Miroslav Kalousek je moudrý muž. Je to rovněž muž světaznalý. Skutečný ekonomický a finanční superguru. Nejlepší ministr financí zemí střední a východní Evropy. Co Miroslav Kalousek, Ministerstvo financí ČR a potažmo vláda České republiky v oblasti veřejných financí činí, dobře činí. Mají na to, jak jsme se včera dozvěděli v přímém přenosu, glejt. A ne tak ledajaký glejt. Mají na to glejt od nejvyšší, nejpovolanější instituce, kterou je skutečný novodobý Arbiter mundi, agentura Moody's.

Nebo možná další z bratří a sester v triku, agentura Fitch nebo S&P. Proti pomluvám, že naše milostivá a skvělá, křišťálově čistá reformní vláda se chová asociálně, zneužívá krize k protlačování agendy transnacionální kapitalistické třídy, k omezování práv pracujících, snižování redistribuce, zbídačování neprivilegovaných vrstev, a naopak pořádání jednoho velkého mejdanu pro elitu symbolických analytiků včetně top novinářů a podobným hanebným nařčením, má Miroslav Kalousek silný argument. To, že co činí, dobře činí, má sečteno, potvrzeno, podepsáno a odškrtnuto od nejpovolanějších hlav, obřích mozků z ratingových agentur.

Nepřímo pak také od Finančních Trhů, této moudré bytosti či multiplicity, tohoto pantheonu novodobých božstev, která, stejně jako božstva stará, sem tam někoho z věrných odmění a na rozmařilce, hříšníky a pyšné nevěřící z řad seniorů, samoživitelek, chronicky nemocných, mladých rodin a obecně neprivilegovaných vrstev společnosti a dostatečně se neklanících sesílají mor a neštovice.

Miroslav Kalousek sice občas někomu zatelefonuje a nebere si servítky. Občas také statečně zpohlavkuje nezdárného mladíka na ulici. Občas dokonce zavolá policistovi či přímo policejnímu prezidentovi. Každý má ale právo na drobné rozmary, drobné roztomilé výstřednosti a svérázné koníčky. Toto je mu zcela neprávem vytýkáno. Vůbec nemůže býti řeči o aroganci, papalášských manýrách, pohrdání lidmi. Naopak.

Miroslav Kalousek je člověkem vyznačujícím se ryzí a nefalšovanou empatií a starostlivostí. Vždyť všechny reformy vymýšlí a prosazuje v zájmu právě těch nejchudších. Těch skutečně potřebných. Protože bez reforem bychom časem dospěli do Řecka. Nebo že by to byly právě reformy a právě pravicové vládnutí s nákupy zbraní, daňovým mejdanem pro nejbohatší a ořezaným až nicotným sociální stát včetně vyhladovělé daňové správy nevybírající daně, které nás tam dovedou? Kdepak.

Každý ví, že tato vláda nezadlužuje, že neroztáčí zhoubnou sestupnou spirálu škrtů, poklesu koupěschopné poptávky, nižšího daňového výnosu a následných dalších škrtů. Každý ví, především to ví agentura Moody's, že takový postup je správný. Že zvýšení flexibility pracovního trhu zvyšuje zaměstnanost, že snížení nominálních platů ve veřejné sféře a snížení reálných mezd napříč ekonomikou přeci nastartuje hospodářský růst. Každý vzdělaný člověk ví, že naše ekonomika je závislá na exportu a že činit ji na exportu ještě závislejší je tou správnou, jedinou a pravou cestou.

Nadnárodní kapitál tleská. Ratingové agentury drží rating. Poháry a ceny se nejlepšímu ministrovi jen hrnou. Tak v čem je saprlot problém, proč toto nevděčný český lid nevidí? Proč se ozývají kritické hlasy různých lžiexpertů a neznalců, jako jsou různí Krugmanové, Stiglitzové či Fasmanové? Pojďme si na pár číslech ukázat, že lžou. Nebo že by ne?

Číslo první — všech 10 504 203 obyvatel České republiky mělo k 31.12.2012 boty. Alespoň jeden pár. Bohužel se mi tento fakt nepodařilo ověřit z nezávislých zdrojů, nicméně věřím v tomto, jako ve všem, Miroslavovi Kalouskovi.

Číslo druhé — v České republice žije velmi málo obyvatel v chudobě. Jsme v tomto parametru jedni z nejlepších v Evropě. Jde tedy o relativní ukazatel, který nejvíce závisí na celkovém rozložení příjmů v ekonomice, ale jsme nejlepší! Pouhých 9 %  ohrožených v roce 2010. V materiální nouzi bylo sice ve stejném roce 16 %, což již zdaleka není nejlepší v Evropě, ale co, boty mají.

V roce 2011 se míra ohrožení skoro o procento zvýšila. A to je jen dobře, alespoň budou motivovaní. Stejně tak jsme — a to souvisí velmi úzce s mírou ohrožení chudobou - rovnostářskou společností. Vláda ovšem samozřejmě pracuje pilně na tom, aby tento demotivující, inovace ubíjející stav změnila. Aby lenochy více motivovala k práci.

Jen tak si zřejmě lze vysvětlit, že se Giniho koeficient pro rodiny, který měří příjmovou nerovnost rodin mezi lety 1996 a 2004, za vlády rozhazovačů a sockomilců, zvýšil jen nepatrně, z 25,4 na 26, ale zato mezi léty 2004 a 2009 vzrostl na úctyhodných 31. S rovnostářstvím tedy bude brzy konec. Sláva Mirkovi, jen tak dále, ještě nám tu chybí robotárny pro chudé, které by se staly skutečným motivačním faktorem. Moment, vlastně nechybí, je tu od počátku roku veřejná služba …

Číslo třetí, které je mnohem důležitější až nejdůležitější, je míra zadlužení. Samozřejmě, Miroslav Kalousek a Petr Nečas jsou dobří hospodáři. Snižují tedy míru zadlužení a dokonce i absolutně snižují veřejný dluh. A nebo že by ne? Pojďme se pokochat tabulkou.

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

17,8  23,9  27,1  28,6  28,9  28,4  28,3  27,9  28,7  34,4  38,1  41,2