Pětkrát dražší ropa a čtyřikrát dražší uhlí dusí českou ekonomiku

Ceny ropy a uhlí stouply na světových trzích za posledních deset čtyřikrát i pětkrát, a tento trend bude pokračovat. Stát by měl českou ekonomiku promyšleně připravovat na rychlé zdražování fosilních paliv – stejně jako před lety v Británii.

Mediální diskuse někdy působí dojmem, jako by hlavním bodem tuzemské energetiky byly atomové elektrárny. Není tomu tak. Všechny jaderné reaktory dohromady pokrývají asi jednu šestinu naší spotřeby.

Každý rok totiž spotřebujeme asi 1,8 miliardy gigajoulů energie – a tři čtvrtiny z toho připadají na fosilní paliva: ropu, zemní plyn a uhlí. Největší položku v českém účtu za dovoz energie tvoří ropa, přičemž čísla jsou rok od roku horší. Loni jí Česko dovezlo za 115 miliard. Spotřeba energie v sektoru dopravy mezi roky 1998 a 2008 stoupla o 57 procent, v automobilech dokonce na dvojnásobek.

Ekonomická zátěž
Vysoká spotřeba fosilních paliv je nesporně příčinou velkých ekologických škod. Spalování uhlí při vytápění domů a ropy v autech je nejčastějším důvodem smogu. Závislost na těžbě uhlí obrací naruby krajinu a vyhání z domovů lidi v Podkrušnohoří i na Ostravsku. Česká republika také patří mezi evropské rekordmany v exhalacích skleníkových plynů.

Enormní energetická náročnost ale také zvyšuje náklady průmyslu, čímž podkopává pozici českých podniků na globálních trzích. K vyrobení jedné koruny hrubého domácího produktu spotřebujeme čtvrté největší množství energie ze všech států Evropské unie (a to i při přepočtu podle parity kupní síly). Ministerstvo průmyslu a obchodu varovalo:

„Vysoká energetická náročnost průmyslové výroby by mohla při vzrůstu cen energií dramaticky oslabit českou konkurenceschopnost.“

Podrobnější porovnání s konkrétními zeměmi ukazuje ještě hrozivější čísla. Třetina našeho exportu směřuje do Německa. A energetická náročnost německé ekonomiky je o třicet procent menší než česká, takže tuzemské podniky mají zbytečně vysoké výrobní náklady a hůře konkurují na tamním trhu.

Ceny rostou, rostou a rostou
Ceny fosilních paliv soustavně rostou. Litr Naturalu stojí kolem 40 korun, což je o polovinu více než v březnu 2003, kdy začala válka v Iráku. Barel ropy stojí zhruba 80 amerických dolarů a občas vyskočí nad sto dolarů. Přitom většinu devadesátých let se držel plus mínus na 20 dolarech za barel. Globálně zásadní cena australského uhlí stoupla ze zhruba 20–30 amerických dolarů za tunu v roce 2002 na současných přibližně 100.

Prognózy se shodují: a bude hůř. Na jedné straně víc a víc lidí chce víc a víc ropy, plynu i uhlí, na druhou stranu ložiska jsou menší a menší.

Kudy z toho ven?
Stát patrně nemůže nic udělat s rostoucími cenami ropy, plynu či uhlí na globálních trzích. Ale může použít praktická opatření, aby snížil závislost země na fosilních palivech. A spolu s ní sníží také zranitelnost ekonomiky vůči cenovým výkyvům.

Máme velké rezervy ve využívání technologií, které mohou snížit naši spotřebu fosilních paliv, i podpoře kreativních inovací. Jiné státy se dostaly mnohem dál. V Německu nebo Rakousku se staví tisíce pasivních domů. Každé páté auto prodané v Japonsku je hybridní vůz. A dánský HDP mezi roky 1990 a 2008 stoupl o 42 procent – ale spotřeba energie z neobnovitelných zdrojů mezitím klesla o sedm procent.

Dánsko není samo. Podobně se také výkon britské ekonomiky v letech 1995–2007 zvětšil o více než třetinu, ale poptávka po fosilních palivech se mezitím snížila o jedenáct procent

Hlavní problém totiž není, čím fosilní paliva nahradit, nýbrž jak nastartovat investice do sofistikovaných technologií.

