Lidé v ghettech často žijí v depresi, populistické návrhy na nápravu věcí jim nepomohou

František Kostlán

Některá navrhovaná řešení problémů Romů v ČR jsou velmi povrchní až populistická. Toho je nedobrým příkladem vystoupení Patrika Bangy, administrátora blogů iDnes.cz a spolupracovníka serveru Romea.cz, v televizním Hyde Parku .

Šluknovské nepokoje a další události vedly a vedou k diskusím o tématech, která se bezprostředně dotýkají života Romů, především lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách. Veřejně i mezi sebou diskutují i Romové. Některá navrhovaná řešení jsou ovšem velmi povrchní až populistická. Toho je nedobrým příkladem vystoupení Patrika Bangy, administrátora blogů iDnes.cz a spolupracovníka serveru Romea.cz, v televizním Hyde Parku. S ním v následující diskusi alespoň částečně souhlasilo pár dalších romských intelektuálů (jiní s ním polemizovali).

U části diskutujících panuje názor, že sociální slabí lidé žijící v ghettech mají stejnou možnost vypracovat se, jako se to povedlo jim. Rodiče dětí z ghett jsou přitom podle těchto diskutérů často nevzdělaní, protože mají jen zvláštní školu. A i oni sami říkají, že lidé v některých rodinách již v několikáté generaci nepracují a žijí na sociálních dávkách. „Když je pátá šestá generace dětí, které vidí rodiče na pracáku nebo kteří berou dávky, tak z nich nemůže vyrůst nic jiného než rodiče, kteří berou dávky,“ řekl Banga v televizi.

Dotyční si tedy nepoložili zásadní otázku: mohou vůbec rodiče, které nikdo (po několik generací) od dětství nepopoháněl k odpovědnosti, chtít tuto odpovědnost po svých dětech? Mohou o tom tito rodiče vůbec mít nějaké širší povědomí?

Povrchní a často i nadřazený pohled na život v ghettu vede nejen anticiganisty, ale i některé Romy k hlásání „pravd“, které lidi z ghett deklasují. Shrnout by se daly zhruba následovně: lidé v ghettech jsou tak či onak méněcenní, nevzdělaní, málo inteligentní a nedokáží se přizpůsobit okolnímu životu. Pořádají mejdany až do rána a ruší tak sousedy, neposílají děti do školy, páchají opakovaně přestupky, čórují… Nadávka „degeši,“ kterou Patrik Banga s oblibou používá, vystihuje toto pohrdání druhými výstižnou zkratkou.

Tento pohled je paušalizující, protože nerozlišuje mezi těmi obyvateli z ghett, kteří jsou „nenapravitelní“, a těmi, kteří podlehli depresi a apatii ze života v ghettu, z něhož většinou nemají šanci se bez pomoci zvenčí vyhrabat. Psychologové popisují změnu chování v důsledku života v uzavřených enklávách jako „getthoizaci“. Například uprchlíky žijící několik let v azylových zařízeních (uprchlických táborech), vidí takto:

Postupně ztratí sociální návyky, mj. i kvůli dlouhodobé nezaměstnanosti se mění role a postavení muže v rodině (žadatelé o azyl nesmějí po dobu jednoho roku od podání žádosti pracovat). Tam, kde lidé chodí na jídlo do táborové jídelny se oslabuje i role matky - ta se stará se o děti, takže zcela o svou rodinnou roli, narozdíl od muže, přijít nemůže. Tradiční rodinný model se rozpadá a s tím se i mění rodinné vztahy a vazby k horšímu. To je obzvlášť těžké u lidí z kultur, které na takovém tradičním modelu lpí mnohem více než my. Například Čečenci žijí, stejně jako Romové, v širší rodině, než je u nás zvykem.

Přichází krize, z níž bez pomoci (psychoterapeuta, sociálního pracovníka apod.) nejsou schopni se sami vymanit, a to často již po roce pobytu v uprchlickém táboře. V důsledku špatného psychického stavu nejsou často schopni ani běžných úkonů při výchově dětí (školní docházka, pobíhání dětí večer venku apod.) či si hledat práci, respektive uživit rodinu.

Sociálně slabí lidé žijící v ghettech, tedy i tamní Romové, přitom takovou krizi neprožívají rok, ale poměrně často již po několikátou generaci. Apatie, deprese a jejich následky proto u nich bývají trvalé a velmi hluboce zakořeněné.

