O koalování, sjednocování a slučování levice

Oto Novotný

Slučování ČSSD s jinými levicovými subjekty není na programu dne. Sestavování případné povolební koalice se musí podřizovat nutnosti radikálního obratu země doleva a boje s korupcí a klientelismem.

Do médií přichází téma sjednocené levice s návštěvami špiček ČSSD u  Miloše Zemana bezprostředně po jeho zvolení prezidentem. První jej navštěvuje místopředsedkyně Marie Benešová. Dozvídáme se od ní, že se „Miloš Zeman přiklání k tomu, co se podařilo na Slovensku: sjednotit levici…“. Druhým návštěvníkem je místopředseda Zdeněk Škromach, který následně propaguje předvolební (!) koalici ČSSD a SPOZ. Třetí na řadě místopředseda Michal Hašek se veřejně přimlouvá za vytvoření povolební (!) koalice ČSSD a SPOZ. Poslední v pořadí navštěvuje Zemana předseda Bohuslav Sobotka. Následně sděluje, že žádnou předvolební koalici s SPOZ ČSSD vytvářet nebude, a že úvaha o povolební koalici obou těchto stran je přinejmenším předčasná.

K těmto vyjádřením špiček socdem je třeba přiřadit i odmítnutí slučování levice předsedou KSČM (po návštěvě u Zemana prohlásil, že se v minulosti jedno takové sloučení příliš nepovedlo). Sérii veřejných prohlášení na téma sjednocování či slučování nakonec zakončuje nový prezident lakonickým konstatováním, že pro sjednocení levice na způsob Slovenska nevidí v Česku žádného Fica., a že každá ze stran od středu nalevo by měla jít do voleb samostatně. Je tím tedy téma sjednocování či slučování levice v Česku definitivně vyřízeno, alespoň v dohledné perspektivě? Ano i ne.

Připomeňme si, co se stalo na Slovensku. Zde se dlouho po listopadu 1989 nedařilo etablovat silnou stranu sociálně demokratického typu. Existovala zde Sociálnodemokratická strana Slovenska, které se však nikdy nepodařilo stát na levici vlivnou mainstreamovou stranou. Nadějí byla Strana demokratické levice, která však ve veřejnosti propadla po jejím angažmá v pravicové koalici. Tyto naděje nesplnila ani od ní odštěpená Sociálnodemokratická alternativa. Blýskání na lepší časy pro levici sociálnědemokratického typu přichází až s charismatickým Robertem Ficem. Ten zakládá SMER a později všechna tato marginální levicová uskupení integruje do strany SMER — sociálna demokracia. Tato strana se následně stává nejsilnější stranou na Slovensku a vyhrává poslední volby s rekordním ziskem 44 procent odevzdaných hlasů.

Proces etablování levice v polistopadovém vývoji České republiky vykazuje ve srovnání se Slovenskem zásadní odlišnosti. Předně tu zůstává relativně silná komunistická strana více méně kriticky navazující na předlistopadovou KSČ. V průběhu devadesátých let se tu etabluje autentická sociální demokracie (ČSSD) navazující na silnou sociálnědemokratickou tradici první a druhé republiky a brzy se stává hlavní levicovou mainstreamovou stranou a osm let řídí zemi (1998-2006).

Pozice obou hlavních levicových stran v současnosti sílí a pokud tento trend vydrží, je velmi pravděpodobné, že dohromady tyto strany získají po volbách 2014 sněmovní většinu potřebnou pro ustavení levicové vlády. Z čistě elektoralistického pohledu tedy není vážnější důvod, aby se obě tyto strany sjednocovaly do nějakého předvolebního uskupení, které by jim zajišťovalo postup do budoucí sněmovny. A pokud jde o jejich sloučení, to je s ohledem na poměrně komplikovanou historii jejich vzájemných vztahů a některé zásadní programové rozdíly (např. v otázce národní bezpečnosti) jen obtížně představitelné (alespoň v dohledné perspektivě). Každopádně dnes pro takový krok neexistuje ani v jedné z těchto stran sebemenší vůle. Vojtěch Filip má pravdu, asi by to nedopadlo dobře, stejně jako v osmačtyřicátém.

