Tak se nám hlavního hygienika a náměstka ministra zdravotnictví, Michaela Víta, chystají odstřelit. Kvůli trestnímu oznámení, které na něho už na jaře loňského roku podala Transparency International a půl roku na to také advokátka Klára Samková. Vít se jako náměstek totiž rozhodl, že bude ministerstvo pobírat poradenské služby od bývalého poslance za ODS a manžela Vítovy známé, Otakara Vychodila. A to za dva a půl miliónu ročně. A to bez výběrového řízení. A to už v roce 2003, kdy odboru, kterému měl Vychodil radit, ještě šéfovala jeho manželka. A navíc má ministerstvo podle TI vlastní desetičlenný odbor, jehož práci Vychodilovo „poradenství“ vlastně dubluje. Takže se nám opět rýsuje taková hezká, česká malá domů.

Ministrovi Hegerovi trvalo opravdu dlouho, než začal konat. Ale znáte ho. Je to přece úplně strašlivě slušný člověk. Slušnost mu v mnohém zabraňuje. Třeba ve zveřejnění auditu související s touto kauzou, které ministerstvo zadalo před tři čtvrtě rokem a na jehož základě byly Vítovi v červenci odebrány na tři měsíce prémie. Pro nesrovnalosti v administrativě. Advokátka Samková se přes Hegerovo ministerstvo nějak nemohla k výsledkům auditu prokousat ještě na podzim. Asi už to Michael Vít musel vážně přehnat, když se nad tímto dinosaurem české hygieny, který je ve funkci už od roku 2000 a přežil tedy ledacos, včetně deseti ministrů zdravotnictví, začínají stahovat mračna. A že toho k přežití bylo!

Asi nejznámějším Vítovým kouskem byla intenzivní práce na vyvolání celonárodní hysterie kolem údajně smrtícího viru prasečí chřipky. Musí se mu ovšem nechat, že zpočátku o nebezpečnosti prasečí chřipky pochyboval. Pak ale prozřel a slova jako pandemie, smrtící virus apod. pronášel s frekvencí svědčící o jeho výjimečných schopnostech v oborech hypnózy davu a šíření poplašných zpráv.

Byl také velkým zastáncem očkování proti této mimořádně nebezpečné chorobě, což přispělo k tomu, že vláda nakoupila na milión vakcín. On sám ovšem požadoval, aby měl na vakcínu právo každý občan tohoto státu a nejlépe, kdyby na ni měl právo povinně. Tedy aby se jich nakoupilo miliónů deset. Spolu s vládou šel pak zodpovědnému přístupu ke zdraví příkladem. Očkovat se nechala pouze naivní ministryně zdravotnictví a Vít sám raději prasečí chřipkou onemocněl. A bohužel ho zákeřná smrtící choroba neusmrtila. Nadnárodní farmaceutické korporace musely mít z přičinlivosti našeho hlavního hygienika obrovskou radost.

Dalším z podařených Vítových vtipů bylo, když začal jako hlavní hygienik jevit velkou starost o problémy stavitelů dálnic. Aby se jim obchvaty stavěly snadněji, navrhl zvýšit limity hluku. Ve dne o pět, v noci o deset decibelů. Stavaři museli mít také radost.

Panu Vítovi se v únoru 2010 také znelíbilo stále větší rozšíření automatů, v nichž si lidé mohli nakoupit opravdové čerstvé kravské mléko a dokonce bez mezičlánků všelijakých překupníků a potravinových řetězců a všemožných úprav, při nichž se z mléka stává zdraví nezávadný bílý nápoj. A tak hned spěchal veřejnost upozornit, jaké ošklivé nemoci je možné z kravského mléka chytit. V jižních Čechách z něho totiž možná dostalo infekční průjem až 71 lidí, z nichž se po několika měsících stalo pouhých 7. Což je zjevně opět úplná pandemie smrtící choroby. Není tedy divu, že už v dubnu hlásili zemědělci výrazné snížení zájmu o své mléko, místy až o více než polovinu. Mohli tak být spokojeni nejen výrobci kartonových obalů.

V roce 2001 podepsal bývalý ministr zdravotnictví a Michael Vít tzv. Deklaraci závazků OSN, ve které se zavázali, že ČR bude každoročně navyšovat financování prevence HIV/AIDS ze státního rozpočtu. Poté jako koordinátor programu učinil Vít pravý opak a dotaci snížil na 3 milióny korun za rok. Na rozdíl od pozdější prasečí chřipky pro něj tehdy AIDS asi nebyl až takovou hrozbou. A kdo ví jestli je to pravda, protože se o tom píše akorát na Wikipedii. Možná, že ne, protože už v roce 2007 si Vít zodpovědně postěžoval, že jsme vždy měli nárůst nemocných AIDS asi o 50 případů ročně, ale že v posledních letech počet nemocných každoročně narůstá o 50 %. Podle něj ovšem umíme u nás AIDS „velmi dobře diagnostikovat a velmi dobře léčit“, takže to asi zas takový problém na rozdíl od smrtící prasečí chřipky, nebude.

S podobným zodpovědným přístupem k hygieně a zdraví občanů České republiky pak není divu, že je Michael Vít také k nalezení mezi favority anket Ropák roku a Zelená perla. Na 2. místě se v Ropákovi za rok 2010 umístil svým již zmíněným bojem za zvýšení limitů hluku, ale také „za pasivitu při ochraně zdraví dětí a životního prostředí před působením bisfenolu A vydat z důvodu předběžné opatrnosti zákaz výroby a používání kojeneckých lahví s touto látkou, u níž je prokázáno, že narušuje hormonální systém především na pohlavních orgánech,“ přičemž řada zemí tak už dávno učinila.

Páté místo si pak za rok 2004 vydobyl svou Zelenou perlou: "Člověk součástí životního prostředí tedy není a informaci o jeho zdraví nelze požadovat ani na základě § 2 písm. a) bod 3. zákona č. 123/1998 Sb. (o právu na informace o životním prostředí) ve znění pozdějších předpisů." Tu utrousil, když Ministerstvo zdravotnictví odmítlo vydat Ekologickému právnímu servisu výsledky rozborů krve občanů žijících v blízkosti chemičky Spolana v Neratovicích.

Vlastně ani tak nějak nepřekvapí, že byl Michael Vít před rokem 89 členem komunistické strany. Ale to jen tak na okraj. Aby se vědělo, odkud vzal svou schopnost používat ideologicky správný jazyk při všemožných transformacích, restrukturalizacích, efektivizacích zdravotních stanic či krajských hygienických ústavů, u kterých údajně nikdo nepřijde o své pracovní místo a vše bude fungovat mnohem, mnohem lépe. Přinejmenším tak dobře, jako hlavní hygienik Michael Vít a jeho přátelé.

Tedy sbohem, pane Prasečí chřipko. Kéž byste byl v našem veřejném životě jediný svého druhu.