Deník Referendum Domov

Když vyšel ve čtvrtek 7.6. na Deníku Referendum můj text s názvem Smutná zpráva, bohužel jsem vůbec netušil, jak rychle dá běh událostí tezím mého článku za pravdu. V pátek 8.6. se možná podařilo „utlumit“ další romskou demonstraci.

V uplynulém půl roce došlo v České republice k pěti úmrtím Romů nebo Romek, za dosud neobjasněných, násilných okolností. Tyto události se staly v Děčíně, Chotěbuzi, Praze Jarově, Tanvaldě a Kynšperku nad Ohří. U děčínského a kynšperského případu existuje podezření, že Romové zemřeli následkem policejního zásahu. Naše iniciativa Nenávist není řešení se zúčastnila pohřbu Ľudovíta Kašpara, otce tří malých dětí z Kynšperku. Kašpar zemřel na začátku letošního května krátce po vypuknutí celostátní mediální hysterie vzniklé na základě smyšleného „útoku Romů“ na patnáctiletého chlapce v Břeclavi.

Protože se Sokolovskými Romy máme dobré vztahy, které jsme navázali při pochodu neonacistů nedalekou Rotavou na podzim roku 2011, kterému jsme čelili společně, požádali nás, abychom jim pomohli vyvinout tlak na vyšetření smrti Ľudovíta Kašpara. Rozhodli jsme se tedy společně zorganizovat shromáždění proti rasismu a nenávisti s doprovodným hudebním a tanečním programem. Shromáždění se mělo odehrát 23.6. na sokolovském náměstí a plánovali jsme na něm prezentovat romskou kulturu majoritě, ale také přitáhnout pozornost médií ke kynšperskému případu. Řečníci chtěli rovněž mluvit o loňských pochodech ve Varnsdorfu, o událostech v Břeclavi, segregaci romských dětí ve zvláštních (praktických) školách, nebo o velkovýrobně prasat na místě bývalého romského koncentráku.

Svolavatel demonstrace je Rom z Krupky aktivní v naší iniciativě, jeho zástupcem je místní sokolovský Rom. Jako hlavní osobu svolavatele jsme zvolili člověka zvenku, protože jsme předvídali extrémní tlak na místní, aby shromáždění zrušili a odvolali.

Ve čtvrtek 7.6. otiskl Sokolovský deník článek s názvem Romský aktivista svolává do Sokolova protestní shromáždění. Dozvíme se z něj třeba, že „vedení města neskrývá obavy, že by mohlo dojít k nepokojům“, prý proto, že se ve městě ten den odehrávají velké oslavy. Na jiných místech v centru města budou vystupovat kapely a probíhat kulturní program, budou postaveny stánky s občerstvením, všude bude tisíce návštěvníků slavností. A navíc místo, kde Romové chtěli mít své shromáždění, také s hudbou a kulturním programem, by se organizátorům městských slavností, tuze hodilo k jiným účelům. Shromáždění Romů s romskou hudbou a tancem romských dětí, během městských slavností, by prý bylo příliš velkým bezpečnostním rizikem.

Mají Romové právo přednést své projevy? Mají Romové právo veřejně projevit své názory ve chvíli, kdy mají šanci, že si projevy řečníků poslechne maximální množství lidí z majority? Nedovedu si snad představit lepší způsob komunikace a navazování přátelství mezi majoritou a minoritou, než na společné kulturní akci, městských slavnostech. Romové a Češi spolu společně slaví příchod léta. Romové si zatančí na českou kapelu, Češi zase na romskou. Jsem naivní idealista?

V pátek 8.6. proběhla v Sokolově schůzka. Účastnili se jí zástupci Policie, městské policie, města a Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách. Na schůzku si pozvali místního sokolovského Roma, který figuroval na ohlášce, jako zástupce svolavatele shromáždění. Na schůzce ho v mnohonásobné přesile, lidově řečeno, „skřípli“ a on shromáždení odvolal, respektive přeložil na jiné datum určené městem. Formulář o zrušení shromáždění už byl vytištěný, stačilo podepsat. V nový termín má shromáždění údajně proběhnout pod patronátem města a Policie, ti dokonce chtějí zaplatit plakáty. Shromáždění už bude mít jen taneční a hudební formu, projevy jsou odvolány, možná vystoupí starosta.

