Hudební internetové společenství si v posledních dnech našlo novou zábavu. Kritiku a zesměňování skupiny LuŠtěLa. Skupinu tvoří tři školačky ve věku třinácti až patnácti let, které pro své kamarády na malém městě na Vysočině zpívají písničky.

V tomto městě asi není všechno v pořádku, když jeho starosta píše pro kapelu texty ve stylu: „Udělám si možná taky maturu, vypravím se sama někam na túru, nemusí to být zas velké pocení, kdopak to z vás ocení?“ Co mne ale opravdu znepokojuje, jsou reakce některých lidí.

I kdyby měla kapela horší úroveň než Michal David a Josef Melen dohromady, je především vyjádřením chuti dívek něco aktivně dělat, zpívat a bavit se tím. Což je samo o sobě dobré, navíc i malé město může mít vlastní „kulturní život“.

Děvčata zpívají pro sebe, pro své rodiny a kamarády ze školy, nikoho tím neotravují. Každý nemá tak mimořádný talent jako třináctiletá písničkářka ze stejného města Crazy Áňa.

Posměváčci sami na LuŠtěLu paradoxně upozorňují, šíří její píseň Patnáctiny virtuálně prostřednictvím Facebooku a na dalších místech. Tito naštvaní kritici posuzují školní besídku na maloměstě, jako by se jednalo o umělecké dílo prezentované v Národním divadle. Někteří se vypraví na jejich koncert jen proto, aby se vysmáli tomu, jak je jejich hudba pitomá. Skupina mladých mužů věnovala svůj čas vytvoření parodie nazvané Osmnáctiny.

Server mladých hudebních kritiků superbeat.cz použil reportáž z pražského koncertu LuŠtěLu dokonce jako otvírák na svých stránkách. Hudební kritici by měli ale spíše vyhledávat dobrou hudbu, upozorňovat na ni, případně navrhovat, co konkrétně mohou muzikanti zlepšit.

Pokud by těmto kritikům skutečně vadil kulturní nevkus a nechtěli jen ventilovat svou agresivitu nebo smutek, zaměřili by se na skutečnou ostudu českého národa. Tu uslyší každý den na téměř všech rádiích nebo v televizi. Tam jsou často i podobní lidé jako školačky z Luštěly, ale díky zkušeným manažerům, zaplaceným skladatelům, textařům a dobrým kontaktům se mohou dostat do pozice, odkud útočí na vkus národa.

O hudbě v rozhlase nemá smysl psát. Miliony lidí sledovaly Superstar, kde se celkem daleko dostali zpěváci a zpěvačky podobné úrovně jako dívčí trio, například Šárka Vaňková.

Skupina Nightwork profesionálně hraje standardy rocku a funku. Její hudba nemá vůbec žádnou přidanou hodnotu, není v ní žádný originální pocit, atmosféra ani nový přístup. Jako taková by se vůbec neměla dostat na vrchol české populární hudby, ani vyhrát cenu Skokan roku Zlatého Slavíka. Jenže ji tvoří známí lidé z televize, kteří dokázali protlačit svůj klip Globální oteplování.

Oblíbený je i pořad Jana Krause. Zdatný moderátor do pořadu protlačil kapelu svého syna Davida Krause. Ta je podle mého názoru hodně profesionální verzí zábavové kapely.

A o to více mne to mrzí, když se na YouTube podívám, jak dobré kapely vystupují v pořadu David Letterman Late Show. Například Andrew Bird, Stephen Malkmus,

Damien Rice atd.

Jako občan města, odkud Luštěla pochází, bych pochopitelně nebyl spokojený s místní kulturou. Takto je mi lhostejná.

Ale ti, kteří Luštělu zesměšňují, nemyslí svou starost o stav umění a kritiky nejspíš vážně. Pokud by tomu tak bylo, nevěnovali by pranýřování Luštěly tolik energie a místo toho by organizovali drobné alternativní akce v místě svého bydliště, podporovali občanská sdružení snažící se o propagaci nového umění a někteří by možná dělali vlastní hudbu či jiné umění.