Anticharta - krok do otroctví

Brzy bude výročí Anticharty. Vracet se k nepěkným chvílím normalizace by možná ani nebylo tak nutné, kdyby jisté obdobné sklony neprojevovala tuzemská společnost i dnes: Sklony k občanské apatii, k poslušnosti a k naivitě.

Pětatřicetiny letos neslaví jen Charta 77, které jsem se zde věnoval před třemi týdny, ale i její nevlastní ošklivá sestra – Anticharta. Ani ji nelze přejít, už jen proto, jak moc odráží naše tendence plést si občanství s „ovčanstvím“. A zatímco Charta 77 nás přiblížila ke svobodě a občanství, Anticharta byla krokem „ovčanů“, který nemohl mířit nikam jinam než do hlubšího otroctví.

Přípravnou palbou byly již dvě drsné statě uveřejněné v Rudém Právu – „Čí je to zájem“ ze 7.1. a „Ztroskotanci a samozvanci“ z 12.1.1977. Dne 28.1.1977 se pak v Národním divadle sešly špičky české kultury, aby si vyslechly a podepsaly „Provolání československých výborů uměleckých svazů: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru.“

Z mnoha jeho vět připomeňme tu nejvýstižnější: „Pohrdáme těmi, kdo v nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz se kdekoli na světě – a také u nás se našla skupinka takových odpadlíků a zrádců – odtrhnou a izolují od vlastního lidu, jeho života a skutečných zájmů a s neúprosnou logikou se stávají nástrojem antihumanistických sil imperialismu a v jejich službě hlasateli rozvratu a nesvárů mezi národy.“

Kdo neměl možnost signovat tento dokument, přezdívaný Anticharta, v „Národním“, dostal příležitost později v Divadle hudby či na sekretariátech uměleckých svazů. Podepsalo 76 národních umělců, 360 zasloužilých umělců a přes 7000 dalších kumštýřů. Čest těm, kteří mezi nimi nebyli.

Naopak řada signatářů později svůj podpis zpochybňovala. Nejčastější – a nejlacinější - výmluvou, k níž se uchýlil třeba Jan Werich, bylo, že se domnívali, že pouze podepisují prezenční listinu. „Samozřejmě jsem věděla, co podepisuji, když jsem prohlášení četla. A věděli to všichni, kteří si ho vyslechli a podepisovali při odchodu, nikoliv při příchodu, takže žádná prezenční listina. Dnes se za to samozřejmě stydím, ale nechci se vymlouvat, proto říkám pravdu,“ uvedla po letech v rozhovoru pro iDnes zpěvačka Eva Pilarová.

Originální přístup zvolil hudebník Ivan Mládek: je přesvědčen, že Chartu 77 podepsali samí komunisté a on statečně protestoval proti nim.

Herec Vlastimil Jandák zase tvrdí, že Antichartu nepodepsal – ne proto, že by byl tak statečný, ale proto, že se těsně před podpisem opil v kavárně Slávia, tudíž se k podepisování nedostavil.

Příznačný je též spor o podpis hudebníka Františka R. Čecha. Ten se podle svých slov spolu se zpěvákem Jiřím Schelingerem na podpisový arch rovněž nezvěčnil. Prý na místo přišli a pak utekli. Druhý den jim měla volat sekretářka ředitele agentury Pragokoncert: „Soudruhu Čechu, my jsme to za vás podepsali, jinak byste měli strašný malér.“ Jinou verzi ale má tehdejší žena Jiřího Schelingera, Jitka: „Jirka si chtěl zlomit obě ruce, aby tam nemusel. Měl nějakou fintu, že prý když se zabalí ruce do cibule, že otečou. Ale rozmluvila jsem mu to, takže to nakonec museli i s Ringo Čechem podepsat.“

Čert, aby se v těch vysvětleních, výmluvách a důvodech vyznal. Proč ale ty tanečky?

