Úvod do hodnocení krajů

Hodnocení krajů, které vypracovala iniciativa Oživení, trpí výběrovostí hodnocených oblastí a nejasností metodologie.

Včera ráno mi psala kolegyně, že v hodnocení „krajů“, které učinil jinak velice prospěšný spolek Oživení, ten Olomoucký dopadl špatně. „Ani se nedivím,“ dodala. Byl jsem zvědav, o jaké hodnocení šlo, protože například z hlediska efektivity dopadl v několika projektech dobře. Našel jsem si příslušnou webovou stránku, klikl na mapku a podíval se na špatné známky, kterých se mu dostalo. Opravdu, špatné vysvědčení. Jelikož regionální politiku sleduji se zájmem delší čas, klikal jsem mapkou České republiky několik minut. 


Zastavil jsem se u Jihočeského kraje v oblasti mediální politika. 100 procent a známka výborně. Ve slovním hodnocení jsem si však přečetl, že „dva z celkových čtrnácti krajů žádné noviny nevydávají. Jde o Prahu a Jihočeský kraj, kterým tato skutečnost zajistila nejlepší hodnocení ze všech. Je to dáno tím, že kraje, které krajské noviny vydávají, mají v posuzovaných otázkách větší či menší mezery.“ Tady není něco v pořádku, zarazilo mne. A navíc, kdo bude pátrat v nejrůznějších odůvodněních, když o všem hovoří procenta a známky v barevném provedení, že…

Podíval jsem se na celý projekt podrobněji, respektive jeho popis. Hned v první větě jsem se dozvěděl: „Hodnocení transparentnosti krajů je projekt, jehož cílem bylo vytvoření vůbec prvního uceleného srovnání krajů ve vybraných oblastech.“ Ve vybraných možná, ale hodnocení činnosti krajů se již uskutečnila celá řada, přičemž informovanost/transparentnost bývá pouze jedním z kritérií. Vyzdvihovat transparentnost a na jejím základě kraje posuzovat, mi nepřipadá nejvhodnější, ale budiž. Ovšem z cíle projektu slovo „transparentnost“ vypadlo. Těžko si také mohu na základě hodnocení transparentnosti učinit „obrázek o fungování krajských samospráv“. To je příliš ambiciózní tvrzení.

Na druhé straně se v představení projektu lze dočíst: „Z tohoto úhlu pohledu je jasné, že podstatou hodnocení transparentnosti není maximální podrobnost, ale především sledování rizikových míst a instrumentů, na kterých jsou hodnocená témata vystavěna.“ Jistě, „maximální podrobnost“, řekněme komplexnost při hodnocení činnosti krajů či krajských samospráv by byla mnohem pracnější, tak to připomíná jistou bezradnost. Jako když někdo píše odbornou studii a nechce se mu jít do detailů a nazve ji „Úvod do problematiky“ nebo „Několik poznámek k…“. Rovněž jsem nepochopil, proč zrovna hodnocení krajů by mělo ke zlepšení činnosti motivovat komunální politiky.

Nechci zpochybňovat práci na projektu hodnocení krajů, nicméně o jejich konkrétní činnosti nám příliš neřekne. Je tomu podobně jako před několika lety v případě soutěže Otevřeno x Zavřeno. V roce 2004 získalo 1. místo Zastupitelstvo města Přerova za přijetí Etického kodexu, který mj. nedovoluje zakázky pro firmy spojené se členy zastupitelstva. Organizátoři soutěže asi po roce zpytovali svědomí, poněvadž kodex byl ve skutečnosti jen cárem papíru.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.