Miroslav Beneš sice už zmizel z politiky, ale jeho ropácké plány z roku 2001 bohužel naplňují jiní. Chystají lanovku na šumavskou Smrčinu a dálnici D3 přes klidné a malebné Posázaví, zabetonovávají zemědělskou půdu a tisíce jejich PET lahví buď hyzdí naše životní prostředí, nebo v lepším případě zabírají místo na skládkách. Beneš získal titul Ropák 2001 právě z těchto čtyř důvodů.

Jihočeši se tradičně umisťují na ropáckém žebříčku vysoko. Jako naturalizovaný Jihočech si nemyslím, že by to byli větší padouši, než jsou jinde. V naší „Doudlebii“ je však pro ropáky, kteří by se chtěli šířit ze severočeské hnědouhelné pánve, nepříjemně velký podíl dosud obstojně zachovalé přírody.

Kromě toho se tady postupně vyvinuli její pozorní strážci, říkejme jim třeba ďáblíci (podle elegantní květiny rodu Calla), a také Jihočeské matky, kterým záleží na prostředí pro život nejen jejich vlastních dětí.

Jaderný inženýr Miroslav Beneš upoutal jejich pozornost už jako primátor Českých Budějovic v letech 1994-8, ale budiž spravedlivě řečeno, že s nimi jednával spíše věcně než arogantně, tedy ve srovnání s některými jinými politiky z ODS i z některých jiných stran.

Pro někoho možná překvapivě si Miroslav Beneš, tehdy místopředseda ODS a předseda výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí poslanecké sněmovny, nezasloužil titul Ropáka 2001 nějakými projadernými aktivitami. I tak to ale bylo zcela po právu.

Předně chtěl oslabit zákonnou ochranu jak nejcennějších částí přírody (zmenšením rozlohy Národního parku Šumava), tak tzv. volné krajiny či přesněji zemědělského půdního fondu. Nebyl v tom úspěšný, ale jeho následovníci se pilně snaží. Současné vedení správy parku postupně rezignuje na ochranu první zóny na Smrčině a Hraničníku a smiřuje se s plány na výstavbu lanovky a sjezdovky. A takzvaná sídelní kaše se kolem měst a dálnic rozlévala během celých nultých let 21. století jakoby z mnoha hrnečků, kterým nikdo rozumný neřekl Dost!

Budovatelé špinavé a pro naprostou většinu organismů jedovaté příropy (biotopu ropáka bahnomilného) se podle Benešových představ měli co nejrychleji dostávat do jižních Čech po dálnici D3. Ropákům z „černého“ severu by potom tento betonový koridor s ochrannou atmosférou výfukových plynů pomohl překonat dosud tak nebezpečně čistou a malebnou krajinu dolního Posázaví a dostat se na „zelený“ jih.

Snad nejviditelnějším a co do regionálního dopadu univerzálním „úspěchem“ je Benešova podpora nevratných plastových obalů (zejména PET lahví) na úkor vratných, které jsou vhodné ke znovupoužití či k recyklaci.

Miroslav Beneš byl sice významným politikem ODS, ale spíš pragmatickým než ideologicky orientovaným, spíš úředník a technokrat nežli tribun s planoucím zrakem. Spor o vedení, eufemisticky řečeno složitě strukturované, jihočeské ODS vyhrál ve druhé půli 90. let jaksi kontumačně nad Jiřím Vlachem (odešel pak do Unie svobody), ale potom postupně prohrál v primárních volbách s Janem Zahradníkem a Tomem Zajíčkem.

Nejpozději v roce 2005 se rozkmotřil s významnou částí jihočeské ODS a tehdy ho ani ústředí strany, tedy výkonná rada, nepodpořila. Spolustraník Martin Říman ho ještě po volbách v roce 2006 povolal na ministerstvo průmyslu a obchodu jako vedoucího svých poradců a naslouchal mu tak pozorně, že se stal Ropákem hned téhož roku.

Miroslavu Benešovi titul ropáka sedl jako ulitý. Ač Jihočech, věnoval se původní severočeské přírodě v letech 2007-11 jako člen dozorčí rady Severočeských dolů (součást skupiny ČEZ) a potom „přestoupil“ do stejné funkce ve státní ropné společnosti Čepro, a. s.

Ale kdoví, kdyby byl své nesporné schopnosti věnoval například úsporám energie nebo integrovanému systému veřejné dopravy, zasloužil by si medailonek spíše v televizním pořadu Přidej se nežli v této galerii ekologické ostudy.

YouTube: Filmový spot s pozvánkou na vyhlášení 20. ročníku ankety Ropák