Každé rozhodnutí ODS je zoufalá volba

Jan Májíček

Bez ohledu na to, zda se ODS na svém víkendovém kongresu rozhodne Nečasovu vládu udržet, nebo ji položit, čeká ji nejspíše politická marginalizace.

Premiéru Nečasovi to vyšlo. Pro teď. ODS odhlasovala přerušení schůze, na které se má projednávat tzv. stabilizační balíček. Tzv. rebelové, které tvoří vypočítavý Marek Šnajdr, zákeřný Petr Tluchoř, duševně neprůrazný Ivan Fuksa a pár dalších bezvýznamných poslanců, se musí připravit na mnohem náročnější bitvu na sjezdu vlastní strany.

O víkendu se v Brně, kam si ODS svůj sjezd svolala, střetnou dva tábory. Jeden, který reprezentuje premiér Nečas, bude při veřejných vystoupeních vypočítávat úspěchy reforem, zmíní pochvalu od mezinárodních institucí a postraší tím, že tato vláda je jedinou a poslední hrází proti nástupu KSČM a ČSSD. Už jsme se od konzervativního komentátora Bohumila Doležala dozvěděli, že ústavní většina levice by vedla do pekel. To si jistě Nečas vezme k srdci a nezapomene tím své méně dospělé spolustraníky postrašit.

Druhý tábor, reprezentovaný rebely a těmi, kterým politika ODS na centrální úrovni vypálila rybník v krajských a senátních volbách, bude argumentovat nejen skandály koaliční vlády ODS, TOP 09  a  VV/LIDEM. Postaví se také do čela znovuzrození ODS na principech, které jí byly svaté, které ale nikdy předtím neměla šanci prosazovat. Zajímavé bude sledovat, na kterou stranu se postaví ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, oblíbenec Václava Klause, a známý bojovník za ideovou čistotu (jeho proslulý projev je zde).

Obě varianty, tedy zachování i konec vlády, jsou pro ODS katastrofou. Pouhé dva roky stačily na to, aby zdiskreditovala pravici a její pokus řešit hospodářskou krizi. Od sKaret, přes důchodovou reformu, reformu zdravotnictví, snahu zavést školné atd. se vládní koalice ukázala jako třídní agresor nejhrubšího zrna. Setrvání současné vládní sestavy vyvolá další a další protesty veřejnosti, které budou skvělou příležitostí, jak odpor vůči vládnoucím stranám posílit. To se projeví v každých dalších volbách.

Pád této vlády a předčasné volby bude pro ODS znamenat minimálně čtyři roky v opozici, bez kontroly státních podniků skrze místa ve správních radách. V obou případech hrozí ODS marginalizace, protože se ukázalo, že je to strana neschopná prosazovat program, za který byla zvolena.

Strana svobody, jak na ní se slzou v oku vzpomíná Jaroslav Plesl z Reflexu, má nakročeno k tomu stát se podobně marginální stranou, jako je její partnerská SDKÚ-DS na Slovensku.