a problém se tak principiálně vyřešil.
S panem Vyleťalem téměř úplně souhlasím, jen mám pocit, že rozhodující část občanů je docela bez problémů ochotná žít spolu, rozpory a neochotu žít spolu spíš vidím ze strany těch ekonomicky a společensky úspěšnějších. Naštěstí se to určitě netýká všech, ale tu tendenci vnímám dost výrazně.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Čtvrtek, 25.Dubna 2013, 16:32:49

paní Srbové
Pokud bude spor vnímám jako spor vlády s prezidentem, nebude zdaleka tak vyhrocený. Nečas není tak úplně na straně svého ministra, jak jsme viděli z jeho obranné reakce, když začal Schwarzenberg vyhrožovat, že odejde z vlády. ODS a TOP09 teď zrovna nejsou velcí kamarádi. Mimoto Nečas má dobré vztahy s Klausem.

panu Vyleťalovi
Nemyslím, že zrovna v této kauze jde buď o zachování parlamentního systému, anebo o překlopení v prezidentský systém. Není to třeba tak, že se Zeman jen pokouší dostát předvolebním slibům a proto chce být "partnerem" při jednání vlády v mezích svých pravomocí? Zeman svou prestiž získává spíš svojí inteligencí než majetkem a jako prezident má vizi slučitelnou se sociálně demokratickými ideály. Jako bývalý premiér zná praxi kolem jmenování velvyslanců, viz odkaz Milana Hanyše na rozhovor s bývalým ministrem zahraničí C. Svobodou:
http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-59752700-zeman-schwarzenberg-spor-svoboda
Jestli C. Svoboda vylíčil "ústavní zvyklosti" při jmenování velvyslanců věrně, pak ty zvyklosti teď porušuje spíš Schwarzenberg než Zeman.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

O jednom "prognostickém" rozmaru Čtvrtek, 25.Dubna 2013, 22:07:6

Logicky viděno, nemůže být sporu o tom, že v obsazování velvyslaneckých postů je právo na straně ministra zahraničních věcí. Proč by měl prezident do rezortních záležitostí mluvit? Navíc je dle ústavy za svou činnost neodpovědný. (Což je tedy rarita samo o sobě; nač nám třeba politickou funkci - nadto vrcholnou - za níž není její vykonavatel odpovědný?!) Co by si potom vůbec směl ministr zahraničí určovat, když ne velvyslance?

Zeman prostě zkouší na základě děravé ústavy a jejího nejasného právního výkladu, co si může dovolit. A může si toho dovolit dost. Vláda je trvale v rozkladu a v podstatě dodýchává, premiér je slaboch, ministr Kalousek proti Zemanovi nepůjde, opozice je bezmocná a jediným pevným bodem je lidem zvolený prezident. To má svoji váhu. Také proto, že Zeman přišel po dvanácti letech důchodu strávených na Vysočině. Komu se to podaří, vstoupit podruhé do stejné řeky a rovnou na kapitánský můstek? Tohle všechno Zeman dobře ví a je dost chytrý na to, aby takovou hřivnu nenechal ležet ladem.

Samozřejmě, že vrtoch Livie Klausové a její rodiny je každým coulem směšný. Ale o to větší bude Zemanovo vítězství, že se dokázal prosadit nad Schwarzenbergem a potažmo i nad premiérem (princip kontrasignace) v takovém nepodstatném rozmaru, který si ležérně naplánoval se svým někdejším kolegou z komunistického prognostického ústavu. Námět více než dobrý pro absurdní drama. Kdyby ovšem o něj někdo stál.

S pozdravem Jiří Vyleťal

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Čtvrtek, 25.Dubna 2013, 22:44:52

panu Vyleťalovi
Tu nenávist vůči Zemanovi dost dobře nechápu. Nemyslím, že by uvažoval, jak to popisujete. Ostatně, jak můžete někomu vidět do hlavy s takovou jistotou?
Zeman vyhrál volby, protože v něm lidé viděli hráz proti neoliberálním reformám. Šel na Hrad s úmyslem prosadit majetková přiznání a politiku kormidlovat doleva. A ti, pro které to chce udělat, na něm nevidí nitku suchou.
Myji si nad tím ruce.

S přáním všeho dobrého
Blažena Švandová

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Schwarzenberg má poslední příležitost Pátek, 26.Dubna 2013, 21:16:24

ukázat, že je chlap a že ctí ústavu lépe než Zeman. První hloupý a amatérský krok udělal Zeman tím, že prohlásil, že chce na Slovensku Livii Klausovou, i když tam už byl schválen mnohem lepší kandidát, a to Jaromír Plíšek. Další hloupý krok udělal tím, že blokuje jmenování všech ostatních velvyslanců a tím vydírá ministra zahraničí i vládu. Schwarzenberg nyní bojuje nejen za svůj úřad, tedy za ministerstvo zahraničí, ale i za ministry zahraničí všech budoucích vlád. Zeman se chová jako romazlené dítě, který chce na Slovensku "svého člověka" bez ohledu na jeho kvality a bez ohledu na ústavní zvyklosti. Rozhovor s Eliškou Wagnerovou byl více než výmluvný.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pavel Rychetský, Cyril Svoboda, Hynek Kmoníček Neděle, 28.Dubna 2013, 20:51:28

Dnešní Otázky Václava Moravce
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/video/
jakoby dávaly za pravdu spíš Milanu Hanyšovi a mně. Jak předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, tak Cyril Svoboda i Hynek Kmoníček vydávali svědectví ve prospěch prezidenta Zemana.
-nejprve seznam velvyslanců unikl z ministerstva zahraničí, pak Zemanova mluvčí zveřejnila jméno Klausové (obojí je amatérismus)
-diplomatické je dohodnout se na osobách velvyslanců v zákulisí, jakékoli veřejné žonglování s konkrétními jmény je nevhodné a neprofesionální
-je potřeba spolu mluvit, ne dělat silná gesta a ne hned s věcí běžet do medií

Mohlo by mne to uspokojit, protože nadržuji Zemanovi z důvodu, které jsem předešle napsala, ale pochyby přece jen zůstaly: proč do Otázek VM nebyl přizván nikdo z druhé strany, totiž z ministerstva zahraničí? Václav Moravec sice zdatně oponoval, ale byla to přesilovka 3 na 1. A ještě jedna věc. Málokdy se mi stane, že něčí postoj naprosto nechápu a přitom si toho člověka vážím. A tady jste hned dva, pan Vyleťal a pan Šimsa. (Jakuba Patočku tu nechávám stranou, protože rád provokuje.) Zřejmě mi něco podstatného uniká.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.