Nastolená otázka sjednocování, resp. slučování levice, která se objevila po prezidentské volbě, však primárně nemířila na ČSSD a KSČM jako dvě dlouhodobě etablované parlamentní levicové strany. Zjevně šlo o jinou optiku procesu sjednocování levice, která s komunisty vůbec nepočítá. Z vyjádření místopředsedů ČSSD Haška, Škromacha a předsedy Sobotky je zjevné, že hypoteticky může jít o projekt „sjednocování nekomunistické levice“ zahrnující ČSSD, prezidentovu SPOZ, v krajním případě Paroubkovy Národní socialisty - LEV 21. Taková představa sjednocování levice je legitimní, ale je třeba se ptát, nakolik je její uskutečnění opravdu naléhavé a hlavně užitečné pro ČSSD a nekomunistickou levici (a koneckonců pro levici obecně).

Pokud jde o naléhavost takového kroku, zdá se, že v ČSSD převažuje přesvědčení, že v době do sněmovních voleb 2014 je otázka sloučení těchto subjektů zcela vyloučena a otázka jejich sjednocení do formy předvolební koalice vysoce nepravděpodobná, a to i v jednodušším formátu ČSSD plus SPOZ. Nezdá se totiž příliš přesvědčivý onen elektoralistický argument, že k tomuto kroku je nutné přistoupit, aby zbytečně nepropadly hlasy malých levo-středových subjektů, resp. aby se jejich váha promítla do silnějšího zastoupení levice v budoucí sněmovně.

Z průzkumů vyplývá, že podpora strany NS-LEV 21 je zcela zanedbatelná, aby byla za tímto účelem brána vážně. A pokud jde o SPOZ, tato strana cílí na profilově velmi podobnou skupinu voličů jako ČSSD, takže je vysoce pravděpodobné, že oč více SPOZ získává, o to více ČSSD oslabuje. (Závislost vzájemného přelévání hlasů mezi těmito stranami není sice absolutní, ale významná je.) Není tudíž zdaleka jisté, že předvolební koalice těchto stran může znamenat pro budoucí početní zastoupení levice (mandáty) v poslanecké sněmovně nějakou přidanou hodnotu.

A každopádně pro ČSSD tu existuje vážné riziko, že čím nevýraznější bude její volební vítězství, tím oslabenější bude její pozice při vyjednávání o budoucí vládě. A nakonec jeden „sobecký“ elektoralistický argument: ČSSD by prokázala malé sebevědomí, kdyby se nepokusila prostor od středu nalevo maximálně vykrýt, resp. kdyby jej vyklidila ve prospěch konkurenční SPOZ.

Pokud jde tedy o „sjednocení“ levostředových stran, lze o něm uvažovat nejspíše na bázi koaliční spolupráce v budoucí vládě, a to v závislosti na počtu jejich poslanců v  poslanecké sněmovně po volbách 2014. Podstatné pro volbu takové spolupráce ale musí být z pohledu vítězné strany získání maximálního prostoru pro naplnění vlastního volebního programu. ČSSD jako všeobecně očekávaný (i když nikoli jistý) vítěz příštích sněmovních voleb chce jít do těchto voleb s relativně radikálním programem nápravy škod způsobených pravicovými vládami v posledních osmi letech. Země potřebuje poměrně radikální obrat doleva a ten by neměl být oslabován přílišnými koaličními kompromisy, jak tomu bylo v minulosti.

A pokud jde o eventuální sloučení levostředových stran do jednoho politického subjektu, o něm by se mělo vážně uvažovat až na základě zkušeností s koaliční spoluprací. Bude-li taková koalice úspěšná, nebude-li komplikovat potřebný levicový obrat a nápravu škod v zemi, otázka sloučení koaličních levostředových subjektů se možná stane velmi naléhavou. Ovšem bez tohoto zkušenostního testu je tato otázka předčasná.

Ve hře je mnoho a především důvěryhodnost značky ČSSD. SPOZ není rozhodně pro ČSSD ne-rizikový partner. Tato strana splnila svou roli prezidentské strany, když dostala (i s pomocí voličů ČSSD) Miloše Zemana na Hrad. Původní součástí tohoto scénáře ale bylo, rozhodně do chvíle, než se rozhodlo, že se prezident bude volit přímo, oslabovat ČSSD s cílem vyvolat personální změny v jejím vedení příznivé pro podporu prezidentské kandidaturu Miloše Zemana.

