Věta - Vít Bárta je členem Věcí veřejných - už zase platí. Po svém odsouzení v polovině dubna řekl: „Byl jsem odsouzen a v tuto chvíli samozřejmě rezignuji na své politické funkce. Pozastavím členství ve Věcech veřejných, rezignuji na funkci předsedy poslaneckého klubu.“ Ačkoliv se na rozhodnutí soudu zatím nic nezměnilo, Vít Bárta se vrátil. Nepochybně využil, jak se píše, rozruchu kolem Davida Ratha, shledávaje svá pochybení mnohem méně závažná. Vždyť se svým jednáním ani nedopustil ničeho, co by bylo v rozporu s Etickým kodexem Věcí veřejných.

Tam se totiž píše, že „v souvislosti s výkonem funkcí nepřijímají zástupci občanů (rozuměj volení politici za VV — pozn. aut.) žádné dary, protislužby, ani odměny kromě odměn vyplácených na základě zákona“. A Vít Bárta skutečně nebral, on přece dával! Vlastně jedna událost by tu byla. Během měsíce a půl, co superguru nebyl členem VV, se přišlo na to, že opsal části své rigorózní práce. Pouhý plagiarismus, běžná záležitost, nic přitěžujícího.

Když Věci veřejné vstoupily do velké politiky, udělaly jeden prospěšný krok. Skutečně se jim podařilo rozbít některé klientelistické vazby mezi politiky zavedených stran a světem tzv. podnikání či, jak se dnes říká, byznysu. Jak víme, nebylo cílem VV zničit korupční prostředí, ale něco jiného. Vytvořit si svůj vlastní propojený svět, vlastní vazby na veřejnou správu, posilovat postavení, získávat zakázky od státu. Po odsouzení Vít Bárta prohlašoval, že se „zašlapat do země nedá“. To je sice možné, ale proč to musí být na úkor deseti milionů Bártových spoluobčanů? Bárta si myslí, že Věci veřejné ničí stejní lidé, kteří přivodili pád vlády v roce 2009. My si naopak myslíme, že jsou to jeho ambice, neschopnost Radka Johna, vychytralost a sektářství.

Fotbal je hra, kdy se během devadesáti minut dá vyhrát i prohrát. Vlastně během několika sekund se ocitáte těsně před vrcholem, chybí kousek a pak přijde pád do hluboké propasti. Tak si to prožil Petr Čech minulou sobotu v Mnichově. Jeho Chelsea byla třikrát na samém dně, přesto nakonec dobyla vrchol. Naopak Bayern. Třikrát pár krůčků od vrcholu a nakonec krutý pád. To však není případ Věcí veřejných. Ačkoliv i v politice zažíváme prohry, výhry, pády i výstupy. Po totální, zdrcující porážce se můžeme ocitnout záhy na vrcholu. Václav Klaus by o tom mohl vyprávět své. I když gól rukou mu nevadí, jak kdysi prohlásil. Vít Bárta však do politiky nevstoupil kvůli idejím, ale jen proto, aby si vydělal. Pokud se nespojí například s Janou Bobošíkovou nebo Andrejem Babišem, měl by být jeho pád definitivní.

Dnes Vít Bárta prohlašuje, že dopadení Davida Ratha je výsledkem působení Radka Johna na ministerstvu vnitra. Je vidět, že pan Bárta začal očišťovat své jméno v politice skutečně originálním způsobem. Mohl by to být koneckonců základ jeho kampaně v krajských volbách v Plzeňském kraji. Aby viděl, co si o tom občané myslí.