Proč se tak děje?

Kritika paternalismu
Situace chudých romských komunit se posledních dvacet let kontinuálně zhoršuje a co je nejvážnější, zhoršuje se stále rychleji. Zhoršuje se navzdory tomu, co dělá v nejlepší víře Agentura, občanské organizace, nezávislé iniciativy. Kdo to nevidí je slepý. V odborné veřejnosti převládá názor, že bude potřeba ještě pár desítek let, popřípadě několik generací, aby se Romové úspěšně integrovali. Budeme ale mít tolik času?

Nenávist k Romům roste. Objevil se staronový a extrémně nebezpečný fenomén - pogromy. Nazývejme věci pravými jmény. Loni Varnsdorf zažil sérii jedenácti pokusů o pogrom, pravda neúspěšných, ale nebýt těžkooděnců, dav by romské ubytovny vypálil.

Celou situaci hodně změnila „Kauza Břeclav“. Přinesla nové hypotézy. Třeba možná vůbec nezáleží, jestli jsou Romové integrovaní, pracují, zkrátka sekají latinu, jako ti břeclavští. Protiromská (etnická?) nenávist je tak silná, že se do břeclavského pogromu zapojila bezmála půlka města. Romové by zase málem hořeli. Hilsnerův efekt.

Paternalismem nazývám to, co je v obecném diskurzu nazýváno filosofie sociální integrace v ČR. Paternalistický přístup je na území ČR směrem chudým romským komunitám praktikován od dob Marie Terezie, s krátkou přestávkou během druhé světové války, kdy byl vystřídán politikou genocidy. Paternalismus nefunguje. Nedokáže ani zpomalit zhoršování situace romských komunit. Jestliže funguje, kdy se začne situace alespoň trochu zlepšovat?

Proč paternalismus nefunguje? Existuje hypotéza, že by mohl fungovat, kdyby byly prosazeny nezbytné a nutné systémové změny, tedy věci, o kterých každý ví, že by se měly udělat. Myslím především ukončení segregace romských dětí ve zvláštních školách, potírání diskriminace, voličské odmítnutí rasistické rétoriky u politiků, regulace hazardu, regulace rychlých půjček a další. Bohužel se tyto změny udělat nedaří. Jak to? Možná proto, že stávající stav je výsledkem společenského koncensu a vůlí majoritní populace.

Hlavním nedostatkem paternalismu je zcela nedostatečné zapojení členů romských komunit samotných do procesu jejich integrace. Romové jsou považováni za objekt integrace ,klienty, nikoli rovnoprávného partnera do diskuze.

Použiji příklad vládní Agentrury pro sociální začleňování v romských lokalitách. Agentura funguje tak, že v místě, kde začne působit dosadí lokálního konzultanta , často nadšeného, schopného, člověka, který chce Romům pomáhat. Konzultant sestaví skupinu, nazývanou Lokální partnerství, která se pravidelně schází u jednoho stolu. Jsou v ní zastoupeni všichni, kteří mají v lokalitě s integrací Romů něco společného, zástupci města, sociálka, místní neziskovky, policie, městská policie, ředitel školy... Sestavení skupiny je jistě pozitivní, ti lidé spolu většinou nejsou zvyklí efektivně a koordinovaně spolupracovat. Společně potom v následujících měsících vypracuji SWOT analýzu, tedy analýzu potřeb lokality, podle ní vypracují konkrétní projekty, jak místním Romům pomoci a nakonec se s pomocí Agentury snaží na projekty získat peníze a realizovat je.

