Jede primátor na koks?

Hledět na Pavla Béma, jak se snaží v televizi vyvrátit všemožné spekulace kolem Opencard, ale také okolo dalších projektů pražské radnice, je smutným divadlem. Jak se to ovšem vezme. Může to být i svým způsobem zábavné.

Pavel Bém je jistě schopným hercem. Ale jak už to tak bývá, není-li nějakou dobu pestřejší zpětná vazba a zní-li v odpověď jen projevy souhlasu modrých soudruhů z radnice či ze spřáteleného podnikatelského sektoru, může to svést na scestí nejednoho baviče. Známe to přece z televizí. Za léta předtáčeného jásotu publika mnozí výrobci humoru usnuli na vavřínech a nebyli časem schopni vystavět ani pointu vtipu. Od reality odříznutý bavič, obzvláště ten televizní, si připadá vtipný stále, podobně jako si Pavel Bém připadá věrohodný. Skutečnost může být přitom už na sáhy jinde. Rozdíl mezi bavičem a Pavlem Bémem je ovšem značný. Bavič chce být vtipný a mnohdy se mu to nedaří, Pavel Bém chce být přesvědčivý a věrohodný a začíná být vtipný.

Někdy ani nestačí spoludiskutéry ukřičet, jak se o to Bém zčásti úspěšně pokouší v televizních debatách. V minulém týdnu se na ČT24 pustil do Daniely Drtinové, jejíž občasné zoufalé pohledy do kamery nebo za ni svědčily, že se jí to celé trochu vymyká z rukou. V neděli se v Otázkách Václava Moravce pak spravedlivě rozhořčený Bém snažil vypořádat s usměvavým lidovcem Cyrilem Svobodou, kterého smích záhy přešel (sám nevím, co Svobodovi na Opencard přišlo tak zábavné). Nejspíš i proto, že Václavu Moravcovi je Pavel Bém sympatičtější, než asketicky vyzáblá přívětivá tvář křesťanského politika, který se ještě donedávna soudil o nemovitosti s charitativní organizací. Asi proto mohl Bém skákat Svobodovi do řeči mnohem beztrestněji než naopak a mohl se pouštět do sáhodlouhých promluv. Do delších než ty Svobodovy.

Pražský primátor se před kamerami za Opencard a jiné čtvrtky másla na své hlavě bije jako lev. Tu na diskutéry pokřikuje, že žvaní nesmysly, nehoráznosti a že vlastně neví o čem mluví, tu je obviňuje z naprostých lží a nejlépe hned z několika, pokud vůbec někdy na jeho adresu řeknou něco pravdivého, tu křesťanského politika osočuje z nedodržování desatera, nejspíš proto, abychom si uvědomili, že po Pavlovi Bémovi něco takového žádat nemůžeme, neb jeho strana je ryze nenáboženská. Tedy až na tu víru v dobrotu trhu a v jejího pozemského prostředníka, ODS.

Pro pražského primátora jsou v diskusích také nesmírně důležitá fakta. Přesněji, nemilosrdně je vyžaduje především po oponentech. A opatří-li si soupeř nějaká, dokonce v písemné podobě, označí je pohotově za lživá, nepřesná, neaktuální. Jak se to v neděli stalo třeba Svobodovi, když se oháněl výsledky prvního ze seriálu auditů na Opencard. Soudě podle jeho spokojeného úsměvu na začátku pořadu, myslel si, že má na Béma klacek. Ten ale, jak se ukázalo, byl krátký. Bém totiž vydrží tolik, kolik si toho může (nebo si aspoň myslí, že může) dovolit pražská radnice pod vládou ODS: všechno. Je totiž s fakty obeznámen zcela přesně. Alespoň s těmi, která ve veřejné diskusi nemůže použít. Alespoň ne teď. Výsledky posledního auditu zveřejní totiž až v únoru. Aby se stihlo zamést. To budou pravděpodobně důvody, proč Bém, i přes svou lásku k faktům, je sám v debatách moc nepoužívá. Stačí mu totiž jen navodit dojem, že je zná. A že by je mohl použít kdykoli. Nakonec už důsledné vyžadování fakt u oponentů mu jaksi samo zajišťuje pozici někoho, kdo tvrdá data chrlí takřka neustále. Takový hezký sofistický trik. Stejně jako důraznost jeho intonace.

