Jiříček a Jiříčková

S bradou mírně vytrčenou se tyčívá uprostřed haly jednoho nejmenovaného nádraží, prodává Nový Prostor a uniká exekuční spravedlnosti, protože dostává peníze na ruku a ne na účet. Ve finanční poloilegalitě ovšem není sám.

Je to známá postava, postavička. Říkáme mu Jiříček, který se s bradou mírně vytrčenou tyčívá uprostřed haly jednoho nejmenovaného nádraží. Prodává časopis Nový Prostor, který také pozorně čte. Je značně konzervativní a dbalý křesťanských hodnot; například články Ondřeje Slačálka ho popuzují. Jiříček jako prodejce Nového prostoru ale není bezdomovec, pouze nikde nepracuje, ačkoli by mohl a slušně by se živil. Avšak nemůže, kdyby pracoval, přišel by o většinu příjmů vlivem exekuce, k níž byl už před mnoha lety odsouzen kvůli dluhům, vzešlým z nějakého projektantského podnikání, neboť Jiříček je projektant. Dluhy si sám nezavinil, nýbrž ho do nich uvrtal – tedy podle Jiříčka – jeho vychytralý společník. Jiříček patřil k těm, kdož si naivně mysleli, že ve společnosti, která se hlásí ke křesťanským hodnotám, závazky se plní a společná ujednání platí. A na to, jak se říká, také dojel.

Prodejem Nového prostoru se drží nad vodou, neboť rabat (ostatně minimální) nepodléhá dani z příjmu, peníze dostává do ruky, nejdou na účet. Jiříček jako prodejce Nového prostoru si vytvořil nádražní klientelu, do níž jsem patřil i já. Vždy jsme se snažili přispět mu více, aby nemusel v nevlídné hale stát tolik hodin. Pravda je, že si na takovou dotaci zvykl, takže když našinec zrovna nebyl při penězích, snažil se Jiříčkovu ostřížímu zraku uniknout a rychle prokličkovat mezi cestujícími, což se ne vždy podařilo, a člověk si připadal jako nádražní zloděj, zaskočený Jiříčkem v roli bdělého detektiva.

Když jsem Jiříčka osobně poznal, domníval jsem se, že jeho případ, kdy uniká exekuční spravedlnosti, je výjimečný – no možná tehdy před deseti dvanácti lety také byl. Nyní mě překvapilo, kolik lidí dnes žije podobně. To jest v jakési finanční klatbě, která je vhání do poloilegality. Zatímco v Jiříčkově případě můžeme o jeho pravdě pochybovat, jiné případy jsou nezpochybnitelné, zejména tehdy, když vás ke dnu přitlačí životní partner: Například muž spáchal sebevraždu a jeho žena netušila, že je to kvůli dluhům, které se na ni záhy vyvalily. Nebo se partner pouze z domácnosti vytratil neznámo kam, a když exekutoři přišli zabavovat majetek, žena jenom žasla, protože ani nevěděla, co se děje. V tom prvním případě tedy žena přišla o manžela, o dům a společný majetek a ještě jí obstavili účet, neboť zděděné dluhy nedokázala vyrovnat – no jaký to je život? Na druhé straně dosti je i těch, kdož se do dluhů zanořili vlastní vinou, ale výsledek – no jaký je to život? – je stejný. Pochopitelně všichni nemohou prodávat Nový prostor, a tak povětšině pracují za ponižujících podmínek v různých pomocných pracích a službách, kdy je „zaměstnavatelé“ vyplácejí sice hotově, tedy na ruku, ale bez jakýchkoli dokladů. „Černí“ zaměstnavatelé také většinou počítají s tím, že jejich „černí“ zaměstnanci musí býti rádi za jakoukoli odměnu, někdy i vzhledem k odvedené práci nestydatě nízkou. Nestydatě – ale když oni ty lidi vlastně zachraňují, že. A riskují kvůli nim různé postihy ze strany živnostenského i finančního úřadu. Jsou to zachránci, nebo vydřiduši? Přeci oni to jsou, kdo vytvářejí neoficiální záchrannou sociální síť pro lidi, kteří sami ani nejsou tak pochybní, jak pochybnou tvář jim nastavuje spravedlnost.