Chytrá ekonomika
Česká ekonomika se totiž závislosti na fosilních palivech nezbaví za pět ani deset let. Je to dlouhodobý projekt, který bude trvat několik desetiletí. Nejde o to, abychom se spotřeby fosilních paliv stoprocentně zbavili, nýbrž abychom ji postupně snižovali.

Stát by měl motivovat průmyslové podniky ke kreativním inovacím, které umožní, aby vyráběly více s menší spotřebou energie. Může také přitáhnout investory do nových technologií. Sníží tím dovoz paliv a posílí ekonomiku. Pro českou ekonomiku s kvalifikovanými dělníky, skvělými inženýry a průmyslovou tradicí je to prvotřídní příležitost.

Hnutí DUHA proto soudí, že prvním důležitým krokem, který Česká republika musí udělat, je formulovat svoji ambici. Inspirací může být velmi úspěšná britská legislativa.

Před pěti lety přijali ve Velké Británii nový rámcový zákon, který stanovil tempo, jakým země bude snižovat závislost na fosilních palivech, potažmo exhalace skleníkových plynů – plus několik technických detailů, například kontrolní pravidla.

Na první pohled je to prakticky kus papíru. Zákon sám o sobě nesníží spotřebu ropy ani o jediný barel, dovoz plynu ani o jediný krychlový metr, exhalace ani o jedinou tunu.

Přesto se ve světě britský zákon považuje za vzorový. Podobnou legislativu už schválili také v Rakousku a další obdobné zákony chystají parlamenty nebo vlády v Irsku a ve Finsku, Slovinsku a jinde.

Velká výzva
Jeho účel totiž tkví v něčem jiném. Zákon prosadila labouristická vláda. Ovšem shodla se na něm s oběma opozičními stranami – konzervativci i liberálními demokraty. Podporoval jej Svaz britského průmyslu a odbory.

Tudíž vznikla elementární shoda napříč společností, kam a jakým tempem chce země postupovat.

Zákon neurčuje konkrétní technologie, které mají závislost na fosilních palivech snížit. Stanoví pouze mantinely. Konkrétní opatření budou průběžně připravovat (a realizovat) až budoucí vlády. Samy rozhodnou, co konkrétně použijí, aby svůj díl splnily. Některé mohou vsadit na zateplování domů. Jiné podporovat obnovitelné zdroje energie. Nebo se mohou rozhodnout, že postaví nové jaderné elektrárny.

Konkrétní rozhodování totiž musí vycházet z reálných možností té které technologie a její ceny. A to nemůžeme vědět léta – nebo dokonce desítky let – dopředu. Průmysl pro začátek potřebuje pouze vědět, jaké mantinely na desítky let dopředu dostane.

Rámcový zákon by podle britského vzoru měl stanovit klouzavé, nicméně závazné tempo, jakým země chce v příštích desetiletích snižovat svoji závislost na fosilních palivech – rok po roku, krok po kroku. Měl by dvojí praktický přínos.

  • Vytvoří rozumnou jistotu k investicím. Pro podniky je důležité, že dostanou pevný rámec pro investice. Budou vědět, s čím mohou od státu závazně počítat, na dvacet či třicet let dopředu. Průmysl si tak bude moci své investice do efektivních technologií s nízkou spotřebou fosilních paliv dobře rozplánovat.
  • Rozhýbe výrobu, vytvoří nová průmyslová odvětví a posílí českou ekonomiku. Bude silnou motivací pro chytrá řešení, která vyrábějí více s menší spotřebou energie. Pomůže tudíž rodinám i podnikům srazit vysoké účty za fosilní paliva.

Hnutí DUHA v iniciativě Velká výzva prosazuje, aby takový zákon měla rovněž Česká republika. Podporují jej desítky organizací i firem, jako je Člověk v tísni nebo ČKD Blansko či Knauf Insulation. Dvacet čtyři tisíc lidí napsalo svým poslancům či poslankyním, ať takový zákon schválí. Pět z šesti parlamentních stran projevilo zájem se na přípravě podobné legislativy podílet.
Více na www.velkavyzva.cz

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.