Petr Uhl v Právu připomněl, že na plzeňských právech nešlo jen o plagiátorství, ale také tam bylo „kupčení s diplomy“, tedy majetková trestná činnost. Policisté i prokurátoři důsledně a usilovně nekonali. Ani iniciativa rektorátu do nebes nevolala, aby aspoň někdo podezření na trestnou činnost připomněl.

Připomenout si, že nevíme proč nebo za kolik byli prominenti fakultou hýčkáni, se ukazuje být zajímavé, když pomyslíme na tisíc a dvě stovky studentů, kteří by museli přejít na jiné fakulty nebo na úřady práce (poslední, tj. nejvyšší ročník nepočítám, protože snad letos dostuduje). Pohrávám si s myšlenkou: Co kdyby jim nabídli odškodné? Kolik by to mělo být? Protože jméno Kindl figuruje jak v arbitráži s Diag Human, tak v aféře plzeňské právnické fakulty, nabízí se úvaha, co kdyby tak studentům (jen tomu tisíci a dvěma stovkám, kteří už nebudou moci dostudovat) rozdělili tolik, kolik by podle žaloby měl stát zaplatit za kauzu Diag Human? Zatím jediný ze tří arbitrů, kteří o tom mají rozhodnout, pokud jsem dobře informován, je Milan Kindl, právník a známý představitel plzeňské fakulty z doby, kdy skandál propukl.

Kdyby stát rozdělil dejme tomu 1 200 poškozených studentů částku, o kterou se hraje, dostal by každý jednotlivý student prvního až čtvrtého ročníku plzeňské právní fakulty aspoň (počítám bez kalkulačky, jen zběžně) takových cirka třináct miliónů! Opravdu: 13 000 000,- Kč. Proto překvapuje mlčení kolem příprav této největší arbitrážní kauzy našich polistopadových dějin. Volá to do nebe, ale státu to asi nevadí. Řadový občan a daňový poplatník však cítí lehké zamrazení: Nebude tahle miliardová licitace poznamenána nechvalně známou a velkolepou plzeňskou ohleduplností k prominentům?