V důsledku zpackané prezidentské volby z roku 2003 existovaly mezi Zemanem a ČSSD velmi napjaté vztahy, které byly v optice Miloše Zemana „vyřešitelné“ jen odstraněním tzv. zrádců. To nebyl příliš konstruktivní přístup pro urovnání vzájemných vztahů, ale ani post-zemanovské vedení nemělo na tomto urovnání přílišný zájem. Miloš Zeman ale zjevně zašel příliš daleko, když si při vyřizování účtů s ČSSD neváhal spojovat s pravicovou konkurencí.

Fakta, že v roce 2007 pomocí dvou přeběhlíků zařídil vyslovení důvěry pravicové vládě Mirka Topolánka, že v roce 2008 podpořil kandidaturu Václava Klause na prezidenta proti Janu Švejnarovi — kandidátovi podporovaného ČSSD — jsou nepřehlédnutelná. A stejně vážně je třeba brát informace, že se mu za tyto služby ODS odměnila tím, že její kmotři se podíleli na spolufinancování volební kampaně SPOZ do PS v roce 2010 a později i Zemanovy prezidentské kampaně. (O otevřené podpoře Zemanovy kandidatury Klausem ani nemluvě.) Tyto skutečnosti nemůže ČSSD zcela pominout, jakkoli se musí začít dívat primárně do budoucnosti a minulost přenechávat historikům.

Ale jde právě o tu budoucnost, budoucnost ČSSD a levice v České republice. I „postzemanovcům“ v ČSSD se chce věřit, že volbou Miloše Zemana na Hrad končí jeho „revanšistické“ choutky vůči ČSSD a nastává období vzájemné korektní spolupráce, jež zvyšuje šance i na spolupráci ČSSD a SPOZ. Osobně si myslím, že tato víra musí projít ještě testem, aby se stala pravdou prověřenou zkušeností. Vidím tu dva zásadní problémy:

1) SPOZ bude muset velmi brzy jasně prokázat, že přestává být volebním uskupením s netransparentním finančním zázemím, které se prolíná s lobbistickým a klientelistickým zázemím ODS. Že této straně jde v prvé řadě o program a nikoli o byznys. 2) SPOZ se nesmí stát beranidlem tlačícím ČSSD do menšinové vlády, která se bude opírat o tichou podporu nejsilnější pravicové strany na bázi jakési opoziční smlouvy č. 2. Oba problémy a jejich řešení spolu úzce souvisí.

Budoucnost ČSSD a levice v ČR stojí a padá s její schopností prakticky účinně odolávat klientelistickým a korupčním tlakům, v efektivním zápase s korupcí a klientelismem obecně. To rozhodně není jen o majetkových přiznáních, na kterých se s novým prezidentem a SPOZ shodujeme, to je o celém systému protikorupčních opatření, včetně např. efektivní kontroly financování stran, zpočátku alespoň v té minimální variantě, kterou již před časem předložil senátor Jiří Dienstbier.

Budoucnost ČSSD a levice v této zemi totiž nespočívá jen v tom, že bude mít na rozdíl od pravice sociálnější přístup k lidem, že je bude volebně uplácet drobnými jistotami a udržovat nad propastí chudoby a beznaděje. Scvrkávat rozměr sociální demokracie na to, že lidé budou mít hlavně práci a dostanou slušně zaplaceno, jak tvrdí někteří konzervativci v ČSSD, je v dnešní době globálních výzev nebezpečně skromný program. Takhle, aniž by slibovali něco více, nadbíhali voličům i fašisté, a s nezaměstnaností a slušnými platy si umí do určité míry poradit sem tam i pravice, pokud zrovna nepropadá neoliberálnímu blouznění.

ČSSD a levice ale musí chtít více. A v tom více je, mimo jiné, obrana demokracie, což také předpokládá, aby se tvorba politiky maximálně osvobodila od diktátu velkých peněz. To jistě není jednoduchý úkol a rozhodně ne absolutně řešitelný úkol. Není však možné nic nedělat a současné praxi se pasivně přizpůsobovat, nebo dokonce ji podporovat.

Nejde zdaleka jen o nějaký morální úkol. Korupce a klientelismus jsou největší překážkou budování společnosti na demokratických a sociálních základech, neboť nejvíce oslabují zdroje jejího financování. ČSSD a levice by tohle měla brát mnohem vážněji než doposud a mít to na paměti při svém koalování, sjednocování nebo slučování. Pokud tohle nedokáže, může sice prostým mechanickým slučováním a populismem zažít ještě nějaké ta volební vítězství, ale ta budou stále skromnější a dočasnější a stále více nás levičáků se bude ptát, zda ta vítězství jsou ještě naše.