Kritika je nasnadě. Ve skupině nejsou místní Romové, o jejichž integraci skupina jedná . Romové nejsou do plánu na svou záchranu vůbec zapojeni. Chceme, aby na něm aktivně spolupracovali, ztotožnili se s ním a přijali ho za svůj? To je samozřejmě jen řečnická otázka. Co proto konkrétně děláme? Proboha, dělat analýzu potřeb lokality, tedy analýzu týkající se místních Romů a nemít je u toho? Gadžové z policie, neziskovek, sociálního odboru sedí u stolu a vymýšlejí, jaké jsou potřeby místních Romů? Nebylo by lepší se jich zeptat? Myslíme si, že chudí obyvatelé lokalit jsou mentálně zaostalí degeši, kteří by nám neměli co říct? Je to důsledek paternalistických brýlí.

Samozřejmě existují a jsou dostupné nástroje, jak v chudinských komunitách najít a podpořit lokální oppinion leadery a autority (nemám rád to slovo). Tito lidé mají informace a vliv v lokalitě řádově vyšší, než kterýkoli  zástupce majoritních institucí, zasedající ve skupině. Naše iniciativa Nenávist není řešení se tyto metody učila pod tlakem, během Šluknovské kampaně, kdy jsme přímo v ubytovnách, které byly cílem pogromů, podporovali místní Romy. Osvědčily se. Paternalisté je ale nepoužívají. Nemají o ně zájem, jsou v rozporu s filosofií (ideologií) paternalismu.

Snad se to v Agentuře v tomto směru začíná měnit. Povedlo se neuvěřitelné. 7. června se poprvé místní Romové účastnili jednání skupiny lokálního partnerství. Bylo to v Krupce a byl jsem u toho. Krupka je velmi specifická lokalita. Dle mého mínění je tam nejsilnější, ve smyslu soudržnosti a akceschopnosti, romská komunita v ČR. Krupka také byla donedávna (dnes je to Varnsdorf) sociálně vyloučenou lokalitou, kde se odehrálo nejvíc nenávistných, protiromských shromáždění a pochodů. V komunitě se před časem rozšířila informace o tom, že v Krupce začala působit Agentura. Informaci se místní Romové dozvěděli na neonacistických webových stránkách (sic!), které pilně sledují a ihned se o činnost Agentury u nich doma začali živě zajímat. Do Krupky jezdím pravidelně už několik let, a v místní komunitě mě každý zná. Jeden z mých nejbližších přátel je zároveň místním oppinion leaderem a velmi respektovaným členem komunity. Jednání skupiny lokálního partnerství se účastnil společně s představitelem místních Olašských Romů.

Aby účast Romů byla vůbec možná, museli na jednání jít pod hlavičkou Konexí, nově vzniklé neziskové organizace, která sdružuje Romy z lokalit, kde se odehrály pochody neonacistů a která má v Krupce mnoho členů. Na jednání byli jako hosté. Aby Romové mohli ve skupině sedět v roli členů, musejí to gadžové, teprve odhlasovat. Doufejme, že to pro Romy dobře dopadne.

Berme to jako začátek. Konec paternalismu by ovšem znamenal až okamžik, kdy by místní Romové v každé skupině měli minimálně polovinu členů. Zapojení Romů do skupin lokálního partnerství by znamenalo jejich kvalitativní proměnu a změnu jejich dynamiky. Také změnu designu a zaměření připravovaných plánů a projektů, tak aby více odpovídaly potřebám členů komunit, pro které jsou připravovány. Romové by například jistě nepodpořili, úsilí o získání grantů na instalaci sledovacích kamerových systémů do jejich domovů. Pro romské komunity by to znamenalo aktivizaci a spolupodílení se na odpovědnosti.

Domnívám se, že ideově paternalismus a Agentura jako jeho produkt, vychází z textů Plzeňské antropologické školy. Toho, kdo zná texty plzeňských antropologů, asi napadnou následující otázky. Uznává Agentura ve své filosofii vůbec existenci Romů? Uznává Agentura existenci etnických menšin, tedy i Romů? Listina základních práv a svobod ano. Pokud ano, uznává existenci skupinových práv etnických menšin, tedy i Romů? Listina ano.

Klademe si správné otázky? Co když nemáme přemýšlet o tom, do jaké míry Romové chtějí být integrováni a co udělat, aby se integrovali, ale o tom, jestli je vůbec naše společnost do sebe integrovat chce a jestli ne, tak co s tím, můžeme společně s Romy dělat?