Lidé napadení rasistickými násilníky i lidé z jejich širšího okolí (nejen z rodiny, ale celého rodu, někdy i sousedé a známí) to mají ještě těžší. Na základě prožitého násilí trpí často posttraumatickou stresovou poruchou. Ta postihuje hned několik oblastí života:

„Biologickou, nejčastěji v podobě poruch spánku, únavnosti, poruchy CNS a oběhového systému; emoční oblast - projevy bezmocnosti, úzkostnosti, neúměrnými pocity vlastní viny aj., psychickou oblast v podobě dezorientace, zmatenosti, ztráty smyslu života, vtíravých představ apod. Změny v chování následkem prožitého traumatu se mohou projevovat například sebedestruktivním způsobem v podobě agresivního chování zaměřeného vůči sobě, ale i vně, v podobě nejrůznějších poruch příjmu potravy (bulimie) a řešení situace pomocí drog a alkoholu. To vše vede k poruchám v oblasti mezilidských vztahů...“ Citace jsou z článku Násilí v rodině, který napsala PhDr. Hana Vykopalová, CSc.

Povrchní pohled na tuto problematiku může vést i k populismu, protože nabízí „řešení“, která sice nefungují, ale jsou částí společnosti kladně přijímána, ba dokonce žádána. Řešením například není vystěhovat nějakou tu neplatičskou romskou rodinu na ulici, jak by se líbilo i Patrikovi Bangovi. Toto odstrašování většinou nepovede k tomu, že ostatní neplatiči okamžitě začnou nájem hradit, protože kde nic není, ani smrt nebere. Jde často o ty nejchudší z nejchudších, kteří nemají dlouhodobě žádnou práci. A tu často nemohou sehnat, protože chodili jen do zvláštní školy, která je jednak nemotivovala k dalšímu studiu, ba právě naopak, a která je nemohla na žádné zaměstnání připravit (kromě prací, k nimž žádné vzdělání není nutné).

A část lidí z ghett si práci přestává po počátečních pokusech a odmítnutích ze strany potenciálních zaměstnavatelů shánět právě z výše uvedených důvodů - kvůli apatii, bezradnosti či bezmoci, které plynou z dlouhodobého a neléčeného špatného psychického stavu. A samozřejmě: i mezi Romy se najdou lenoši, jako všude, je jich však mnohem méně než hlásají ti, kteří Romy nasnášejí či rovnou nenávidí.

Je to chudoba a nedostatek práce, které ve většině vedou k neplacení nájemného. Odstrašující příklady by snad mohly pomoci u flákačů či u některých ignorantů, kteří mají peněz dost, ale vše ostatní je jim lhostejné, či kteří rovnou mají cynický přístup k okolnímu světu. Takových lidí v ghettech (ani jinde) ovšem moc nežije, a pokud ano, jde většinou o romské mafiány všeho druhu, lichváře, pasáky, majitele heren a lidi jim blízké.

Mezi některými diskutéry též sílí představa, že za rušení nočního klidu, za neposílání dětí do školy, za opakované páchání přestupků apod. by měl následovat trest v podobě snížení sociálních dávek. Jenže jediným viditelným důsledkem tohoto a podobných „řešení“ je zvýšená drobná kriminalita. Více takové represe, více drobných krádeží — jde logicky o přímou úměru. Nebo se snad ti, kteří taková „řešení“navrhují, domnívají, že chudí lidé raději přestanou jíst? S odebíráním části dávek (i s důvody k tomu) je proto třeba šetřit a používat je coby represivní opatření pouze tam, kde mohou doopravdy zjednat nápravu.

Nejvíce mě překvapila nostalgie Patrika Bangy po paragrafu, kterým se za komunistů trestalo příživnictví (tzv. příživa). Totalitní režim tak trestal ty, kteří nepracovali. Nápad vrátit se o více než dvacet let nazpět nejenže nic nenapraví, ale je přímo utopický. Zákon postihující příživnictví mohl před listopadem „fungovat“ jen proto, že u nás bylo povinné být někde zaměstnaný. Bude tedy Banga žádat zavedení pracovní povinnosti? A kdo bude platit lidi, kteří potom budou uměle zaměstnaní? Nejspíš stát, kdo jiný. Daňoví poplatníci by tak ovšem zaplatili několikanásobně víc, než se dnes vydává na sociální dávky.