Přiznám se, že mám v jisté úctě všechny ty, kteří Provolání uměleckých svazů podepsali, protože věřili v Husákův socialismus, komunistickou stranu a pokládali se za oponenty signatářů Charty 77. Jenže kolik takových je?

O to častěji slýcháme: Kdybych nepodepsal, měl bych utrum! (Eva Pilarová: „Bála jsem se odmítnout, věděla jsem, že tím bych se zpíváním skončila.“) Je to ale opravdu tak? Jelikož se podobně vymlouvá 99% tehdejších signatářů, něco tu nehraje. Kdyby odmítli všichni, skončili by jen sotva: v televizi a rozhlase by nebylo koho vysílat, neměl by kdo hrát, natáčet, koncertovat, nebylo by komu tisknout knihy, pořádat výstavy..., za koho se skrývat. Všechny prostě zakázat nešlo.

Jiným smutným znamením té doby bylo odsuzování chartistů, aniž by byl text Charty 77 oficiálně zveřejněn. Někdo pak odmítal Chartu, aniž by ji znal, jiný ji sice znal (a třeba i souhlasil), ale tvářil se, že nezná (a odsudek podepsal). Jistě, šlo o časy, kdy se nehrálo podle pravidel a kdy nebylo odvážné pouze být „proti“. Odvahou bylo již jen „znát“ a nebát se říct, že „znám“. Přesto ale myslím, že onu elementární statečnost žádat o zveřejnění textu, s nímž bylo polemizováno, mělo mít mnohem víc lidí – v první řadě intelektuálů a umělců. Vždyť Charta 77 se přece domáhala především toho, aby stát respektoval vlastní zákony a podepsané mezinárodní konvence. Ovšem morální sešup československé společnosti byl strmý a vzpomínky na Pražské jaro byly zamčeny kdesi hluboko na dně paměti.

Vracet se k nepěkným chvílím normalizace by možná ani nebylo tak nutné, kdyby jisté obdobné sklony neprojevovala tuzemská společnost i dnes. Sklony k občanské apatii, k poslušnosti, k naivitě… Ale i sklony k servilitě a oportunismu, přehlušujícímu záblesky kritického myšlení - jež bychom čekali opět především u lidí vzdělaných a kulturních.

Kamarád mne nedávno upozornil na paralely mezi podpisem Anticharty a účastí v primitivních kampaních tu na podporu Václava Klause (v 90.letech), tu na podporu neoliberálních reforem (2010). Když se třeba dnes zeptáme autorů a interpretů - odpudivého, a přesto úspěšného – předvolebního skeče „Přemluv bábu“, Petra Zelenky, Marthy Issové či Jiřího Mádla, jak jsou spokojeni s politickým vývojem, za který lobbovali, budou se kroutit nebo rovnou přiznají, že to není nic moc. Zase jedni naivní či najatí, kteří měli laickou potřebu „pomoci dobré věci“, jež se nakonec nepovedla? Máme se smát, či vztekat?

Krev mi vře v žilách. Přesto se nutím k velkorysosti: vždyť i mezi těmi, kteří se přidali v roce 1977 k Antichartě, najdeme nemálo těch, co o dvaadvacet později zariskovali a podepsali Několik vět. Prohlédli - ale trvalo to. Snad jen ta rychlost návratu odvahy a zdravého rozumu by dnes, v době otevřené společnosti, moderních technologií a svobodných médií, mohla být vyšší…

A co si myslíte vy? Diskuse (27 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petrasek Milan - penzista

Připojuji se k lání Čtvrtek, 26.Ledna 2012, 22:22:34

Tenkráte tu byl ale navíc soucit s osudem porobených národů a husákismus byl vnímán jako Biafřa ducha.
Dnes to je s tím soucitem a duchem jaksi komplikovanější. .
Namísto snahy o humanizaci demokracie úsilím o originální řešení s vervou celebrujeme reakcionářský postoj.
Těžko očekávat soucitu.
Pomyslel jsem si.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

