Klaus už zase peskuje Leschtinu

Jiří Leschtina napsal o návštěvě Miloše Zemana na Pražském hradě to, co Deník Referendum. Pouze kolegovi Leschtinovi ale Václav Klaus odpověděl. Nespravedlnost...

(jp)

31.01.2010 09:19

226507_mediafax_ales_behounek

K Šloufovým zásluhám za své zvolení se Klaus dnes už nezná. Foto Aleš Běhounek, Mediafax

Hospodářské noviny zveřejnily 26. ledna 2010 komentář Jiřího Leschtiny Jak rubl spojil Klause a Zemana. Tón komentáře odpovídá textu zprávy, kterou v tentýž den zveřejnil Deník Referendum Klauzeman Revival dnes vystoupil na Pražském hradě.

Leschtina argumentuje podobně jako Lukáš Jelínek ve svém komentáři v Deníku Referendum, svůj komentář ale načasoval tak, že schůzku obou politiků předjímal. Leschtina hlavní motivaci Zemana i Klause k jejich dnešnímu setkávání vidí v pomstychtivosti vůči svým bývalým stranám.

„Oba jsou podepsáni i pod největším volebním podvodem od roku 1989 - opoziční smlouvou. Jestli to někdy vypadalo s polistopadovou demokracií nahnutě, pak v časech maskovaného mocenského kartelu ČSSD a ODS. A je paradoxní, že Zeman se teď snaží vloudit zpět do politiky za pomoci malé strany. Právě takového ,trpaslíka', jaké chtěl s Klausem podříznout za pomoci volebního zákona, odporujícího ústavě,“ píše sžíravě Lechtina.

Leschtina ale Klause před jeho přirozeným publikem, čtenáři Hospodářských novin, zasahuje na ještě mnohem citlivějším místě, když připomíná, jak firma Lukoil financovala vydání jeho antiekologické knihy v Rusku.

Redaktor HN cituje středoevropského korespondenta listu the Economist: „Někteří politici střední Evropy jsou dnes pro své obyvatele velkým rizikem. Mohou k vám dostat ruský vliv a peníze rychleji, než to dokážou jejich špioni." A tak Jiří Leschtina uzavírá: „Posledním společným kouskem někdejších rivalů Klause a Zemana je, že v srdečném objetí vstupují do této neblahé společnosti.“

Václav Klaus svým nezaměnitelným způsobem Leschtinovi odpověděl. Nejprve označil jeho titulek Jak rubl spojil Klause a Zemana za „téměř neskutečný“, pak mu trpělivě, až otcovsky vysvětluje své kroky a nakonec se pouští do psychologizování, když Leschtinův text vysvětluje zhrzenou touhou redaktora být také zván na Hrad jako ti, kteří si to zaslouží.

„Miloš Zeman je významná postava české politiky a hanopisy žádného redaktora na tom nic nezmění. On si být zván na Hrad zaslouží. Ti, kteří mu to závidí, by se měli zamyslet sami nad sebou, proč tomu tak v jejich případě není,“ píše Klaus.

Přestože Klaus píše: „S tímto článkem nelze polemizovat věcně,“ ke své škodě a k užitku české veřejnosti tak činí. A postupně Leschtinu i čtenáře poučuje o tom, jak to bylo a je s klimatickými změnami, s opoziční smlouvou i s jeho zvolením prezidentem.

„Moje kniha Modrá, nikoli zelená planeta vyšla, resp. do konce února vyjde v patnácti jazycích. V únoru k nim přibude dánština, arabština a japonština. Jde o souboj s absurdní ideologií globálního oteplování, jejíž stoupenci se brání téměř bolševickými metodami,“ píše disident Klaus a skromně dodává, že ani v Rusku, kde na ni přispěl Lukoil, za ni nedostal žádné ruble.

Dovídáme se tedy, že Klaus pracuje pro ropný průmysl zadarmo, jen za iluzi o významu vlastního díla, kterou mu olejářské korporace rády dopřávají, protože jiná hlava státu, jež by si mohla dovolit, anebo by byla ochotna, propůjčit se k pavědecké propagandě by se jim sháněla těžko. Kdyby to zkusila britská královna, stalo by se Spojené království zřejmě vzápětí republikou. Klaus tu tedy na sebe bezelstně prozrazuje, že je takovým Rudym Kovandou světové klimatické debaty.

S opoziční smlouvou se to má dle Klause takto: „Pro mne v té době byl sice hlavním ideovým protivníkem Miloš Zeman, ale daleko nebezpečnějšími politickými protivníky byli pánové Lux, Ruml a Havel. Bylo nezbytné s někým uzavřít dohodu o politickém přežití, a s tou výše uvedenou trojicí to možné nebylo.“

Klaus tedy celé české veřejnosti udává Miloše Zemana ze sociálně-demokratické velezrady: hlavní ideový protivník sociální demokracie tu doznává, že mu šlo o přežití a jeho jedinou poslední nadějí byl... Miloš Zeman. Kdyby sociální demokraté byli co k čemu, Miloše Zemana by vyloučili ze své strany dřív, než stihl sám odejít.

Faktem také je, že opoziční smlouva vytvořila ve společnosti neonormalizační atmosféru, což právě Leschtina pocítil jako málokdo druhý. Když byl před volbami v roce 2002 nucen odejít z Mladé fronty Dnes kvůli principiální kritice opoziční smlouvy, byla v českých médiích taková atmosféra, že nemohl získat jinou práci, nežli místo investigativního reportéra v Literárních novinách.

Václav Klaus v nezvykle upřímném článku vysloveně lže jen jednou: „Zvolen jsem byl ve veřejné volbě a každý viděl, jak kdo hlasoval. Ani Šlouf, ani Leschtina na to žádný vliv neměli,“ píše.

První prezidentská volba veřejná nebyla. Obecně se ví jen to, že byl podporován ODS, komunisty a zákonodárci sociální demokracie, které tehdy Miroslav Šlouf koupil, aby se s Milošem Zemanem pomstili Vladimíru Špidlovi za to, že Zemana na Hrad nenominoval.

Rovněž druhá prezidentská volba se odehrála za vypjatých a neprůhledných okolností. V obou případech Klaus nedostal ani 51 % potřebných hlasů. Vliv Jiřího Leschtiny je neměřitelný, ale nenulový. Jisté je jen to, že o procento níž se české občanské společnosti Klausův výsledek stlačit nepodařilo.

Další informace:
Ihned.cz Jiří Leschtina: Jak rubl spojil Klause a Zemana
klaus.cz Neskutečné názory pana Leschtiny nemohou zůstat bez odpovědi


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.