O dění a věcech je třeba přemýšlet ve všech souvislostech a se znalostí kontextu. Když budou Romové opakovat po populistech jejich názory, věci samé ničím nepomohou. Možná se zalíbí anticiganistům či rasistům, ale stav lidí v ghettech ani problémy, které jejich život provázejí, se tím nijak nezlepší.

    Diskuse
    VS
    March 29, 2012 v 14.52
    Máte asi pravdu,
    stejně jako pan Banga, ale proboha (!) i když popíšete ještě stohy papíru těmito argumenty a dokonale vysvětlíte proč ty a ty návrhy, ta a ta opatření ...., jsou nedokonalá, špatná, nevhodná, co se změní?
    Jakkoli trefná kritika je k ničemu, když nezazní - a promiňte mi, ve Vašem dnešním článku jsem ho nenalezla - alespoň jeden konkrétní konstruktivní návrh, co tedy s tím dělat.
    Kdysi, za úřadování pana Kocába, se mi zdálo, že se ledy hnuly, konečně se přestává jen mluvit a dochází na činy. Leč pan Kocáb doúřadoval (možná jsem si dělala stejně naivní naděje) a bylo po všem.
    Sama žádné zkušenosti v tomhle zapeklitém propletenci nemám, je mi těch lidí hrozně líto a také se bojím, kam až se můžeme my i oni dostat.
    Kdybych měla možnost o nějakých krocích rozhodovat, soustředila bych pozornost, péči a hlavně prostředky na děti. Jestli jejich rodiče už jsou na tom tak špatně, jak popisujete, tak se obávám, že se jim příliš pomoci jinak než "dávkami" nedá. Ale děti, u těch je ještě prostor něco je naučit a hlavně nabídnout jim i nějaké jiné životní vzory.
    FK
    March 29, 2012 v 22.53
    Konstruktivní kritika - to už tu dlouho nebylo. Heslo o konstruktivní kritice razili komunisti, aby tím umlčeli kritiky jako takové.
    Zaprvé: Dokud nepoznáte skutečné příčiny dění a nepodíváte se pod povrch, je vám každý návrh řešení, byť sebelépe míněný, k ničemu. Kritizuji tady Bangu, že je povrchní a o příčinách nepřemýšlí. Povrchně se na tuto problematiku dívá naprostá většina lidí, takže začít musíme tady.
    Zadruhé: Nejsem povinen předkládat konstruktivní řešení. Pokud je od někoho chcete vymáhat, musíte se obrátit na tu správnou adresu - na politiky ve vládě a v parlamentu.
    Zatřetí: Souhlasím, začít se musí u dětí, kde jinde. Agentura pro sociální začleňování připravila celý inkluzivní program, který vláda schválila. Ten počítá především s tím, že začne u dětí. Problém je, že vládou schválený návrh Agentury ministerstva nenaplňují a kvůli škrtání asi také nebudou.
    Lidé z z ministerstva školství připravili za ministrování Ondřeje Lišky skvělý inkluzivní program, s konkrétními kroky, který už byl ve fázi schválení vyhlášek. Přišel Dobeš, program zrušil a bylo...
    A jsme zpátky u té vaší konstruktivní kritiky - vidíte, kam vede bez znalosti věcí, bez vůle udělat něco skutečně pozitivního a bez odhodlání. Název cílové stanice této cesty jsem sám sobě zcenzuroval.
    March 30, 2012 v 10.25
    Lepší povinná zaměstnanost než nucené práce
    Povinná zaměstnanost, byť by kvůli ní stát musel vytvářet pracovní místa „uměle‟, by rozhodně nebyla dražší než systém sociálních dávek, právě naopak.

    Sociální dávky dostávají lidé za nic, neodevzdávají za ně žádnou protihodnotu. Čím je systém sociálních dávek lidumilnější, tím více láká parazity, čím více jej naopak ovládne strach z parazitů, až se jako v našem případě stává zcela asociálním, tím víc rostou náklady režijní, náklady na všechno to třídění žadatelů na hodné a nehodné a na jejich špiclování, zda náhodou dávky nezneužívají. K nákladům finančním se přidávají náklady sociální: snížené společenské postavení příjemců dávek a jejich vytlačování ze společnosti. Žádost o nějakou sociální dávku je prvním krokem ke ghettoizaci.