Pátek, 27.Ledna 2012, 03:40:24

Kým, čím to ten autor je, že si troufá takto soudit lidi typu Wericha

Zřejmě zvládnul obdobně složité lidské situace daleko čestněji, zřejmě má jasno, která varianta změny tehdejšího byla ta jediná možná či správná

Zřejmě netuší, že již tenkrát byli lidé, kteří se obávali, že nejhorší na komunismu je to, co přijde po něm (A. Michnik)

Zřejmě autor dokázal víc než Werich

Kde, kdy, jak?

Malost jak vyšitá …

Luděk Ševčík - OSVČ

Pátek, 27.Ledna 2012, 16:35:38

"Vracet se k nepěkným chvílím normalizace by možná ani nebylo tak nutné, kdyby jisté obdobné sklony neprojevovala tuzemská společnost i dnes: Sklony k občanské apatii, k poslušnosti a k naivitě." Tak to jsou věty do pranice. Především by autor musel dokázat, že zmíněné sklony jsou vlastní jen Čechům /a Moravanům/, tedy ne třeba Rakušanům a jiným. Pokud toho není schopen, je jeho článek ztrátou času. Dále asi nebude pravdou, že všichni signatáři považovali Antichartu za totéž, co autor článku, ale to je jiná kapitola. Jestli totiž podpis Anticharty byl pomyslným krokem do otroctví, pak podpisy pracovních smluv s různými dodatky, diskrimujícími zaměstnance, podpisy pod lichvářské půjčky a podobné záležitosti, které musí dnes a denně podepisovat tisíce lidí, protože prostě nemají jinou možnost, jsou skutečnými kroky do otroctví. Čekal jsem od autora vyšší ambice, úroveň článku je rovná neoliberálním tvrzením, že se tu krade proto, protože nás to naučili komunisti. Mě to nenanučili a nevím jak to naučili Koženého. A hlavně, Fukušima na Moravě, nebo že Ringo podepsal/nepodepsal Antichartu, jsou velmi závažná sdělení. Ale do jiné doby, nebo do jiného periodika. Takhle by to mohlo vypadat, jako že už má levice vše vyřešené a teď může tlachat u kafíčka. Z pohledu těch zotročených to tak jistě musí vypadat.

Petrasek Milan - penzista

Domnívám se že pan Jelínek srovnával Pátek, 27.Ledna 2012, 18:14:25

úspěšnost Anticharty s úspěšností kampaní pravice typu skeče „Přemluv bábu“, Petra Zelenky, Marthy Issové či Jiřího Mádla. A zakončil vyjádřením hluboké víry v občanskou prozřetelnost.
Centrální výpověďí ovšem míří hlavně na propastnou díru která zde zeje na místě levice:
Vracet se k nepěkným chvílím normalizace by možná ani nebylo tak nutné, kdyby jisté obdobné sklony neprojevovala tuzemská společnost i dnes. Sklony k občanské apatii, k poslušnosti, k naivitě… Ale i sklony k servilitě a oportunismu, přehlušujícímu záblesky kritického myšlení - jež bychom čekali opět především u lidí vzdělaných a kulturních.
.

