Premiér versus „Nevylučujme se z Evropy!“

Výzvu požadující změnu stanoviska k evropské smlouvě o fiskální disciplíně podpořili lidé orientovaní levicově i pravicově. Udělali to proto, že si uvědomují jak hodnotu evropského projektu, tak důležitost našeho setrvání v hlavním proudu evropské integrace.

Premiér Petr Nečas zapochyboval, zda signatáři výzvy „Nevylučujme se z Evropy!“, nemálo z nich lidé zvučných jmen, vůbec četli evropskou smlouvu o fiskální odpovědnosti, kterou premiér odmítl podepsat. Výzva premiérův „nepodpis“ kritizuje.

Když už Nečas uchopil vztah ke smlouvě tímto způsobem, nezbývá, než se domnívat, že buď ji nečetl ani on, protože proč by jinak nepodepsal dokument, který podepsalo dalších 25 premiérů a hlav států Evropské unie, anebo že ji četl jenom on a britský premiér (který též nepodepsal), protože by jinak bylo těžko vysvětlitelné, že ostatních 25 představitelů zemí EU nevidělo ve smlouvě nástrahy, které vedly českého premiéra k jeho údajně jasnému „ne“.

Vezmeme-li ale v úvahu, jak se Nečasovo „ne“ rodilo, tedy například jeho naříkání nad nedostatkem jasného mandátu či nad nejasnostmi ratifikačního procesu u nás, pak se také může leckterému pozorovateli po právu zdát, že premiér možná četl pečlivěji než obsah smlouvy textové zprávy od prezidenta Klause, který ho i přes média otevřeně nabádal k nepodepsání, popřípadě analýzy o vnitřní situaci ve své straně.

Toto nadřazování domácí politické bramboračky mezinárodní politice je koneckonců přesně tím, proti čemu signatáři ve výzvě též protestovali.

Premiérova slova na adresu signatářů výzvy jsou docela urážlivá. Jak napsal na svém blogu trefně komentátor Jan Macháček, i kdyby někteří signatáři proti Nečasově „nepodpisu“ protestovali bez předchozí četby smlouvy, není třeba nijak zpochybňovat jejich úsudek.

Stačí totiž vylučovací metoda. Jak už bylo zmíněno výše, v Evropské unii je 27 států, nepodepsaly ale jen dva. Macháček se ptá: „Jaký existuje důvod myslet si, že v 25 zemích EU žijí a vládnou pitomci, kteří si nedokážou nic přečíst? Proč jsme zůstali sami s Británií, která má ve všech geopolitických, bezpečnostních, obchodních a investičních ohledech úplně jiné zájmy než my?“

A dodává: „Mám pochopení pro ty, kterým stačí nevíra v to, že zrovna Češi jsou jediní pozorní, bedliví jako partyzánská hlídka, zdravě skeptičtí, předvoj evropské inteligence, nejlepší pionýři na stráži apod. Co je zdrojem českého avantgardního a bystrého oka? Proč jsou naši politici obdaření zvláštní citlivostí a jemným čichem? A proč všude od Madridu po Tallinn žijí jen tupá jelita, která na sobě nechají dříví štípat?“

Výzva navíc připomíná, že jelikož Nečasovo odmítnutí není skutečně založeno na věcných argumentech, vystupuje o to silněji do popředí negativní symbolika jeho gesta jako gesta „protievropského“. Smlouva se totiž nejen pokouší zavést v podobě fiskální disciplíny v podstatě to, oč údajně usiluje Nečasova vládní koalice, ale navíc by pro Českou republiku začala plně platit až v okamžiku přijetí eura.

Uvažování o tom, zda přistoupení České republiky ke smlouvě podpořit, bylo tak mnohem bolestnější než pro premiéra pro levicové politiky a levicově smýšlející osobnosti. Docela jistě by totiž spíše uvítali evropskou smlouvu, která postupuje k větší evropské integraci s pomocí kroků, jako jsou prorůstová opatření, spíše než škrty, které jsou zakódovány v současném znění smlouvy. A určitě by také uvítali mnohem přísnější regulatorní opatření vůči finančním trhům, včetně speciálních daní, kterým by byly banky a další instituce potrestány za neodpovědné jednání v minulosti.

