Jak zlepšit politickou kulturu

Rozšířený názor, že zkorumpovanost české politiky je příliš hluboko zakořeněna na to, aby ji bylo možné změnit, vychází z chybného předpokladu, že pokud existuje nějaký způsob změny, bude relativně snadný, rychlý a především novátorský.

Výsledky voleb do senátu a krajských zastupitelstev spustily očekávanou lavinu vyjádření. Nejvíce pozornosti se standardně dostalo úvahám na téma, jak debakl v těchto volbách ovlivňuje legitimitu vlády. Ony úvahy byly ovšem natolik zabarveny aktuálními politickými funkcemi komentátorů, že od nich asi jen málokdo očekával nějaký výraznější důsledek. Můžeme jistě vyčítat premiérovi, že mluví o „dani za reformní politiku“ a odmítá si přiznat, že jeho vláda odvádí mizerný výkon, ať už má formálně ideály jakékoli. Stejně tak můžeme polemizovat s předsedou ČSSD, zda je neúspěch ve volbách důvodem k demisi vlády. Zkusme se ale podívat, zda nepřineslo dění posledního týdne i symptomy jevů snáze interpretovatelných.

Za takový symptom považuji snahy hnutí „Vyměňte politiky“, které s pomocí našeho forexového génia Karla Janečka uspořádalo mediální kampaň nabádající voliče k výběru kandidátů neparlamentních stran. Podle kampaně spočívá největší problém současné politiky v tom, že zavedené stranické kádry buď samy konají trestnou činnost, anebo jsou ovládány tzv. kmotry, kteří se díky nim dostávají ke státním penězům, aniž by na sebe poutali pozornost držbou veřejných funkcí. Řešením tohoto problému má být výměna politiků. Možná pamatujete na dva roky staré výzvy ke „kroužkování“ uchazečů na konci kandidátek s odůvodněním, že právě tato nevolitelná místa jsou mimo zájem šedých eminencí.

Letos podobná strategie již nemůže fungovat, neboť se na ni zákulisní hráči pravděpodobně připravili. Jak hnutí konstatuje, aktuálně úřadující strany se kmotrovsko-kriminálních praktik neumí či nechtějí zbavit. Cesta ke zlepšení politické kultury tak vede přes výměnu těchto stran za nové, nezkompromitované.

Mnoho komentářů se točí kolem úspěchu KSČM, ale podívejme se na poměr tzv. ztracených hlasů (tj. hlasů odevzdaných stranám, jež nepřekročily 5 % hranici). V kraji středočeském a plzeňském bylo v roce 2008 „ztraceno“ cca 12,5 % hlasů, zatímco v roce 2012 to bylo cca 27,7 % hlasů, tedy více než dvojnásobek. Tento rozdíl jistě zamíchal poměry a v důsledku i počty zastupitelů jednotlivých stran. Před krajskými volbami jsem mluvil s řadou (mladých) lidí, kteří byli rozhodnuti výzvu hnutí vyslyšet a volit některou z neparlamentních stran. Neznali programy ani zástupce těchto stran, nevěděli o nich v podstatě nic. Byly pro ně pouze něčím jiným, alternativou bez tváře.

Nedostatek identifikace jistě není zrovna motivačním činitelem. Podle volební účasti a počtu ztracených hlasů mohu jen domýšlet, že většina z nich nešla k volbám vůbec a hlasy těch zbylých propadly. Kdo na tom vydělal a kdo prodělal, tu nebudu rozebírat, ale faktem je, že výsledek nevedl k naplnění vize zmíněné iniciativy.

Avšak i kdyby plán „výměny politiků“ vyšel a do veřejných funkcí byli zvoleni kandidáti nových stran, nebyla by očista politiky zaručena. Proti tezi, že neparlamentní strany jsou kmotrů prosté a morálně na výši, svědčí celkem jasně případ Věcí Veřejných. Asi nemusím připomínat, že u zrodu této strany byly vlivné podnikatelské kruhy a vztahy ve vedení se upravovaly „bezúročnými půjčkami“ neformálního vůdce. O morální úrovni Véčkařů snad nejlépe vypovídá to, že si jejich část vytvořila jakousi novou platformu a dala vale programu, na základě kterého byla zvolena. Bezpáteřní nováčci voleb 2010 možná měli na obraz politiky destruktivnější vliv než tři Janouškové s kapkou Hrdličky navrch. O straně jedné a půl osobnosti se také není třeba dlouho rozepisovat.

