Tragická nehoda při rallye zaplňuje stránky a vysílací časy médií. Jako dlouholetý fanoušek rallye — a zároveň jako naprostý laik ve věcech právních se nemohu nevyjádřit k tomu, co se „kolem toho“ napovídá a napíše a na to reaguji (na Právo, 13.11).

Podle pilotů „auto opustilo vozovku a stalo se neovladatelným. Pohybovalo se až do místa střetu s diváky souběžně s vozovkou, a to ve vzdálenosti maximálně dvou metrů od vozovky“. Na první a zběžný pohled se zdá, jako by se střet s diváky odehrál maximálně dva metry od vozovky. Tam nemá divák co dělat — však také tam zřejmě dívky nestály!

V jaké vzdálenosti od vozovky je auto srazilo? Výpověď posádky, její nepřesnost, vnímám jako velmi profesionální a promyšlenou. Odtud otázka: Snad není profesionální také lítost, upřímná lítost posádky? Pochybnost nelze vyloučit, i když já věřím, že lítost tu upřímná je — ale také vím, že je i nutným krokem, který by klientovi poradil každý právní koncipient.

Někdy dovedné formulace odhalují pravdivý stav věcí, jindy dovedně mlží. Říká se např.: „Auto dostalo smyk!“ Najednou začal auto ovládat Pán-smyk, už ne pan řidič? Ne, pravdou je, že řidič auto přestal ovládat, přestal ovládat jízdu ve smyku. Proto jel nepřiměřeně! Projíždí-li jindy zatáčku bravurním smykem, ovládá auto dokonale; auto buď ovládá (i ve smyku), anebo neovládá, přestal jeho pohyb kontrolovat. Ale má vždy jet tak, aby auto ovládal, ať už jede taťka na houby nebo Röhrl a Loeb na rychlost.

Smyk je běžný, dokonce často a nejen závodníky úmyslně vyvolávaný. Často jsme u toho jako svědci brutálních rozjezdů aut s pískajícími pneumatikami? (V USA by to asi nešlo, ale u nás to jde.) I mladí řidiči tak jezdí, někdy dokonce „točí auto na ruční brzdě“, jak jsem nedávno viděl i v městském provozu.

Také nouzové brzdění se zablokovanými koly je jízda smykem — a je za určitých podmínek účinnější než brzdění bez smyku, citlivou nohou nebo pomocí ABS.

Advokáti (dle textu Práva) vědomě smyk démonizují: „Soud nakonec řekl, že závodník je na trati od toho, aby dosáhl co nejlepšího času. To, že dostane smyk a vylétne z trati, je při závodech aut předpokládatelná věc. Pokud při tom závodník zabije, tak to není jeho zodpovědnost.“ Smyk jako „deus ex machina“ se hodí, nebo jakákoli démonická síla, která za všechno může, je vhodná, aby upoutala pozornost a zastírala vinu a selhání řidiče. A ta vina tady je, vždyť způsobem jízdy zavinil neovladatelnost auta.

Relevantní je, že se dá předpokládat (při závodech je to „předpokládaná věc“), že „vylétne z trati“. Ale nejen při závodech. Vyletět ze silnice může řidič kdykoli jindy - po smyku, nebo bez smyku. Ale každý řidič má jet tak, aby nevyletěl: podle povahy vozovky a provozu.

Že to nějaký předpis zmůže, aby neplatila v obci padesátka a na veřejné komunikaci mimo obec devadesátka, je věc jiná. Avšak říct, že pokud při tom „zraní nebo zabije“, tak to není zodpovědnost závodníka, řidiče, resp. posádky, je jak vrchol právnické dovednosti přenést vinu a zodpovědnost na někoho jiného, nejlépe na právnickou osobu, tak také vrchol právnického cynismu.

Jak přestávají být silnice veřejnými komunikacemi? Jsou přece majetkem konkrétním majetkem někoho. Pak se pro erzetu určitý úsek uzavře: pro veřejný provoz uzavřeno! Ať už je to právně vysvětleno jakkoli, a já nevím jak to je, musím si klást otázku: Smí nebo může to znamenat, že „nájemce vozovky“ nebo „pořadatel závodu“ může omezovat i ohrožovat život na přilehlých soukromých pozemcích? Smí nebo může to znamenat, že „uživatel“ těchto pronajatých „požitků ze závodění“ nenese odpovědnost za škody způsobené na přilehlých pozemcích, ať privátních, nebo obecních, ať už oplocených, nebo neoplocených? „Není to jeho zodpovědnost,“ říkají v článku právníci. Není? Důvod k zamyšlení. Rozlišujeme vinu a odpovědnost právní a mravní — ale skutečně je a má být naše bytí podle práva něčím úplně jiným než naše bytí podle zásad mravnosti?

Jak daleko od silnice může auto beztrestně zabíjet? Kam až do soukromých pozemků chtějí advokáti ze své vůle prodloužit pravomoc předpisů pro rallye?

Píšu to jako velký fanda rallye a jako divák, který často stál v prostorech pro diváky zakázaných.