Jenže pro levicová řešení neexistuje v EU, v níž mají v současnosti navrch pravicové vlády, podpora, a vzniká tak dilema, zda v podobě jednostranného tlaku na levicová řešení odmítnout další politickou integraci, která je ve smlouvě inherentně zakódována, a tím riskovat desintegraci evropského projektu, anebo zda smlouvu přijmout s tím, že větší politická integrace EU časem umožní přijetí opatření, která nejsou založena na poněkud asociálním předpokladu, že k prosperitě se lze proškrtat.

Navíc, jak ukazují zkušenosti některých zemí, slušný sociální stát, jakož i prorůstová opatření lze zachovat i při více méně vyrovnaných rozpočtech. Zdroje jsou, jak kdysi slavně poznamenal jeden český politik, jenže současné nastavení systému zapříčiňuje, že většina „zdrojů“ končí v kapsách nejbohatších jedinců a v bezedných bankách i dalších soukromých institucích finančního světa.

Pokud bude v budoucnosti v EU politická konstelace spíše levicová, bude docela jistě snadnější provést „korekci“ tohoto nespravedlivého uspořádání v EU více integrované, než v EU, jež by měla dnešní podobu nebo by se dokonce rozvolnila.

Ať už ale výzvu podpořili lidé orientovaní levicově či naopak pravicově, jisté je, že jsou to lidé, kteří si uvědomují jak hodnotu evropského projektu, tak důležitost našeho setrvání v hlavním proudu evropské integrace. A dá se také argumentovat, že mnoho z nich jsou lidé, kteří si uvědomují, že ke společenstvím, jako je EU, se nelze připojit s tím, že budeme loajálním členem jen v dobrých časech.

To, co z českých postojů vůči EU totiž vystupuje jako nejotřesnější dědictví naší komplikované minulosti, je naprostý nedostatek solidarity a sounáležitosti, pepřený mesiášskými představami o vlastní výlučnosti.

Je možné argumentovat, že konkrétnější motivy zastánců protievropských postojů jsou zhruba dvojího druhu. První skupina je s EU nesolidární, protože ji vyhovuje domácí šlendrián a korupce, které pomohly stvořit v naší zemi část nové vrstvy zbohatlíků.

Druhá skupina je nesolidární proto, že je kvůli svým nejistotám či předsudkům traumatizovaná vším, co nepochází z české kotliny. Řečeno jinak, je pro ni prostě hezké vše, co je české, protože se to zdá být alespoň srozumitelné. Omluvit se tak dají i všechny domácí průšvihy, korupce, pokleslá politická kultura nebo nevýkonná státní správa.

Jsou to „naše“ průšvihy, kterým rozumíme, což je v době znejisťující globalizace koření všech současných nacionalistických hnutí v Evropě. Ta ve většině zemí zůstávají spíše na okraji, u nás si z těchto postojů udělal bohužel svůj politický program sám prezident, což má vliv i na veřejné mínění. Ten ale bude ve funkci už jen rok.

I proto je dobře, že se ozvala část občanské společnosti v podobě výzvy „Nevylučujme se z Evropy!“. Je to možná první krok k zásadnímu střetu o naše místo v Evropě. Premiér se mýlí, pokud si myslí, že tento střet lze odbýt tím, že si signatáři výzvy údajně ani nepřečetli novou evropskou smlouvu.

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Petrasek Milan - penzista

Nacionalistické hnutí je součástí celoživotního projektu V. Klause. Úterý, 21.Února 2012, 13:36:41

Píšete....Ta ve většině zemí zůstávají spíše na okraji, u nás si z těchto postojů udělal bohužel svůj politický program sám prezident, což má vliv i na veřejné mínění. Ten ale bude ve funkci už jen rok.........jeho odchodem se pouze pootvírá možnost perné periody resocilizace občanstva .

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Středa, 22.Února 2012, 00:19:24