Petr Litschmann - M.Žižkov

nekonformně Sobota, 28.Ledna 2012, 02:16:38

Z mého laicky-čtenářského pohledu se zde autor zcela minul s tématem a v důsledku i s příměry. Vždycky se to nepovede.
Co mě ale zaujalo, je zřejmé nepostřehnutí rozdílů mezi donucením umělců tenkrát a tvorbou umělců nedávno. Před pár dny jsem (bohužel zrovna pod skvělým článkem p.P.) tvrdil, že interpretace vyznění spotu „Přemluv bábu“ se stala mýtem – když mi nikdo zřejmě s obecným hledáním slabých míst mýtů nepomůže, zkusím to sám. Předvolební období kolem roku 2010 bylo poznamenané konfliktností a populismem, nic pro člověka hájícího svou orienatci .. http://www.stream.cz/uservideo/474779-predvolebni-kampan-2010 , ale nebudu se vlamovat do mi zavřených dveří politologie. Z dnešního pohledu se tedy vůbec nelze divit, jak v bojové situaci lidsky zareagovali i lidé, kterých si vážím
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/88158-premluv-babu-je-nadsazka-rika-issova-je-to-nevkusne-odpovida-pehe/ Zvláště O.Liška tehdy ukázal, jak rozumí svým voličům, vidět to tenkrát, hlas mu nedám ani za půl ČEZu, no.. http://www.tvspoty.cz/zeleni-tahle-zeme-neni-pro-stary/
To by ani tak nevadilo. Jenže co když právě jejich přehnaná reakce byla obratně využita médii k spoluvytvoření prvního mýto a tom, jak je ten spot podlý a štvavý (a hloupý) (pro diváky A) …a jak naznačuje i kamarád autora (pokud správně chápu) - propaganda a nátlak KSČ byla podobná agitce trojice ZIM. Proč ci např. ČT pozvala k herečce Issové politologa? Buď aby vytvořila šťavnatý konflikt z toho, jak si nemohou porozumět profesionální (a tedy vždy politicky korektní) politologové se skutečnými (a tedy vždy něco provokujícími) umělci, nebo aby (divákům B) dokázala, že levicově orientovaný Pehe, nechápe, že umělec bude svobodně (pa)umělecky i před volbami a že k tomu má propůjčenu uměleckou koncesi a podpořila tak druhý mýtus o hlouposti levice. Pan Pehe v oné relaci tvrdí, že jde hlavně o agitku a nevkus, ale jak je možné, že pouhá pasé agitka dávno po volbách, pro které prý měla agitovat, se znovu a znovu tak živě vynořuje do přítomnosti? Neukázal také příklad pozorovatelné ublíženecké paranoi(tak mohl na voliče působit) Jiřího Paroubka, že pokoušet se vynucovat si korektnost protihráčů s odkazem na morálnost, je politická sebevražda?
Ještě jedna stránka nedorozumění mi vrtá hlavou? Copak klipem popuzení (pokud to nebyla předvolební póza) neznají protagonisty a např. Zelenkův autorský rukopis? Ale ani to by samo o sobě nedovolovalo zploštit nadsázkami bohatý spot na tupou agitku, k tomu by potřebovali ještě něco jiného, možná ani absence smyslu pro humor by nestačila. Tím něčím by mohl být strach, že to a hlavně to snad někoho mladého dosud nerozhodnutého přesvědčí…. …jistěže ani to nelze vyloučit, ale apriori to předpokládat….

.. to je ta nejhorší urážka mladých jakou si lze představit. Nedivil bych se, kdy mladí vzdorovití jen kvůli tomuto, raději volili proti těmto hlasům! (sebenaplňující proroctví).

Ostatně jsem zjistil, že téma zde již znělo: http://denikreferendum.cz/clanek/3256-premluv-babu-jako-lekce-postmodernismu

Petrasek Milan - penzista

A jak interpretujete pane Litschmanne tuto reakci: Sobota, 28.Ledna 2012, 14:24:55

"Vracet se k nepěkným chvílím normalizace by možná ani nebylo tak nutné, kdyby jisté obdobné sklony neprojevovala tuzemská společnost i dnes: Sklony k občanské apatii, k poslušnosti a k naivitě." Tak to jsou věty do pranice. Především by autor musel dokázat, že zmíněné sklony jsou vlastní jen Čechům /a Moravanům/, tedy ne třeba Rakušanům a jiným. Pokud toho není schopen, je jeho článek ztrátou času.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Sobota, 28.Ledna 2012, 14:48:21

