Privatizovat bezpečnost

Patrik Eichler

Letiště budou nadále hlídat soukromé firmy. Jinde v Evropě je to tak obvyklé a stát navíc ušetří. Abychom si ale neutrhli ostudu, tak během fotbalového mistrovství Evropy budou letiště strážit opět pohraničníci. Dělali to až dosud a umějí to.

Hovoří poslanec Michał Wojtkiewicz, Právo a spravedlnost: „Druhá velmi vážná věc, která už také byla zmíněna, je otázka bezpečnosti a ochrany státních hranic. Ne všechna letiště, ale ta letiště, ze kterých letadla létají za polské hranice a mimo území Evropské unie, představují státní hranici. V tomto případě odevzdáváme bezpečnost, můžeme to tak říci, do soukromých rukou, privatizujeme bezpečnost. Evropská unie žádným způsobem nezakazuje, aby bezpečnost státních hranic strážily státní složky. Podle toho principu, protože tady zůstala pootevřená vrátka, by bylo možné přivést zahraniční bezpečnostní firmy, aby dohlížely na bezpečnost státní hranice. To je věc. Nelze, podle mě, ani podle nás, dovolit, aby cizí bezpečnostní složky střežily naši hranici. To je nepřípustné. S tím nemůžeme souhlasit. Touhle cestou zprivatizujme hasičský záchranný sbor, zprivatizujme polici, vláda ještě může… (poslanec Ryszard Terlecki: Armáda.) …armádu především.“

Kritické projevy koncem loňského dubna nezaznívaly v polském Sejmu zdaleka jen od opozičních poslanců. Zástupce koaliční Polské lidové strany rovnou řekl, že pozměňovací návrhy nedává jen proto, aby nenarušil konsensus dosažený ve vládě. A že tezi, podle které stát přenese odpovědnost za bezpečnost letišť na trh, považuje za chybnou. Stát má totiž jiné nástroje, jak vymáhat své zájmy. Sejm právě projednával novelu zákona o letectví. Pozměňovacích návrhů se postupně sešlo na čtyři sta padesát. Debata o zajištění bezpečnosti na letištích coby státní hranici přitom byla ústřední.

Jak poznat, že překračujete hranici státu, když váš pas nekontroluje vůbec nikdo a u bezpečnostních rámů sedí lidé ve stejnokrojích bezpečnostní agentury? Jak to, že vás bezpečnostní agentura může šacovat, zda nevnášíte na letiště moc velkou voňavku nebo stejně velkou bombu?

A jak si být jist, že svou práci dělají oni zaměstnanci dobře, když ji nedělají z loajality ke státu — coby placení státní zaměstnanci. Ale vedeni loajalitou k zaměstnavateli, kterým v lepším případě bude zřizovatel letiště — často samospráva, a v horším bezpečnostní agentura, která společně s letištěm bude hlídat i tucet kancelářských budov a stejně tolik supermarketů.

Jen varšavské letiště bude kvůli změně zákona muset najmout přes dvě stě nových zaměstnanců. Náklady na to očekává ve výši dvaceti pěti milionů zlotých. Úkoly, které přestávají plnit pohraničníci, může pověřit buď vlastní Službu ochrany letiště, nebo k tomu najmout soukromou firmu.

To jsou dvě možnosti, které nyní bude zvažovat přinejmenším dvanáct největších polských letišť. A jak v jednom rozhovoru uvedl ředitel toho varšavského: „Nejdůležitějším kritériem, které budeme brát do úvahy při rozhodování, je kritérium obchodní. Jde nám o tom, aby co nejméně vzrostly náklady na obslužný personál při zachování odpovídajících vysokých standardů.“ Jediným kritériem se tedy stane cena.

Stát se přitom zbaví některých kompetencí — schopnosti rychle zasáhnout v případě problémů a mít na místě loajální lidi. Samospráva, resp. správa státních letišť nebude peníze za střežení vzletových a přistávacích drah nebo kontrolu zavazadel a osob vyplácet vlastním zaměstnancům, ale vybranému podnikateli. Z letiště ve Varšavě zmizí zeleně odění pohraničníci se samopaly. I tam už budete potkávat jen šedomodré svetry G4S…

Že i dnes existují země, které letiště jako celek hlídají vlastními silami, vidíme na příkladu z Polska. Tentýž příklad ukazuje, že státní složky mají jakýsi punc kvality zřejmě samy od sebe. V červnu se, na dobu konání mistrovství Evropy ve fotbale, mají pohraničníci na letiště ke své původní práci znovu vrátit.