    Vydělává-li si člověk prací, zpravidla vytváří nějakou hodnotu. Lze vymyslet i práce opravdu samoúčelné, jako přeházet hromadu písku zleva doprava, a pak zase zprava doleva, ale tento způsob tvůrčí invence zaměstnavatelů se vyskytuje poměrně vzácně, jen velmi zřídka se s ním lze setkat mimo armádu. Naopak se ukazuje, že stavitelé hladových zdí bývají společensky užitečnější než obchodníci s cigaretami nebo finanční analytici; přinejmenším neškodí.

    Vůbec nezaměstnanost je zjevné plýtvání lidskými zdroji, kapitalismus ji může vytvářet jen proto, že z hlediska kapitalismu neúspěšní nemají právo žít. Když přijmu pravidla kapitalismu a žiji jen sám za sebe, může mi být samozřejmě jedno, zda je nebo není práce pro druhé. Když chci mít rodinu a přátele, hned řeším jiný problém, hned mi jde o to, aby přežila celá rodina a celá moje parta. Musíme se nějak společně postarat o společné přežití, a k tomu je vhodné rozdělit si nějak šikovně práci; na první pohled je zřejmé, že když při tom dělení někdo zůstane úplně stranou, stala se chyba, někdo z party je nevyužitý. Takže pokud všichni dohromady, národ, stát nebo celé lidstvo, tvoříme nějakou společnost, která chce společně přežít, měli bychom si tu práci na společném přežití rozdělit všichni, aby se na každého dostalo. (V tomto směru je fašismus kompromisem mezi společností a kapitalismem: jedna skupina, v nacismu je to národ, tvoří společnost, která vyvíjí společné úsilí o společný život, je solidární, zatímco zbytek lidstva, pro nacisty ostatní národy a národnosti, jsou ti druzí, které je správné nechat umřít, nebo rovnou vyvraždit.)

    Rozplánovat si šikovně společné úsilí, rozdělit si práci, vytvořit pracovní místa pro ty, kteří jsou zrovna nezaměstnaní, může být ve společnosti rozbíjené po léta kapitalismem puštěným ze řetězu technický problém, ale u nás v současnosti by to možná šlo docela hladce. Teď, když jsme dovolili Kalouskovu Drábkovi zavést pro nezaměstnané nucené práce, máme najednou pracovních míst dostatek, stačilo by z nich udělat řádná pracovní místa, důstojná a poctivě placená nad hranicí minimální mzdy.
    FK
    March 30, 2012 v 10.44
    Chybná úvaha. Uměle zaměstnaný člověk také nenabízí žádnou protihodnotu. A plánovaná ekonomika nabízí pouze úpadek společnosti ve všech oblastech. To jsme mohli dobře sledovat před listopadem 89. Cožpak jsme nepoučitelní?
    Super hrubá mzda uměle zaměstnaného člověka je několikanásobně vyšší než je adekvátní výše sociálních dávek. Jedině snad u rodin, které mají kolem patnácti dětí, by se to mohlo vyrovnávat.
    Tím nechci říci, že se mi líbí nezaměstnanost. Stát by měl vytvářet podmínky pro vytváření pracovních míst, to ano. Ale neměl by sám platit uměle zaměstnané lidi a plánovat ekonomiku - to je cesta do pekel.
    JH
    "Chybná úvaha. Uměle zaměstnaný člověk také nenabízí žádnou protihodnotu. "

    To není pravda. To platí jen v případě, že jeho práce má hodnotu nula. Jak pravil pan Macháček, takovou práci není zas tak jednoduché vymyslet. To, že je člověk pro zaměstnavatele ztrátový, neznamená, že nevytváří žádnou hodnotu, jen jí nevytváří dost.

    Souvislost s plánovanou ekonomikou mi nějak uniká, asi proto, že na listopad 89 mám jen mlhavé vzpomínky. Můžete to rozvést?

    "Super hrubá mzda uměle zaměstnaného člověka je několikanásobně vyšší než je adekvátní výše sociálních dávek. "

    A zdůvodnění? Superhrubá mzda je vyšší o sociální a zdravotní pojištění (které za nezaměstnané ovšem stejně platí stát) a daň (která je příjmem státu). Nevidím důvod, proč by administrativa práce měla být a priori dražší než administrativa soc. dávek.

    Ergo, pokud by dotyčného "uměle" zaměstnal stát, něchápu, kde přijde o peníze.