Před rokem se to stalo. K prvnímu výročí Occupy movement

Jan Májíček

K prvnímu výročí vzniku hnutí Occupy autor shrnuje, co pozitivního hnutí přineslo — vedle obnovy radikální imaginace je to vytvoření sítě aktivistů a výrazný podíl na globální vlně protestních hnutí.

V pondělí 17. září uplynul přesně rok od doby, kdy na výzvu kanadského antikonsumeristického časopisu AdBusters začal protest proti finančním spekulacím pod heslem „Oni jsou 1%, nás je 99%“ poukazující na propastné rozdíly v bohatství a jeho distribuci ve světě. To, co mainstreamová média z počátku ignorovala jako jeden z dalších malých protestů, postupně sílilo. Během září a října se ze stovek staly tisíce a protesty přerostly z New Yorku do další měst v USA, Kanadě, Evropě, Asii, Latinské Americe a Africe. Celým světem se přehnala vlna globálních protestů.

Na výročí vzniku hnutí Occupy se v New Yorku sešlo několik set demonstrantů. Poblíž Zuccotiho parku, který se stal místem okupace veřejného prostoru, se podle svědectví některých účastníků odehrálo to samé, co před rokem. Jako bychom prožívali déjà vu, říkali si. Jedním z nich byl i Chip Gibbons. Ten se pro americký portál Counterpunch vyjádřil, že když pře rokem přicházel na demonstraci, byl trochu zklamán, když první, koho potkal, byla skupina lidí cvičících jógu. To, co ale podle něj následovalo, ho nutí věřit, že byl u přelomové události.

Od té doby postupně vznikala a zanikala okupovaná prostranství po celém světě. Tu s větší, tu s menší mírou násilí byla ale všechna místa nakonec vyklizena. Co jiného se dalo čekat, když struktury, které byly terčem protestů, nepadnou ani pod náporem generálních stávek a mohutných demonstrací? A bylo to k něčemu dobré?

Gibbons nabízí velmi výstižnou odpověď. To, co podle něj Occcupy dokázalo, se skládá ze dvou věcí: zaprvé se po mnoha letech otevřela veřejná debata o tom, zda kapitalismus je jediný z možných systémů. Došlo k obnově radikální imaginace.

Zadruhé dalo Occupy vzniknout novým sítím aktivistů, které se zaměřují na další problémy. Occupy tak bylo určitý „budíčkem“ pro mnoho dosud neaktivních lidí. Co platí pro USA a částečně pro další země, je v ČR, jako obvykle, trochu jinak. České Occupy se těšilo jen slabé pozornosti jak české veřejnosti, tak aktivistů. Navíc problematické angažmá zastánců konspirací z NWOO a další obskurních postav, které nedostávají na ostatních protestech místo pro své exhibice, vtisklo stanu na pražském Klárově a jeho okolí více než problematický nádech.

Pro správné pochopení Occupy je třeba ho vidět v širších souvislostech s hnutími a procesy, které jeho vznik doprovázely. Obligátně je třeba jmenovat hlubokou ekonomickou krizi kapitalismu. Její hloubka se postupně odhaluje a dopady této hloubky teprve pocítíme. Krize je rámec, který je třeba mít stále na paměti už jen proto, že díky ní se otevírají možnosti dosud nedostupné.

Occupy bylo jedním z trojice dalších protestních hnutí. V Evropě to byli španělští Rozhořčení a řečtí demonstranti. Na severu Afriky to bylo tzv. Arabské jaro. Všechna tři protestní hnutí se na sebe navzájem odvolávala a inspirovala se. Viditelnými dnes zůstaly jen protesty v Egyptě a v Řecku, ale nikdo neví, kde a jak vypuknou protesty nanovo a se stejnou razancí jako v některých arabských státech, nebo s vytrvalostí, jakou předvedlo Occupy.

    Diskuse
    September 19, 2012 v 10.27
    obnova radikální imaginace?? správné pochopení??
    "hnutí" - "protest" - "hloubka krize" - "two legs bad - four legs good"

    Začíná mi svítat, proč Václav Umlauf mluví o "levicových narcisech". Výsledkem takovýchto "úvah" je guláš, který se od mainstreamových médií liší nanejvýš znaménkem.

