Přeplácení důchodci

Potřebuje-li Nečasova vláda zvýšit příjmy státního rozpočtu, obrací se především na ty sociálně slabší, nyní na důchodce. Vedle sociální nerovnosti se zvětšují i mezigenerační přehrady.

Debata na téma „kdo si v České republice žije nad poměry“ zdá se být nekonečnou a hlavně neměnnou. Tak jako i po více než dvaceti letech od listopadu 1989 může za všechny neduhy naší společnosti předlistopadový režim, mohou za dnešní neutěšenou situace v zemi důchodci. Žijí si totiž nad poměry. Alespoň takový obrázek mnohá média českému občanovi zprostředkovávají a čelní političtí představitelé státu nás v něm utvrzují.

Kde jsou časy, kdy Vladimír Špidla horoval za to, aby nebylo možné penězi na důchody lepit díry ve státním rozpočtu? Kde jsou oprávněné námitky zaměstnanců z dob předlistopadových, že si poctivě střádali na důchod - a tyto prostředky se jaksi rozplynuly?

Dnes jsou slyšet argumenty zcela jiné. Po nechutné kampani Mádla a Issové o přemlouvání „báby“ (na „dědka“ se jaksi zapomnělo, toho už zřejmě „bába“ zpacifikuje), která zaváněla generační diskriminací, se o důchodcích mluví jako o těch, kteří dříve „selhali“ (kolaboranti s režimem) a dnes by se měli nejspíše stydět.

Vláda praktikuje mimořádně asociální „léčbu“ údajně nemocného státu s diagnózou „zadlužený“, ovšem klystýry předepisuje pouze těm nejvychrtlejším. Ministr práce a sociálních věcí pak má naprosto jasno, kudy dál.

„V době vlád sociální demokracie rostly důchody nad standardní vzorec. Vlády ČSSD zvyšovaly, bez ohledu na prognózy, důchody na úroveň, která je pro ekonomiku neúnosná,“ odhalil ministr Drábek viníka současného stavu. „Kroky se mi nedělají lehce, byť to někdo může znevažovat a zlehčovat," dodal. Co je „neúnosným“ pro důchodce, ministr Drábek neřeší.

Možná měl současný ministr práce a sociálních věcí na mysli exministra práce a sociálních věcí Špidlu, který leží v žaludku mnohým skalním přívržencům takzvané důchodové reformy. Je však dlužno říci, že stávající podoba druhého pilíře vyvolává důvěru jen v malém množství analyticky myslících lidí a občanů ČR vůbec. Kdo by svěřil své peníze někam, kde je jejich osud nanejvýš nejistý, kde nejsou žádné státní garance, a kde je potíž i s případným zděděním těchto peněz, pokud se klient nedožije důchodu? Jak se vlastně dříve hýřilo ohledně důchodů?

Vladimír Špidla navrhl na konci srpna roku 2001 vládě zvýšení důchodů. Ministr práce a sociálních věcí předložil návrh, aby se od prosince starobní důchody zvýšily v průměru o necelých osm procent, což činilo v průměru zhruba 500 korun. Jako novinu to médiím sdělil tehdejší ředitel odboru sociálního zabezpečení ministerstva. Při valorizaci se měnila jen pohyblivá část, tedy asi čtyři pětiny důchodu. Základní výměra se neměnila. Opravdu nehorázná rozhazovačnost, jen co je pravda. To dnes se na nějakou inflaci nehledí a valorizace důchodů jsou konečně „spravedlivé“.

Vladimír Špidla potom poukazuje na některé závažné nedostatky navržené důchodové reformy.
„Celkově se sice věk dožití populace zvyšuje, u některých konkrétních skupin obyvatelstva, konkrétně třeba u vyučených lidí bez maturity, se ovšem v posledních pěti letech jejich naděje na dožití důchodu zkrátila. Je důležité, abychom vzali v úvahu, že existují velmi těžké devastující práce. Že existují osudy, které nejsou průměrné, a když se uplatňuje pouze mechanický přístup k důchodům, tak budou nepřiměřeně trpět," přišel s relevantní připomínkou k tzv. důchodové reformě Nečasovy vlády Vladimír Špidla v diskusním pořadu Otázky Václava Moravce.

Stokrát se poslankyně Pecková může ex post omlouvat, že co řekla, bylo myšleno zcela jinak – občané nečtou myšlenky, ale posuzují vyřčené názory. Ani policejního exprezidenta Petra Lessyho se nikdo neptal, jak myslel věty, které otiskl deník Právo a na jejichž základě byl de facto odvolán.
Při projednávání zákona o důchodovém připojištění se poslankyně za TOP09 Gabriela Pecková vyjádřila následovně: „Opatření pocítí hlavně senioři. Oni se tomu přizpůsobí, to já vím, pracuji s nimi celý život".

Paní Pecková neopomněla dodat, že dnešní důchodci se museli v mládí uskromnit už v době druhé světové války. „Mnozí se narodili za války a svůj život prožili v režimu, který jim žádné extra zbohatnutí nedovolil," řekla paní poslankyně na rovinu. Že by si snad paní poslankyně uvědomovala hrozící celosvětovou potravinovou krizi, jež může být brzy zarámována blízkovýchodním konfliktem a situaci ČR, která je v současnosti zemědělsky naprosto nesoběstačnou? Spíše jenom řekla nahlas, že odporu „slabých“ se netřeba bát, ti se přizpůsobí vždy. A když to nezvládnou, stejně o nich nikdo neuslyší.
Do toho všeho se projednává vládou plánované zvýšení DPH. Jak si asi (nejenom) lidé pobírající starobní penzi musejí připadat, když slyší Karlinu Peake, jak dává dohromady církevní restituce s nutností zvýšit DPH? Kdyby něco podobného splácala dohromady opozice, byla by viněna z populismu, ne-li přímo ze stalinismu.

„Jsme připraveni dohodu držet a zákon schválit, pokud budou dodrženy všechny ostatní dohody. Stoprocentně nebudeme hlasovat pro restituce, pokud nebude zajištěn příjem do rozpočtu,“ dodala Peake.Takže bez zvýšeného DPH na církevní restituce nebude – nebo co vlastně chtěla občanům ČR Peake svým prohlášením sdělit?

Každopádně si dříve narození občané v tomto státě musí uvědomovat, že úcta ke stáří se nenosí. A pro společnost jako takovou rozhodně není nic pozitivního, když se v ní vytvářejí tvrdé mezigenerační rozpory a navíc se prohlubuje sociální nesoulad. Ale v zemi „přeplácených důchodců“ a „nedoceněných politiků“ zřejmě nic jiného očekávat nelze.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.