Všechny uváděné hry jsou relativně drahé. Jejich popis by měl vést jednak k inspiraci a zapálení pro hru, jednak k zamyšlení nad tím, že si hry můžeme vymýšlet a tvořit i sami. Tvůrci uvedených her patří ve světě lidí, kteří sféru společenských her dlouhodobě sledují, mezi celebrity.

Není však třeba následovat průmysl, který nápady tvůrců přetvořil do sériově vyráběných her. Následující hry ukazují, že každý má možnost vymyslet a vyrobit si svou hru sám. Stačí k tomu většinou jen nápad, dost času na jeho rozpracování, tvrdší papír a nůžky.

Osadníci z Katanu

↗

Hra Klause Teubera vyšla v hráčské velmoci Německu již v roce 1995, u nás se objevila až o mnoho let později. Existují dvě verze — pro dva hráče nebo pro tři až čtyři hráče. Manuál je složitý, ale hra principiálně jednoduchá. Hráč má roli budovatele civilizace a ta jeho by měla vykvést rychleji, než civilizace těch druhých.

Je potřeba získávat co nejrychleji suroviny, z nich stavět vesnice a ty později proměňovat v města. Dá se volit mnoho strategií a hra nikdy není stejná jako předchozí. Házení kostkou, která přináší suroviny, naznačuje danost a náhodnost. Ale není tomu tak — důležité je využít náhodu pro sebe lépe než to dokáží protivníci.

Bang!

↗

Bang! je čistě karetní a netradiční hra na motivy divokého západu. Poprvé byla vydána v roce 2004 a navrhl ji Emiliano Sciarra. Bang! vyhrál prestižní cenu Origins Award za nejlepší hru a nejlepší grafiku. V základní verzi je Bang! určen pro čtyři až sedm hráčů, kteří si vylosují jednu z těchto rolí: šerif, pomocník šerifa, odpadlík a bandita.

Bandité musí zabít šerifa. Šerif a jeho pomocníci musí zabít bandity a odpadlíka. Úkolem odpadlíka je zůstat poslední naživu, zároveň musí jako posledního zabít šerifa. Identita každého z hráčů je však ostatním neznámá a je potřeba být dobrým analytikem hry a psychologem, aby našinec nepostřílel ty, s nimiž má spolupracovat.

Ubongo

↗

Rvačka o diamanty. Ta hra je vlastně pro Evropany ideální a odráží jejich fascinaci drahým kamením, pro něž neváhají i zabíjet. V Ubongu se barevné kamínky nezískávají násilím, ale skrze rychlost v seskládávání 2D útvarů do nejrůznějších polí na kartách, které se každé kolo obměňují. Kdo stihne toto realistické „tetris“ seskládat do minuty, získá dva diamanty. Vítězí ten, kdo jich má na konci nejvíce ve stejné barvě.

Chce to prostorovou představivost a rychlost při sbírání diamantů. Pocit frustrace, když všichni ostatní zvládli své „tetris“ dávno složit, řešení se neobjevuje a do konce zbývá pár posledních sekund, je nepopsatelný.

Ligretto

↗

Ligretto nic moc nestojí. Vlastně by ani nemělo, protože je to jen prostý balíček karet. Každý z hráčů, jichž může hrát od dvou až po osm, se musí zbavovat karet, které má před sebou. Musí bedlivě sledovat vhodnou chvíli, kdy přichází na řadu čísla, které má, a stihnout se jich zbavit, než to udělají spoluhráči. Zároveň musí sledovat barvy karet.

Zní to jednoduše, ale záleží na šikovnosti a rychlosti spoluhráčů, jde o vteřiny. Je ale potřeba sledovat více balíčků naráz, na nichž přibývají čísla. Hra je jako stvořená pro opakovaná vítězství žen, které podle stereotypu i empirických pozorování jsou schopny sledovat i dělat více věcí naráz.

Activity

↗

Když se sejde víc lidí a není třeba být zticha kvůli sousedům či spícím miminům, všeobecné veselí spolu se stimulací klíčových kompetencí dneška — empatie a výstižné vyjadřování — zaručuje hra Activity. Soutěžící dvojice se navzájem snaží uhodnout slova a sousloví vyjadřované pantomimou, kreslením či popisem.

Není to však žádná snáze. Na to, aby druhý z dvojice přišel, co se kreslí, předvádí či vysvětluje, je jen minuta. Neznám nikoho, kdo by do minuty stihnul předvést či uhodnout pantomimu „Staré Bělidlo“. Nebo nakreslit a uhodnout „Kongresové centrum“. Schopnost najít výstižné gesto, symbol či slovo se však bystří velice rychle.

Carcassonne

↗

Carcassonne patří mezi nejslavnější současné stolní hry vůbec. Hru vytvořil Klaus-Jürgen Wrede a vydána byla v roce 2001. Hra získala ve stejném roce první místo v anketě Spiel des Jahres (Hra roku) a Deutscher Spiele Preis (Hra německé veřejnosti). Zatím si ji údajně koupilo tři miliony lidí. To už je slušná sekta.

V Carcassonne se staví města, louky a cesty, účelem je postavit jich co nejvíce a získat za ně tudíž nejvíce bodů. Lze ovšem projevovat kořistnický instinkt a krást je ostatním stavitelům. Zvláště tuto strategii však příliš neoceňují ženy, v nichž zabrání dlouho budovaného města někým jiným může vyvolávat vztek.