Narodil se jako Alexander Wilke-Steinhof roku 1972 v Západním Berlíně. Radikální antirasistický a antifašistický přístup se v něm formoval již v jeho dětství v době studené války. Jeho otec, socialista, byl potomkem radikálních aktivistů, kteří zahynuli v koncentračním táboře.

V Berlíně sedmdesátých let, plném napětí, se podle Alexandra potulovala spousta teroristů, aktivistů pořádajících demonstrace - ale i vojáků, kteří byli zdrojem americké hudby: „Američtí vojáci, kteří okupovali části západního Berlína, k nám přinesli rap a elektroniku, britští vojáci zase přispěli stanicí BBC a Johnem Peelem, který byl pro nás hrozně důležitá osobnost, otevíral nám okno do okolního světa.“

V šestnácti se začal zajímat o klasickou hudbu a elektronické nástroje. Pronikl do rave scény, ale pohyboval se spíše ve Východním Berlíně, než ve své rodné polovině, protože západní část města se mu zdála příliš komerční.

Začal sám tvořit jako producent LX Empire a také hrál jako DJ. I rave scéna ho ovšem zklamala svým „sobectvím“ a korunu tomu nasadil mocný vzrůst neonacistické scény, který prohlašoval trance techno za pravou německou hudbu. Spojil se s podobně smýšlejícími Hanin Elias a Carlem Crackem a založil kultovní kapelu Atari Teenage Riot (ATR), jejíž hudební styl byl v mnohém převratný. Míchali tvrdé kytary, polámané beaty a silně politické texty, reagující na tehdejší německou situaci. Později se rozšířili o japonsko-americkou muzikantku Nic Endo. Roku 1994 Alec založil vlastní label Digital Hardcore Records (DHR), protože název přibližně odpovídal jimi utvořenému stylu.

Vedle Atari Teenage Riot, kteří vydali svoje první album „Delete Yourself!“ roku 1995, pokračoval Wilke v sólové dráze. Nicméně následujících pár let byli jasně v popředí Atari Teenage Riot, kteří jeli turné s takovými jmény jako Beck, Ministry, Rage Against The Machine či Wu-Tang Clan. S takovým nasazením a plným diářem ale začaly na členy kapely doléhat problémy, roku 1999 byli zatčeni, později si Alec přímo na pódiu pořezal předloktí břitvou.

Byl vyčerpán, Carl Crack měl psychické potíže spojené s drogami a o nějakou dobu později tragicky zemřel. Živelný plamen Atari Teenage Riot postupně vyhasl. Na otázku, zda Wilke přemýšlí o vzkříšení ATR, odpovídá vyhýbavě: „Nemyslím si, že bez Carla to bude ono. Možná, kdybych našel někoho, kdo bude mezi nás pasovat... I tak by to ale už byla jiná kapela.“

Po dvouleté pauze Alec vydal za pomoci Endo další sólové album a začal víc pracovat sám. Spolupracoval s mnoha umělci, zremixoval kolem sedmdesáti tracků a vydal několik drsnějších, více politických alb (např. „Intelligence And Sacrifice“, poslední album vydaní na DHR). Poslední dobou se ale od politiky oprošťuje a víc se soustřeďuje na svoje nitro. Tvrdí, že pokud posluchači víc pochopí jeho, mohou pak více pochopit i jeho poselství.

Na posledním albu si tedy můžete užít i lovesong. Letos v létě objel turné s Nine Inch Nails a 27. 10. vystoupil v Praze sám, za doprovodu Endo. Koncert si prý i přes nízkou návštěvnost užily obě strany, Alec Empire i diváci. Pro ty, co jeho koncert z nějakého důvodu nestihli a rádi by — Alec pokračuje ve svém turné napříč Evropou a se na jeho koncert můžete vydat do sousedního Německa — hraje v lipském klubu Lagerhof.