    Diskuse
    Zajímalo by mě, jak bude reagovat Paroubek. Myslím, že jediná cesta, jak se vrátit do vrcholné politiky, teď pro něj spočívá ve spojení se SPOZ.
    February 15, 2013 v 12.10
    na doplnění
    ČSSD je rozkročena jako levostředová strana - SPOZ mi programově vychází jako strana centristická
    Slovenský Fico má jinou situaci - tam je levice strukturována odlišně (a není tam ekvivalent KSČM)
    Menšínové vlády nejsou drama, ale opoziční smlouva opřená o KSČM by asi byla jiná než ta opřená o ODS Tam by šlo o program a ne o byznys

    P.S. Osobně dávám přednost před slušováním raději součinnosti levice přemostěnou občanským sektorem - povolební spolupráve je až to další.. A slučovací sjezdy - to opravdu nemohl nikdo myslet vážně
    February 15, 2013 v 13.45
    Řekněme si to na rovinu:
    Zásadní překážkou k sjednocení levice (a nemyslím tím pod hlavičkou jedné straně, myslím tím i docela obyčejnou koalici) je KSČM. To mě trápí víc než efemérní až obskurní uskupení typu SPOZ.
    BT
    February 15, 2013 v 15.58
    Souhlasím pane Kanda,
    pozice současné KSČM je největší tragedií naší levice, která brání tomu co se podařilo na Slovensku.
    Je to tak a ani milion slov to nemůže okecat.

    Chápu, že pro KSČM je bližší košile než kabát (tj. zajém vlastní je bližší než zájem levice jako celku) a je to jistě legitimní. Ale je to taky tragické.
    February 17, 2013 v 12.33
    to by ale bylo přílišné zjednodušení
    ne každému voní KSČM, takže raději nechť se ČSSD opře o TOP09 (v horším případě o ODS) než o programově bližší stranu ? To by mne zajímalo jak tohle chcete zargumentovat v podstatě levicovým voličům
    V olomouckém kraji přeci voliči levicovou vládu v kraji akceptují, ne
    pane Kando ? Nebo chcete argumentovat jako u podpory volby K. Swarzenberga pane Trávničku ? Myslím že realita je jinde a není tak zjednodušená.
    Neříkám že není ve vztazích ČSSD a KSČM nějaký problém - ale záměrně zdůrazňuji že jde o oboustranný vztah a na každé straně toho vztahu je vlastní kus odpovědnosti. I fenomen Zeman je prvotně problém ČSSD a ne někoho jiného. Nedivte se že KSČM si hájí za této sitace své -nejsmepřeci subjekt na jedno použití.
    A pokud jde o efemérní SPOZ -no,je to v každém případě hradní strana s vlivným podnikatelským zázemím, to vycítli i nově zvolený šéf Véček Bárta,když hned vyslál signál na SPOZ o jednání. Má zkrátka se svým projektem ABL také své zkušenosti.
    BT
    February 17, 2013 v 23.11
    Pane Dolejši,
    já se právě domnívám, že kdyby vyhrál Schwarzenberg (když už nemohl vyhrát Dienstbier), tak by příští vláda velmi pravděpodobně mohla být ČSSD + KSČM nebo aspoň ČSSD s podporou KSČM.

    To byl taky jeden z důvodů proč jsem nepodporoval Zemana, který má naopak tendenci dělat opoziční smlouvy s pravicí a KSČM ignorovat (vždyť i to nešťastné Bohumínské usnesení vzniklo za Zemana).

    Jenže já mám čím dál nepříjemnější pocit, že to vlastně KSČM vyhovuje, že žádnou odpovědnost na státní úrovni prostě mít nechce. Že je jí nejlíp v pozici, ve které je.

