V sobotu proběhne poslední rozloučení s Jakubem Polákem

Redakce DR

Od 14. hodin proběhne v sobotu v Praze na Střeleckém ostrově poslední rozloučení s Jakubem Polákem. Následovat bude průvod Prahou. Polák zemřel v úterý 25. září. Bylo mu šedesát let.

V sobotu se uskuteční poslední rozloučení s Jakubem Polákem, který zemřel minulé úterý. Antipohřeb — jak akci nazývají organizátoři — Jakuba Poláka začne ve 14. hodin na Střeleckém ostrově, následovat bude průvod Prahou.

„Nepůjde o uslzený funus, ale o setkání lidí, pro které Jakub něco znamenal, o připomenutí jeho zápasů a hodnot, které považoval za důležité,“ uvedli jeho přátelé s tím, že časopis A-kontra vydá v ten den speciální číslo s Polákovými texty, které periodikum publikovalo v minulých letech.

Jakub Polák zemřel v úterý 25. září po těžké nemoci. Bylo mu šedesát let. Narodil se 1. září 1952 v Karlových Varech. Velký vliv na jeho pozdější vývoj měl rok 1968, který ho zastihl jako rebelského studenta gymnázia. Nemohl studovat architekturu — ta se i tak stala jednou z jeho životní vášní.

Listopad 1989 ho zastihl v nemocnici, kde se léčil s rakovinou. Odešel na revers a dění jej vtáhlo. Spoluzakládal stávkový výbor a aktivně se podílel na událostech „Sametové revoluce“. Působil v Levé alternativě a v Československém anarchistickém sdružení, spoluzakládal první squat v holešovické ulici pplk. Sochora č. 25.

Polák se také stal motorem časopisu A-kontra, který byl od března 1991 hlavní tiskovinou hnutí a prostorem pro propojení alternativní kultury (zejména punku a hardcoru) s odporem proti krajní pravici, radikální ekologií a squattingem. První ročníky časopisu, který vycházel do roku 1995, byly prostorem pro profilaci anarchistické teorie, především ale byla A-kontra chápána jako médium, které propojuje konkrétní aktivity.

Od roku 1996 Jakub Polák vystupoval jako zmocněnec poškozených v případech neonacistických vražd. V řadě případů se mu podařilo zabránit bagatelizování těchto zločinů, mnohdy zametaných soudy a policií pod koberec, dosáhnout překvalifikování činů či odhalit další pachatele.

Mezi případy, v nichž se Jakub Polák angažoval, nalezneme vraždu Tibora Danihela v Písku z roku 1993, vraždu Zdeňka Čepely v Tanvaldu z roku 1994, vraždu Milana Lacka v Orlové z roku 1998, pogromistickou akci skinheadů v restauraci Modrá hvězdě v Českých Budějovicích v listopadu 1999 a také svitavský případ vraždy Oty Absolona z roku 2001, kde Polák zpochybnil odsouzení Vlastimila Pechance (místního neonacistického aktivisty) coby obětního beránka za jiné pachatele, neonacisty z dobrých rodin.

Naopak v kauze Tibora Danihela z Písku se podařilo případ dostat k Nejvyššímu soudu a překvalifikovat v neprospěch obžalovaných útočníků. Za tuto svou činnost byl Polák vyznamenán v roce 2000 cenou Františka Kriegla, kterou uděluje Nadace Charty 77. Získal ji „jako ocenění trvalého a statečného boje s předsudky a s netečností policie i justice v případech nejotřesnějších rasově motivovaných vražd v České republice“.

V roce 1999 obnovil s dalšími anarchisty vydávání časopisu A-kontra. Od začátku devadesátých let také spolupracoval s romským hnutím. Roku 2003 se nakrátko stal šéfredaktorem romského časopisu Amaro Gendalos, který proměnil v revue boje za práva Romů.

Jako u anarchistického A-kontra, ani tady pro něj dělání časopisu neznamenalo jen (a ani v prvé řadě) psaní článků, ale především být na místě a prakticky aktivní ve prospěch obětí moci. To poznal dost dobře například starosta Slaného, vystěhovávající Romy pod praporem „nulové tolerance“.

Právě na situaci českých Romů upozorňoval i v dalších iniciativách, jichž se účastnil. Poslední z nich byl boj proti vystěhovávání Romů z ostravského Přednádraží. Pomoc sociálně vyloučeným spojoval s důrazem na kolektivní emancipaci Romů založené na jejich nezávislé a samosprávné aktivitě, ne paternalistické „pomoci“.

Nebyl teoretikem, rozvíjejícím myšlenky v tichu své pracovny, ani aktivistou opakujícím cizí hesla. „Rozhovor s ním představoval setkání s aktivním myšlením a s neobyčejnou důsledností,“ vzpomínají jeho přátelé.