V tomto případě smetl Svobodovy papírem podepřené výhrady rázným konstatováním, že další dva audity ten první samozřejmě vyvrátily a dokonce vyšlo najevo, že první audit obsahuje závažné chyby. A proto je celý lež a Svoboda lhář, který chce v nadcházejících volbách jenom vytěžit nějaká ta nekřesťanská voličská procenta.

Občas však Bém i přese všechny řečnické triky a opatrnost důvěrně známá fakta ve svůj prospěch přece jen použije. A to je pak důvod k radosti. Daří se mu totiž vytvořit několik zásadních komických čísel. Nebo také metafor, o nichž se trochu mylně domnívá, že jejich mlhavá impozantnost snadno zastře, že o žádnou konkrétní informaci nejde. Asi nejlepší špílec byl ten, když se Bém rozohnil nad nehorázností Svobodova tvrzení, že Opencard už stála 880 milionů. Halasně se podivoval nad tím, jak může křesťanský lidovec takovou lež vůbec vypustit z úst. Tu ale do debaty naštěstí vstoupil dosud Bémem smýkaný moderátor Moravec a položil věcnou otázku, kolikže to těch peněz vlastně tedy je? Bém jen neochotně špitnul, že 730 milionů a pokračoval v tirádách na lidoveckou prolhanost a neinformovanost. Jen málokdo se u toho asi vydržel nezasmát. Ale mělo to své pokračování.

Hned vzápětí si totiž bylo možné vychutnat Bémovu mluvu faktů skrze významy nabitou metaforu. I významy, s nimiž Bém nepočítal. Byli jsme s účastníky diskuse vyzváni, abychom si Opencard představili jako padesátipatrový dům, u něhož byly zatím položeny jen základy a postaveno pět pater. Dalších pětačtyřicet je totiž ještě nutné dostavět. Radnici čeká ještě hodně práce. A těch 880 milionů, o nichž nepoučeně mluvil Svoboda, je jen hypotetická částka určená na projekt do roku 2013. Nic krásnějšího nemohl Bém o projektu prozradit. Na základy a pět pater bylo tedy už vynaloženo 730 milionů a za zbylých 150 se postaví dalších 45 pater. Tedy procentuálně, základy a pět pater (10% stavby) se postavily za 83 % rozpočtu, na zbytek (90% stavby) zbylo 17 %. Samotného by mě zajímalo, jak by se to Bémovi mohlo podařit. Ale možná, že se od počátku kalkulovalo, kdyby si toho nikdo nevšiml, dál konečných 880 miliónů nafukovat dle momentální libosti a potřeb. Nebo že by Bém stavěl pyramidu?

Pohled na Pavla Béma byl zároveň komický a žalostný. Nepřekvapilo, když se Cyril Svoboda vyznal, že jeho ujíždějící nervy zcela chápe. Bém tak chvílemi opravdu působil. Ač se snažil vypadat odhodlaně a plný energie. A vypadal jako Václav Klaus v jeho nejlepších politických letech, kdy se ještě nevěnoval klimatologii a kdy se v zemi zvesela ztrácely stamiliardy. Způsob argumentace byl podobně arogantní. Možná ta podobnost není náhodná. Možná se přesně takto chová politik zaštiťující grandiózní rozkrádání, které se ke všemu ještě i provalilo.

Mě osobně u toho trapného divadla ovšem napadla ještě jiná hypotéza. Že ta energická blábolivost a zduřelé sebevědomí Pavla Béma nemusí ani tak pramenit z jeho zdravého organismu sportovce a zbytnělého ega, ale třeba z jistého typu podpůrných prostředků. Třeba z kokainu. Oblíbené to drogy manažerů. Prý skvěle pomáhá zvládat stres. Kdo ví, co všechno je ještě na pražské radnici možné. Třeba s Bémem zvesela šňupou i kolegové z ČSSD a KSČM. Musí to být věru dobré zboží, když ani na celostátní úrovni se tyto dvě strany k Opencard zatím příliš nevyjadřovaly.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.