Je to zvláštní, že zrovna pod tímto článkem se sešlo tolik reakcí, které jsou tak mimo. Pan Molnár podsouvá Jelínkovi souzení Wericha, přitom jde o odsouzení ne osoby, ale jednoho konkrétního skutku, který prostě odsouzeníhodný je. Pan Ševčík zase požaduje, aby autor prokázal, že jisté sklony jsou vlastní jen Čechům a Moravanům - přitom Jelínek nic takového explicitně netvrdí, srovnání nedělá, tak není důvod, proč by měl něco takového dokazovat; jenom trochu moc chtěně aktualizuje. Ještě podivnější je "námitka", že když už se autor zabývá (při příležitosti výročí) podpisy Anticharty, tak by se hlavně měl zabývat podpisy... něčeho úplně nesrovnatelného. To musí každý článek připomínající útlak minulého režimu končit rituálním odsouzením toho současného, abychom náhodou nezapomněli, že kapitalismus je špatný?

Stejně tak nechápu snahu pana Litschmanna prokázat, že Přemluv bábu není předvolební agitka. Srovnávat to s Antichartou mi sice nepřijde na místě, ale čím jiným je ten klip než nevkusnou agitkou? Vždyť to i zcela odpovídá veřejně projeveným Zelenkovým politickým postojům, on přece upřímně věřil v toho strašáka zadlužování (a možná stále věří, nevím). Ač milovník filmů Jima Jarmusche, kterým se Zelenka tak okatě inspiruje, v tom klipu žádný nadhled nevidím, ten klip se akorát snaží být třeskutě vtipný, aby se trefil do jazyka mladé generace. Jiná věc je, že reálný vliv toho blábolu se asi blížil nule. Když jsem se na to tuhle ptal studentů, tak to skoro nikdo neznal, pár jich o tom slyšelo, a z toho minima, co to vidělo, si nikdo vlastně nepamatoval, o čem to bylo...

Petrasek Milan - penzista

Jsou rozčilující myšlenky do pranice - příkladně: Sobota, 28.Ledna 2012, 15:47:9

"Vracet se k nepěkným chvílím normalizace by možná ani nebylo tak nutné, kdyby jisté obdobné sklony neprojevovala tuzemská společnost i dnes: Sklony k občanské apatii, k poslušnosti a k naivitě."
Rozčílí,ale také neschopnost žurnalistů kriticky zaměřených medií, kteří stále a stále odmítjí seznat nutnost nadpartajní péče o rekonstrukci demokracie dnes.
Ale to je vzdálená, ikdyž ne zcela jiná story... pomyslel jsem si.

Luděk Ševčík - OSVČ

Sobota, 28.Ledna 2012, 18:08:38

Trochu za mě odpověděl pan Petrásek. Já na svůj příspěvek nejsem pyšný, bylo to nakvap a to je lepší držet panty. Vydedukoval jsem z článku, že ohýbání hřbetů, jako důsledek podpisu Anticharty, je dle autora tuzemskou záležitostí, tak jsem se domáhal potvrzení toho, že skutečně jen tuzemská společnost má takovéto tendence.
Co se týče srovnávání nesrovnatelného, tam bych si to chtěl obhájit. Lidé, cítící se zahnaní do kouta, podepíší ledaco. Dramatičtí a jiní umělci nejsou žádné skutečné charakterové vzory. To z nich jen dělají média dle našeho očekávání. Ztotožňujeme si je s hrdiny, které stvárňují. Tohle bývá zneužíváno i politicky, pokud vím, tak Kratina jako hrdina seriálu o socialistickém zemědělství jel někdy v prosinci 89 přesvědčovat kolchozníky na jejich sjezd, aby rozbili družstva.
Takže podpisy pro Antichartu byly od někoho ze strachu, od někoho od srdce a od někoho z vyčuranosti, spočívající v zavděčení se pánům a možnosti očekávání více rolí ve filmech. U zpěváků možná více času v televizi. Tedy, asi kromě těch, kteří skutečně s Chartou nesouhlasili, nic na co by měli být signatáři pyšní. Ale účast našich umělců na panychidě za Heidricha byla o dost horší a přesto jí 20 let po válce nikdo nepovažoval za selhání národa. Ty dnešní podpisy, o kterých jsem psal jsou daleko horší. O těch měl autor psát, sklidil by mé uznání. A znovu opakuji, je to pro dnešní signatáře skutečná cesta do otroctví. Tohle je prostě problém vrcholně aktuální a musí se řešit hned. Až vyřešíme požár domu, můžeme se pak vklidu domluvit, jestli na zahrádku macešky, nebo růže.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Sobota, 28.Ledna 2012, 19:01:35