No, ke konci opět stejná písnička, tedy znovu opakuji, že to je vadná strategie, kterou nabízí Pehe, Patočka a další. Ten plán na levici podpořit nemůžeme, jelikož není ani ekonomicky, lidsky, občansky přijatelný, ale je zásadně desintegrační. Tedy je to právě naopak, než jak tu líčí pan Pehe. Ten samotný pakt je dvourychlostní konstrukce Evropy, kdy jih, střed, východ a část západu je stavěna do ještě horší pozice proti západu. Sever vs. jih. Následky této špatné, asociální, recesivní konzervativní politiky ve formě extremismů všech druhů, oprávněných pouličních a sociálních konfliktů vidíme všichni, na jihu i ve střední Evropě. Ten plán nemá nic společného s jednotným evropským postupem, kterými jsou jednotné evropské dluhopisy. Takto jednosměrný konzervativní plán „národních států“ je přímou cestou k fašizaci Evropy. Na tom není co zlepšovat, na co čekat, na nějaké lepší časy, je to naprosto protichůdný směr, než nabízí levice a profesor Keller to velmi dobře popsal nedávno v Právu: „Jestliže chce jít do Evropy ČSSD i TOP 09, není vyloučeno, že existují rovnou Evropy dvě. Ve skutečnosti je to ČSSD, kdo by měl zbystřit. Slavný program pro oddlužení Evropy přece není ničím novým. Zvýšit export, privatizovat zbylé podniky, omezit růst mezd, snížit výdaje do veřejného sektoru. Opravdu to sociálním demokratům nic nepřipomíná?“ To je i názor 90% všech soc.dem. stran v Evropě. Jestli chce levice v Evropě změnit ten současný stav absolutní dominance konzervativců, levice musí být čitelnou a jasnou alternativou, vyhrát příští volby do EP, bodovat ve Francii, tedy podpořit Hollandeho, ne Merkelovou!!!!, bodovat v Německu, což nejde, bude-li se podporovat tento "pakt stupidity", jak říká velmi přesně eurofederalista a jeden z konstruktérů EU Romano Prodi. Tedy ještě jednou závěrem, nabízet koncept „kupování času“, čekání na lepší dobu, je koncept špatný, jelikož některým zjevně nedošlo, že aby ta doba „změny“ přišla, musí v Evropě existovat alternativa těmto Evropu rozdělujícím, devastujícím konzervativním koncepcím. Jak toho chce kdo dosáhnout s konceptem, který říká, „je to špatné, ale podpoříme to“? Co tím podobní prý eurooptimisté vysílají za signál občanům, kolik lidí z levicových segmentů potom půjde socialisty volit třeba i ve volbách do EP? Nikdo, jestli celé téma celé nebudeme důsledně demaskovat, což znamená, nepoklonkovat, když nemusíme a ani to nikdo v Evropě od ČSSD neočekává. ČSSD není ve vládě ČR!

Petrasek Milan - penzista

Středa, 22.Února 2012, 12:19:56

Ano, schopnost koncipovat postneoliberální program tak, aby vygeneroval úderné vize je zadáním evropských socíálních demokratů. Jenže tací jsou ve všech současných socdem partajích bezzubou menšinou.
Zřejmě je nutný zážitek řádného šoku z následků merkelismu.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Teorie spiknutí Čtvrtek, 23.Února 2012, 12:15:45

Petr Nečas je smluvený s Miroslavem Kalouskem a svůj odpor vůči evropské smlouvě o rozpočtové odpovědnosti jen předstírá. Účelem je přimět levicovou opozici, aby podpořila neoliberální útok na Evropu.

A že se jim to daří!

Tomáš Tožička - Duchcov

HM má pravdu ;-) Čtvrtek, 23.Února 2012, 15:37:44

A jak vyplývá z LK, podpora špatných zákonů není podporou EU, ale naopak. Jako kdybych byl špatný občan ČR, protože se stavím proti špatným zákonům vlády.

Ústava byla špatná, a když ji smetla referenda motivovaná přesnými aktivistickými rozbory, nic se nestalo. Naopak, v Lisabonu už si netroufli vylézt s největšími neokonskými stupiditami. A kdyby se zamítl Lisabon, mohlo to být ještě lepší!

Pokud EU stojí na tom, že se musí přijmou každá hovadina, pak je skutečně k ničemu. Já ale věřím, že stojí na pevnějších základech!

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 24.Února 2012, 09:50:57


Nelze dělat dluhy za účelem rozpohybování ekonomiky s tím, že budou uhrazeny v době konjunktury.

Tak jak to snad bylo možné KDYSI ...

Japonsko ukazuje, že to není cesta budoucnosti.

Fiskální impulsy musí být už samy o sobě veřejnou investicí, která v součtu vynese víc než je sama ...

Stanislav Hošek - Český těšín

Jednodušší výklad. Sobota, 25.Února 2012, 11:44:3

Autor nechtě sám odpovídá na otázku, proč premiér Nečas se stal „Nepodpisem“. Nečasovo odmítnutí je totiž jasně motivované současným vývojem v Evropě, který dává vysokou pravděpodobnost zvrácení neoliberálního škrtacího fanatismu. Pokud tedy nepodepíše, nemusí později podléhat „socializující“ se Evropě“.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.