Deník Referendum Domov

Z údajů, jimiž  disponuje největší databáze, plyne, že přes obrovskou mediální odezvu teroristických akcí je počet zemřelých v důsledku terorizmu ve srovnání s jinými příčinami násilné smrti nepatrný. Po atentátu 11. září 2001 se podle Globální databáze terorizmu stalo obětí teroristických útoků třicet amerických občanů, to znamená tří ročně ve srovnání s 18 000 obětí vražd a 40 000 úmrtí při silničních nehodách.

Politologové John Mueller a Mark Steward z Univerzity v Ohiu odhadují, že americká vláda vynaložila po atentátu 11. září 2001 jeden trillion dolarů na prevenci terorizmu, což podle odhadů těchto expertů možná zachránilo život 2300 osob, tedy za cenu čtyř set milionů dolarů na osobu. Hodnotu lidského života nelze oceňovat, leč stejné finanční zdroje by dovolily zachránit život několika milionů osob v jiných oblastech (zdraví, vykořenění chudoby atd.), jak poukazuje ve svém blogu Matthieu Ricard (La peur disproportionnée du terrorisme).

Další ilustrací toho, že státníci u moci v zavedených parlamentních demokraciích stejně jako v těch znovuvzkříšených nevládnou skutečnou mocí, je článek o politickém prorůstání zločinu do policie (Gang vyděračů a policistů používal i špičkové zařízení „Agáta", Právo 10.5.2012). Současní státníci jsou tak – přes více či méně poctivou snahu „sloužit svému lidu“ – pouze loutkami, kterými s větší nebo menší účastí jejich vědomí (a svědomí) hrají jiní, ti, kteří mají skutečnou moc.

A to nejsou teroristé, dokonce u nás ani muslimové nebo Asijci, Židé, Romové, „nepřizpůsobiví občané“ či někdo další, na koho by bylo záhodno uspořádat noc dlouhých nožů nebo železných tyčí, nechat ho vyhladovět, aby neujídal, či koho nejlépe vybrat do plynu.

Aby nenávist v české kotlině skutečně neměla živnou půdu, je rozumné, aby zdejší občan přidal ke vnímání situace též zdravý rozum. Alternativa není změna politického systému, ale občan, který by mohl mít ve skutečně  demokratickém prostředí mocnou pozici. Neboť jak vidno, současným politikům slouží strach stejně jako nenávist vhodně coby mocný faktor odvádění pozornosti od procesů, jimiž se skutečná moc ve světě (a tudíž i v jednotlivých státech včetně českých zemí) realizuje - a tím i od osob, jež tyto procesy zajišťují. V umění odvádět pozornost od kořenů problémů (někdy se tomu někde říká zastírací manévr) faktickou podporou negativních emocí své populace jistě naši státníci nezaostávají za světovou politickou úrovní. Jen na občanovi je, aby ke své lásce k pravdě přidával i rozum.