No, stále mi to připadá nesrovnatelné. Kdo podepíše nějaký dodatek k pracovní smlouvě nebo zotročující hypotéku, ten si škodí a nějak i posiluje stávající poměry - ale přeci jen: není to veřejná politická deklarace věrnosti režimu, což Anticharta byla. A ten Heydrich - to se těžko odsuzuje, když šlo fakt už o život. Chleba se lámal daleko dříve, totiž kolem Mnichova - a to národ vyhodnotil tak, že selhaly elity, což se nedá snadno vyvrátit. Koneckonců selhaly i v 68' a i v tom 77' - herci a spol. byli vnímáni jako svého druhu elita. Obviňovat je z kolaborace je možná přehnané, ale je to logičtější, než kdybychom obviňovali "obyčejné lidi", ty pověstné zelináře.

Petr Litschmann - M.Žižkov

pane Škabraho Neděle, 29.Ledna 2012, 00:35:10

I mě se zdá, že nepochopení se rozrůstá .. i vaším příspěvkem. A také mi podsouváte, co jsem netvrdil:-)
Je mi srdečně jedno, jestli kdokoli využije svých schopností i třeba k agitaci za to, čemu věří. Byť bych si stokrát myslel, že věří blbosti, proč s tím ztrácet čas, když k tomu nového nepřinesu? Můžete namítnout, že se vám to zdálo přestřelené a že se vám to nelíbí, ale dokud neprokážete proč to bylo napatřičné a nelegitimní, nemá cenu omýlat maralistní hodnocení a donekonečna s nimi "mlátit" tvůrce přes hlavu. To jen ukazuje omezenost takového pseudokritika. Stajně tak by bylo možné vyčítat Lukáši Jelínkovi mnohé v tomto článku, od jeho souzení slabostí tehdejších umělců po srovnávání aktu podpisu textu dštícího odsudky a pohrdání na konkrétní lidi - chartisty s pokusem o úsměvně naivní (pokud se nestavíte do role nebohé oběti) třebas i agitku - ale proč cokoli jakémukoli tvůrci něco vyčítat, když ho lze prostě nečíst? Když jste zmínil Wericha, jistě víte jak smělé hry tvořilo OD a přesto je nikdo nepeskoval pro úrážku na cti, nakonec jim akorát odebrali (onu uměleckou) koncesi ... přijde mi, že ji společnost dosud zcela znovuneobjevila.

Na celé téhle diskusi je ale nejsmutnější nikoli (někdy až nicotný) obsah, ale způsob, jakým ji vedem... snad jsme příliš rozčarovaní tím, jak to či ono může někdo vnímat tak ...pro nás... nepochopitelně? Snad se nám jen nelíbí, číst svého druhu bulvarizační zplošťování skutečnosti (nebezpečí každých novin?) "obec Božiu takto nevytvoríme, ale" ani nevyužijem prostor pro smysluplnější diskusi. - Nakonec se vkrádá otázka, zda to není ona katarze, díky níž se společnost přeorganizuje (nebo aspoň zahodí internetové diskuse)?