Obecně stojí za úvahu myšlenka, že zavedené strany se širokou a zkušenou základnou mají lepší potenciál k odhalení ziskuchtivých oportunistů ještě před tím, než tito stačí napáchat škodu. Samozřejmě nejsou ani jejich kontrolní mechanismy stoprocentně úspěšné, ale s polodivokým fungováním malých stran to nelze srovnávat.

Domnívám se, že základní chyba, které se iniciativa „Vyměňte politiky“ dopouští, není v samotném postupu, nýbrž v předpokladech. Značně pochybným východiskem totiž je, že se může nějak zlepšit politická realita na základě jednorázové a poměrně jednoduché akce. Troufám si tvrdit, že ani výborný matematik Janečkova typu nenajde nějaký kouzelný „čudlík“, jehož zmáčknutím se instantně zlepší politická situace. Kde se však tento předpoklad vzal? Tendenci ke zjednodušování nacházíme všude kolem sebe, neboť stále sofistikovanější technologie mohou obětovat část své užitné hodnoty, aby je čistě na základě intuice mohla ovládat každá Hanáková.

Ona tendence má jistě dobrý smysl, neboť nemusíme-li se např. učit týden ovládat počítač, můžeme věnovat ušetřený čas něčemu jinému. Problémem se stává až ve chvíli, kdy začíná v lidech vzbuzovat dojem, že věci nedosažitelné na první pokus nejsou dosažitelné vůbec a že absence nekomplikované metody ospravedlňuje nečinnost. Pokud existuje jednoduchý způsob zlepšení politické kultury, zřejmě není znám, avšak to neznamená, že nemůžeme k jejímu pozvednutí jakkoli přispět.

Samozřejmě, prvním krokem ke zlepšení obrazu současné politiky je informovat se o ní hlouběji než čtením titulků internetových zpravodajství a sledováním Událostí. Titulky internetových zpravodajství nám o politice řeknou asi tolik jako výpis pokřiků sportovních fanoušků o průběhu hokejového zápasu. Tím se možná zbavíme části předsudků o politice a jejích aktérech, avšak jakým způsobem může jedinec politiku změnit k lepšímu? Mohu nabídnout pouze zcela neoriginální, zdlouhavý a nesnadný způsob: zapojit se. Pokud mají lidé dojem, že politické strany nemají nic lepšího na práci než vymýšlet nekalosti a ovládat úředníky, nejlépe udělají, když si pořádně ujasní své postoje a do nějaké strany se přidají.

Nevyhovuje-li jim žádná zavedená strana, mohou se samozřejmě obklopit podobně smýšlejícími občany (což je s dnešními možnostmi komunikace lehčí než kdykoli dříve) a založit si partaj vlastní. Pokud se totiž základny politických stran rozšíří, bude v nich samozřejmě mnohem těžší pokoutně porušovat zákony. Víc hlav toho nejen více ví, ale také více rozkecá. Pokud chcete ztížit zloději přístup do bytu, přidejte další zámek. Pokud chcete ztížit kmotrovi přístup do eráru, přidejte další lidi, které si musí získat.

PS: Možná namítnete, že o změnu české politiky k lepšímu se snaží také různá politická hnutí a není tedy třeba hned vstupovat do politické strany. Politická hnutí či iniciativy jsou bezesporu důležitou součástí otevřené společnosti. Na druhou stranu mají často tendenci k nekonstruktivní kritice bez formulace nějakého komplexního a realizovatelného pozitivního programu. Pokud je však někomu nepříjemné být organizován v politické straně a zároveň se touží zasadit o zlepšení politiky, je aktivita v občanských sdruženích přirozeně lepší než hlasovat nečinností pro status quo.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.