Probudil jsem se  do krásného norského dne a srovnal si dvě pojetí sociálního státu. 

Jiří Pehe napsal v pondělí pro Deník Referendum:  „Neoliberální mantra, podle níž vyšší daně spolehlivě zadusí ekonomiku, jsou — například při letmém pohledu do skandinávských zemí — asi tak přesvědčivé jako neoliberální argumenty, že nízká rovná daň zaručí takovou dynamiku hospodářského růstu, že nakonec stát vybere na daních vlastně ještě víc." 

Pak se ale podívám na interní komunikaci ČSSD, v níž se  navrhuje zavedení druhého daňového pásma z příjmu ve výši 38 procent pro lidi s výdělkem nad 1,2 milionu korun ročně. Bohuslav Sobotka uvedl v této souvislosti pro média, že „změny musí být dostatečně razantní, proto už nyní máme takto konkrétní plán".

To je razantní? To není evropský sociální model, to není standard vyspělých zemí EU. To je maketa levicové politiky. To je pojetí státu srovnatelné maximálně s CSU. Stydím se nesmírně za svou stranu. Pro lepší představu, co ČSSD skutečně navrhuje: Daně se počítají nikoliv z příjmu, ale z daňového základu. Daňový základ sto tisíc korun představuje u zaměstnanců hrubý příjem cca sto padesát tisíc a  u OSVČ hrubý příjem cca čtvrt milionu korun. Intenzivnější progrese tedy začíná na sto nebo dvou stech padesáti tisících, což se týká naprosto zanedbatelné části populace. Ostatní budou zdanění rovnou daní. Osmatřicetiprocentní sazba navrhovaná ČSSD vychází ze současné konstrukce tzv. superhrubé mzdy. Po jejím plánovaném zrušení bude sazba cca třicet procent. Jen pro srovnání, ve vyspělých zemích jsou nejvyšší daňová pásma 45-55%.

Výsledkem takovéto politiky bude podvyživený stát, směšné přerozdělování, směšné důchody, kde senioři jedí suché pečivo a nemají ani na místo v domově důchodců. Stát, kde nejsou školky, jesle, kde se hokynaří už i se školní docházkou, stát, kde si veksláci užívají beztrestnosti a jediné jejich daně jsou vymazány za odpis DPH za nákupy nových limuzín.

Kompromis na půdorysu středoasijských republik není už nadále možný. To není otázka ideologie. Nechci jako občan České republiky nic víc, než standardní pojetí vyspělého sociálního státu EU. ČSSD jede ve stejných kolejích jako ODS, TOP 09, SZ a další, jelikož vychází ze stejného neoliberálního pojetí růstu s neduživým státem pro občany, s nonstop zapnutými pásy výrobních linek velkých firem s daňovými prázdninami. Takto nevypadá evropský sociální stát, je zde patrná zejména snaha ohnout široké segmenty společnosti a potom jim jako bolestné rozdávat žebravou polévku se suchým pečivem bez vize do budoucna.

Je zřejmé, že občané už dávno mají požadovat kontinentální minimální zdanění firem a minimální evropskou mzdu. Tím se zastaví to přesouvání, ta spekulace či podvyživení mandatorních výdajů zadlužených států z důvodu soutěže s daňovými ráji. I Česká republika je součástí EU a je třeba se ozvat, ne mlčet a dělat ze znevolňování zaměstnanců komparativní výhodu ČR, tedy nadále soutěžit pouze levnou pracovní silou.

Platím tu v Norsku daně rád jako každý spořádaný občan, a to daně super progresivní. Stát je čistý, úředníci nezkorumpovaní. Mou mzdu hlídají silné odbory, abych nebyl ožebračován. Ve státě, kde se nekrade, si můžeme dovolit nadstandardní mzdy a takováto sdílená kvalita života zde byla před ropou a bude i po ní. Nejde ale v první řadě o finance, ale o přirozenou solidaritu přecházející až do relativní rovnosti šancí, z rovnosti před zákonem a z toho vyplývající minimální kriminality. Tedy člověk na prvním místě. V Norsku je finanční sektor velmi pečlivě hlídán. Bankovní konta jsou otevřená neustálé kontrole a každý pohyb je monitorován. Stejně tak jsou zde otevřená daňová přiznání všech na internetu. Neexistuje zde proto lichva a stát je imunní proti spekulantům.

Nedivte se, že při současném kontinentálním směřování jsem zásadně proti vstupu Norského království do EU. Norsko je nejvíce otevřenou zemí na světě. Mělo by naopak měnit EU k lidskému obrazu. Jsem ale stoupencem evropské integrace. To se totiž nevylučuje.