Když tak pročítám sloupky svých kolegů, mají většinou společný jmenovatel. Na jednotlivostech z různých oborů a pohledů se ukazuje nefunkčnost systému, ve kterém žijeme. Potkávám se  v životě s mnoha lidmi, kteří se domnívají, že za určitý problém může XY a kdyby na tom místě nebyl, situace by vypadala jinak. Jistěže za konkrétním činem stojí konkrétní člověk, ovšem když se rozhlédneme, sedí dnes takoví XYoni téměř na všech místech, ve všech oborech. Výjimky pouze potvrzují pravidlo. Totéž se týká stran, které jsou zaměnitelné a liší se spíše v detailech. Mnozí se domnívají, že jde o jakési spalničky systému a pokud se podaří tyto lidi odstranit a nahradit novými, čeká nás skvělá budoucnost. Stačí všude dosadit určitý počet slušných lidí a bude dobře.

Na naši omluvu je třeba uvést, že zkušenost s minulým režimem nám zaclonila do určité míry zrak, a tak se mnozí domnívají, že „spalničky“ překonáme, protože minulý režim byl smrtelný. Přitom se již dávno v minulosti vyskytovali jedinci, kteří přinášeli nové pohledy a výbornou analýzu situace, ve které se lidé nacházeli. Bohužel jim nikdo z odpovědných nikdy nenaslouchal a dnes se už o nich a jejich díle většinou neví. Monika Šatavová zmínila v jednom sloupku Rudolfa Steinera a jeho sociální trojčlennost, tj. zásadní nutnost oddělit princip politicko-právní, ekonomický a duchovní a osamostatnit tyto tři články tak, aby každý jednal autonomně za sebe a společně vyjednávaly podmínky dobré pro celou společnost. Jeho tak zásadní myšlenka stále leží ladem, ačkoli dnes každý čím dál tím víc chápe, že právě propojení ekonomiky s politikou způsobuje i pád právního systému a dusí svobodný duchovní život.

Dnes chci ale připomenout jinou osobnost začátku minulého století. Nedávno jsem narazila na  knihu Karla Jasperse „Duchovní situace doby“. Jaspersovu „Otázku viny“ by měl každý znát, protože je dodnes platná a nadčasová a dá se tudíž aplikovat na každý režim a na každého člověka, a proto jsem sáhla i po tomto jeho dalším díle. Tato kniha byla vydána v roce 1931. Již tehdy ozřejmil a pojmenoval Karl Jaspers zásadní proudy, které deformovaly společnost a připravily děsivé pokračování dějin Evropy. I když se možná drobnosti odlišují, najdeme shodu v mnoha věcech. Dnešní právní pozitivismus, který uznává zákon bez vazby na spravedlnost, zamlžená odpovědnost jednotlivých lidí a tím vytunelovaná demokracie, to všechno lze najít ve varováních K. Jasperse. Proto dnes dávám slovo krátkým citacím z této knihy a každý ať si to přebere sám.

Problém radosti z práce. „Všude, kde je člověk jen zaměstnancem s přidělenou prací, kterou musí vykonat, je oddělení lidského bytí a pracovního bytí pro každého problémem, který rozhoduje o něm samotném. Vlastní život tak dostává novou závažnost, radost z práce se stává relativní. Aparát nutí do této formy pobývání stále více lidí.“

„V povoláních (lékař, učitel aj.), jimiž se slouží lidské individualitě, bývá prvním výsledkem pokles pracovního výkonu, a to díky isolaci technického světa při nárůstu možností specializace a kvanta činností.“ „Ideje povolání odumírají. Podržují se partikulární cíle, plán a organizace.“

Jazyk zastírání a revolty. „Co se musí dít nucením a násilím, se rozdělením odpovědností přesouvá na nepostižitelnou moc. Co by na sebe nevzal žádný jednotlivec, toho se nyní odváží aparát.“ „Hodnotovým měřítkem formule je schopnost chránit řád, zakrývat to, co jej zpochybňuje.“ „Kde má něco vykonat mnoho lidí a vlastně nikdo neví, o co se jedná a kam to směřuje a každý je bezradný v tom, co má chtít, rozvíjí se zastírání bezmoci.“

Je jasné, že Jaspersova slova se nevztahovala na demokracii, ale mířila na autoritativní režimy, přesto se za ledacos dnes dá dosadit slovo demokracie a jazyk zastírání.

Kdo má zájem, určitě s Jaspersem prožije inspirativní chvíle. A možná začne více uvažovat, jak dál.