    Jenže tahle pozice tragicky poškozuje nejen levici an block, ale stále víc i většinu obyvatel ČR, které začíná asociální pravice fatálně ohrožovat. Možná tam od Vás z Prahy na to nedohlédnete, takže jste pořád v klidu.
    FZ
    February 18, 2013 v 8.58
    Pane Trávníček, to že KSČM vyhovuje neexistence odpovědnosti na státní úrovni je naprosto zřejmé a evidentní. Proč by model, který v zásadě úspěšně aplikuje téměř 25 let měla opouštět a stát se součástí toho, proti čemu alespoň verbálně bojuje?
    Jinak, příští vládu si představuji bud' jako koalici ČSSD,SPOZ a KDU-ČSL, nebo koalici ČSSD a SPOZ za tiché podpory ODS nebo TOP 09.
    February 18, 2013 v 10.21
    poněkud nechápu
    autor se vymezuje spíš vůči představě že v ČR dojde k ficovskému zfůzování levice, ale pokud jde o koalici s KSČM tak trochu nechápu diskusi o údajné pohodlnosti KSČM když jí dosud jednání o vládě nikdo nenabídl.
    ČSSD dosud mluvila spíš o vládě menšinové, ne ? Extenzivní výklad Bohumína se vztahoval i na kraje, ale když tu došlo k jednání, tak KSČM před odpovědností neutekla. Takže co se chce víc ?
    Pokud chce konformější část levice koalici se střeodvými srtanami, prosím ale proč z toho vinit KSČM ? Ta vnímá rizika podílu na moci, ale schopona je reálně zvážit. Takže hyn sa hukáže....
    February 18, 2013 v 10.35
    Otázka pro pana Dolejše
    Myslíte, že by vláda, která by vládla v otevřené či skryté koalici s KSČM, ustála mediální tlak? A ten by byl pěkně silný, tím jsem si jist.
    PL
    February 18, 2013 v 12.37
    Ze slovníku vážného kandidáta na znovupředsedu SPOZ a spekulativně na post kancléře prezidenta
    "O: ... jak dopadne SPOZ v parlam. volbách, když v minulých utržila 4.33%?
    M: ... 10 procent.
    M: Snažím se odlišovat .. Je zde nespolupráce s vedením ČSSD a je zde spolupráce na úrovni těchto dvou krajů, která je podle mých informací velmi dobrá.
    M: Sjezdy ukážou, kdo bude ve vedení a jakým způsobem a kdo se má nadále domlouvat. Pokud povede ČSSD pan Sobotka a já SPOZ a bude zájem, nebudu tím, kdo nebude chtít spolupracovat.
    M: ... Zde se trošku pozastavuji nad rétorikou pana Sobotky nebo řekněme nejužšího vedení ČSSD o jakékoliv možné nespolupráci s SPOZ. Přijde mi to krátkozraké. ... Myslím si, že začleňování SPOZ do soc.dem by byl podvod na našich voličích... ...mohlo být pozitivní pro ČSSD, protože ve vedení soc.dem. chybí přirozené osobnosti.
    O: Když jste zmínil rétoriku, nebudou překážkou spolupráce výroky B.S. a J.D. že je SPOZ stranou postkomunistů napojená na podivné podnikatelské kruhy?
    M: K panu Dienstbierovi se už možná nebudu vyjadřovat jako k soc.dem., protože podle mě je to člověk, který přestoupil z jednoho mužstva do druhého a jenom čeká, až se mu vyřídí registračka. V tomto případě průkaz TOP09. Nechávám to na něm, my jsme zadali právníkům k posouzení výroky pana Dienstbiera... se panu Sobotkovi nedivím... skleníkovým dítětem, které si...
    M: Pan Dienstbier, byť je to letitý politik, ... Podle mě je to hloupé.
    M: Myslím, že každý soudný člověk, když si vezme jeho reakce "vzteklého štěněte", nejenom ve vztahu k SPOZ, ale i k Miloši Zemanovi, tak si z toho udělá lehce závěr, v čích barvách J.D. kope."

    _z rozhovoru v so (16.ho) Právu.
    Diplomacie hodná pozice kancléře... :-))
    February 18, 2013 v 12.54
    součinost levice je hodnota tak jako tak
    Pane Kanda, nepochybně tlak by přišel. Jde o to jak veliký, v těch krajích je to tedy dost nafouknutá bublina. V moravskoslezském je to dokonce už druhé období a přežili to tam bez větších dramat. Kdo chce hledá způsob...
    Centrum není kraj, ale určitý signál to je. Ve Francii či Italii komunisté byly také nakonec ve vládách a nebyly z toho nějaké lidové bouře. KSČM na případné nové oposmlouvě ČSSD s pravicí může v opozici i vydělat ale neříkejme že by viníkem byla ona jen tím že existuje.
    Překročmě prostě některá klišé - ostatne když dojde na německou Die Linke či řeckou Syrizu tak i když nemají v názvu "komunistická" tak to vyvolává podobné potíže. Je to jen o vůli nést určitá rizika kompromisu s radikály. A pozitivní programové průniky ty rizika snižují.
    V tétžo fázi se tedy věnujme té součinnosti levice - jak to bude s koží dosud pobíhajícího medvěda, uvidíme.
    BT
    February 18, 2013 v 23.25
    Pane Kando,
    já myslím, že by ten tlak médií ustála. Podívejte co všechno ustojí současná tragická vláda. Taky proto, že by měla podporu většiny národa a taky odborů (které jediné dokážou zorganizovat opravdu pořádné demonstrace).