    * Co vlastně míní autor "hlubšími souvislostmi"??

    * Co dosud tak velkolepého přineslo ze Západu vydatně povzbuzované "arabské jaro" - tedy kromě přesunu moci od dosavadních nenáboženských elit k islamistům a klanovým náčelníkům?
    JM
    September 19, 2012 v 11.10
    odpověď
    Zdravím,

    o "hlubších souvislostech" jsem nepsal. Jen jsem poznamenal, že protesty jako jsou ty hnutí Occupy musíme chápat v kontextu krize.
    Psal jsem explicitně o širších souvislostech, protože hodnocení protestů často sklouzává pouze k hodnocení té které jednotlivosti.

    Arabské jaro nastartovalo proces, který není u konce. Přineslo třeba pád dlouholetých diktatur Ben Aliho a Mubaraka. A vidět celou situaci jen jako "přesun moci od dosavadních nenáboženských elit k islamistům a klanovým náčelníkům" je ploché a nezohledňuje aktivitu a roli občanské společnosti, odborů a dalších sociálních hnutí v Arabském jaru.
    September 19, 2012 v 11.43
    souvislosti: oprava a doplnění
    Omlouvám se za nepozornost - řeč byla opravdu o souvislostech "širších" a nikoli "hlubších". A šíře je vskutku něco jiného než hloubka.

    Mezi těmi "pády dlouholetých diktatur" (které mj. zadržovaly islamismus) bych za sebe ještě zmínil plíživý pád diktatury Kemala Atatürka. Cui bono?

    A "občanská společnost"? No, možná ještě tak ti Karthaghinci.

    - Jinde bych ale - zejména poté, kdy můžeme sledovat, jak se po Iráku, Afgánistánu, Jemenu, Libyii a Egyptě a bůhvíkde jinde rodí už i v Sýrii - byl hodně skeptický. Rozhodně má občanská společnost mnohem větší šance vzniknout a rozvíjet se ve státě sekulárním - to je to, co jsem ve své předchozí glose chtěl zdůraznit. (Možná už je čas zhodnotit historii hnutí a stran Ba´ath? - Třeba nám k tomu něco vysvětlujícího připíše Daniel Veselý?) - To jsou podle mého názoru ony širší souvislosti, jimž by bylo dobře věnovat pozornost.
    September 19, 2012 v 13.09
    "Occupy tak bylo určitý „budíčkem“ pro mnoho dosud neaktivních lidí". Škoda, že ne u nás. Nemusela by to být tahle forma, ale jiná, hlavně, aby směřovala k onomu probuzení. Zatím to vypadá, že ani levicoví politikové o něco takového nemají zájem. Je to pochopitelné, bližší kontakt s aktivisty by je donutil zvýšit snahu dělat levicovou politiku a museli by čelit nepříjemným otázkám, které jsou často tvrdší, než od pravicových novinářů, kteří korupci a lež mají téměř za normu. Stávající forma politické "práce" je nejpříjemnější. Jednou za volební období sklonit hlavu k prostému lidu, pár piv a gulášků rozdat a je vystaráno. Při systému, který korumpuje všechny poslance a senátory značně nadstanartními příjmy a možnostmi si ještě více "přivydělat" , zůstanou skutečně levicovými politiky jen ti, kto za pravdu hoří. A takovéto postoje ani v levicové politice nejsou in.
    September 23, 2012 v 12.00
    Radikální imaginace
    Imaginace nebo snění vůbec není neschopnost vnímat realitu. Naopak, člověk, který sní správným způsobem, vede neustále v patrnosti rozdíl mezi tím, co je a co by mělo nebo mohlo být. Nikdy mu to nesplyne v jedno, tedy nikdy se mu nestane, že by žil jen ve snu a na realitu rezignoval, a nikdy se mu nesmí stát, že by přijal realitu a rezignoval na sen.