Vlastně nevím, kde „černí“ zaměstnavatelé ty „černé“ peníze berou. Pokud je nešťastníkům poskytují z vlastní odměny, ani to není takový podvod – odvádějí z nich daň z příjmu, vyměřuje se jim z nich sociální a zdravotní pojištění, takže příslušné instituce si na své přijdou, byť skrze někoho jiného. Naši ekonomii by to dokonce mohlo posilovat, protože za poměrně málo peněz je hodně muziky, ba i víc než od Ukrajinců. Stát, jeho instituce a další věřitelé přicházejí jenom o tu část dluhů, která se zhruba rovná ponížení těch, kdo kvůli nim uniknou do pracovní ilegality. Vlastně ten trest, protože k dluhu se přičítají různá penále, pykají nepeněžitým způsobem, neboť pykati ho peněžitě nejsou schopni.

Slyším námitku, že tu schopnost splácet dluhy plus další finanční přítěž posuzuje soud, samosoudce, který také stanovuje splátkový kalendář. Soud ovšem nikdy neposoudí, do jaké míry to tomu člověku vezme budoucnost. Zkuste si například jako padesátiletá žena s obstaveným účtem - možná za hranici vašeho života - najít nového partnera. A za co to vlastně pykáte – že jste si kdysi vzala slabocha? Ale on se takovým nejevil, naopak – energicky do všeho šel a sršel odhodláním. Nejsem schopen posoudit, jak velké peníze, ale pouhé peníze, mohou mít hodnotu zničených životů. Jelikož to neví nikdo z nás, považujme ten únik do pracovní ilegality za jedno z možných řešení situací, které jinak spravedlivě řešit neumíme. Nikoho tedy neudávejme.

Jiříček sice v nádražní hale ční stále sám – do rajonu si nikoho nepustí – , ale lidí podobného osudu jsou tisíce, a stále přibývají. Přemýšleli jsme s jedním osvíceným továrníkem (prý zachraňuje, nikoli vykořisťuje), že bychom založili nějaký sociální nadační fond, z něhož by bylo možno hradit jakousi druhoinstanční pomoc těm, jež vyměřením exekuce vyvrhla instance první. Pomohla by jim najít ekonomicky přijatelnou i lidsky důstojnou cestu, aby nemuseli do smrti žít zmařený život nešťastným souběhem okolností.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 28.Srpna 2012, 17:18:34

"Pokud je nešťastníkům poskytují z vlastní odměny, ani to není takový podvod – odvádějí z nich daň z příjmu, vyměřuje se jim z nich sociální a zdravotní pojištění, takže příslušné instituce si na své přijdou, byť skrze někoho jiného. Naši ekonomii by to dokonce mohlo posilovat, protože za poměrně málo peněz je hodně muziky, ba i víc než od Ukrajinců. " Problém je v tom, že pokud jsou peníze opět znovu použity jako mzdové prostředky, je nutno z nich znovu provést odvody, jinak by se ještě více zadrhla kolečka systému. Instituce si na své právě nepříjdou, ekonomiku to neposílí, naopak vytváří to zájemce o prodej Prostoru. Tohle autor zjevně nedomyslel.

Petrasek Milan - penzista

Ekonomika dnes Úterý, 28.Srpna 2012, 21:46:13

sílí hlavně snižováním výdajů do sociální sféry. Čím více Jiříčků, tím nižší státní sociální výdaje a tím konkurence schopnější cena výrobku........... domyslel jsem si.

Luděk Ševčík - OSVČ

Středa, 29.Srpna 2012, 09:58:40

Nebo také pane Petrásku - čím méně Jiříčků, tím více koupěschopných obyvatel a tím větší odbyt = tím silnější ekonomika.

Petrasek Milan - penzista

Neoliberalismus sice nabízí plejádu platných možností Středa, 29.Srpna 2012, 10:38:55

- třeba čím více lidí na sociálce tím silnější ekonomika - usa,,
čím méně Jiříčků, tím více jurodivých konzumistů - cz?.............,
ale odbyt čehokoliv je stále těžší - Jiříček sem Jiříček tam.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.