    Jen je škoda, že není prezidentem Karlík, to by byl národ na vládu ČSSD a KSČM většinově ještě víc natěšený. A pochybuji, že by antikomunisti dokázali zorganizovat opravdu masové protesty. Bez odborářů asi těžko.
    MT
    February 19, 2013 v 18.34

    Absolutně se nebojím žádných protestů a mediálního štvaní.

    Tímhle slzavým údolím mediálního řevu je nutno prostě projít a dostatek odvahy k tomu musíme mít.

    Děj se co děj.

    Příští vláda by podle mého názoru měla být výslovná koaliční vláda ČSSD, KSČM a nejlépe i SPOZ.

    Na rovinu, bez skrejvaček, bez tichých a jiných nepřímých podpor a forem spolupráce.

    Natvrdo a otevřeně.

    Pokud by to nebylo možné, považuji za mnohem lepší opakovat opoziční smlouvu s ODS (pokud to bude možné), která žádný větší korupční potenciál než jiné formy spolupráce kohokoli s kýmkoli NEMÁ !!!!! (to je nesmyslný blábol rozšířený havloidní mediální soldateskou - která ovládala a do značné míry stále ovládá veřejné mínění) ...

    KDU-ČSL beztak nebude svým potenciálem mandátů stačit a spojení se stranou zelených považuji za řešení v českých poměrech horší než spojení s ODS.


    February 19, 2013 v 19.29
    JD, BT, MT
    Pánové Dolejši, Trávníčku a Tejkle, já bych ten mediální tlak nepodceňoval. Síla obrazů a ideologických floskulí je leckdy silnější než síla racionálních argumentů a trpělivého vysvětlování.
    BT
    February 20, 2013 v 16.18
    Pane Kando,
    já souhlasím s první půlkou vstupu pana Tejkla. Ať si média řvou, koho to zajímá. Většina tzv. "obyčejných" lidí je má zcela na háku a myslí si svoje (s dnešními komunisty žádný fatální problém nemají, často spíše naopak).

    A přece se nebude levice klepat před zmatenou paraelitou tzv. intelektuálů a fachidiotů, kterým pořád nedochází, že demokracii dnes v našem státě ohrožuje pravice. Ať si melou svoje bludy třeba od rána do večera. I každý druhý traktorista z nich bude mít tak akorát srandu. Lidi nejsou hloupí.

    Štve mně ale to, že se naplňují moje slova, že na prohře Schwarzenberga Kalousek jen vydělal. Viz: http://www.novinky.cz/domaci/293801-top-09-razantne-posilila-ods-si-saha-na-dno.html

    Právě ti zmatenci těžkou nesou Karlíkovu prohru a chystají se to stádu "rudých a hnědých sviní co tlačili Zemana na Hrad" v parlamentních volbách oplatit. Přesně tohle jsem čekal.
    February 21, 2013 v 8.54
    RK - neříkám že je to snadné
    vlastně nejsme v rozporu - také nepodceňuji lidskou iracionalitu, ale i manipulkace s lidskou omezeností má své meze a tou je občejná praxe. Když nco nefunguje, je třeba to vyměnit - to je jednoduché.
    Jen není automatické za co - vizinonáři servirující mlhu se vlastně přidávají k té iracionalitě. A tady je prostor pro onu levicovou součinnost. Nabídka minima uchopitelných řešení, tkeré zajistí kritickou úroveň změn.
    Onen "mediální řev" žije z našich chyb, no tak ze sebe nedělejme tak snadný terč - ono těch zakalených bojovníků s "rudými a hnědými sviněmi" není tolik - velké volby vždy nakonec rozhoduje šedá zóna.
    + Další komentáře