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

Neděle, 29.Ledna 2012, 04:12:56

Pan Škabraha napsal:

„Pan Molnár podsouvá Jelínkovi souzení Wericha, přitom jde o odsouzení ne osoby, ale jednoho konkrétního skutku, který prostě odsouzeníhodný je“

To ale pan Škabraha asi jen tak žertuje. Nebo to myslí vážně, že lze odsoudit Werichův skutek a nevydat současně soud o Werichovi? Lze v takovémto případě (či vůbec) lidský skutek odosobnit?

Je opravdu předmětný skutek „prostě odsouzeníhodný“? Netřeba brát v potaz i tehdejší celospolečenskou atmosféru, konkrétní lidskou či profesní situaci a motivace jednotlivců?

Zmatek v následném srovnávání se současností tu má podle mne základ …

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Neděle, 29.Ledna 2012, 09:43:11

Takže když někomu řeknu, že udělal chybu nebo selhal, tak jsem ho jako člověka odsoudil? To bych nesměl říkat svým přátelům, že udělali blbost, když ji udělají. K čemu bych jim potom byl?

Dobový kontext je jasný: podpis znamenal proklamaci loajality k panující moci a veřejné odsouzení disidentů (ne pouze jejich skutků, jak je zjevné z formulací o ztroskotancích apod.). Osobní motivace jsou jiná věc. Pletete si porozumění někomu, kdo vykonal špatný skutek, se zproštěním viny za ten skutek...

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

ad PL Neděle, 29.Ledna 2012, 09:58:32

"ale proč cokoli jakémukoli tvůrci něco vyčítat, když ho lze prostě nečíst?" - pletete si předvolební klip s politickou satirou. Když umělec projeví svůj názor skrze umělecké dílo, v nějakých narážkách, alegoriích (které mají zpravidla obecnější přesah) apod., je to něco jiného, než když se přesune do zcela jiného žánru, aby tam za zcela jednostranným politickým účelem využil popularitu (a tím i určitou autoritu) získanou v té první oblasti. To už samo o sobě je něco, čemu by se měl umělec spíš vyhýbat, maximálně by měl varovat společnost před nějakým nebezpečím pro demokracii apod., ale ne kopat za konkrétní klub, když to tak řeknu. A pokud jde o tu nepatřičnost - ten klip dost jasně naznačoval, že důchodci nám prožírají budoucnost a že jsou tedy tak trochu na obtíž...

Petrasek Milan - penzista

Pan Škabraha zapříčinil mj. úvahy o podmínkách dotknutelnosti Neděle, 29.Ledna 2012, 11:00:54

koncipientů a předmyslitelů kultury a společenského svědomí. Souhlasím - je na čase započít také s opomenutým a nedokončeným zpracováním fenomenu kultu osobnosti.
K zadání péče o demokracii to sedí jako...pomyslel jsem si.

Petr Litschmann - M.Žižkov

pane Škabraho Neděle, 29.Ledna 2012, 15:25:31

je otázka, jestli lidé jistých jim daných charakterů mohou vůbec vystupovat ze svých obvyklích rolí a vzdát se využití svých výrazových prostředků, které používají ve svých rolích?
Př.1: Může se herec vzdát svých hereckých prostředků a poslušnosti k pokynům scénáristy a režiséra v momentě, kdy sice hraje, ale nehraje jen v nějaké blbosti, ale v něčem tak seriózním, jako je předvolební agitace?
Př.2: Může se scénárista dobrovolně vzdát svých obvyklých metod a výrazových prostředků ...v tomtéž případě? Mimochodem, častěji se vyskytuje názor, že se inspiroval americkým předvolebním šotem "populární americké komičky a scenáristky Sarah Silverman", i ona by se nad sebou měla zamyslet a provést "sebekritiku"?
Př.3: Dokázal se svých výrazových prostředků dramatika vzdát občan Havel v prezidentské funkci? Dokázal to vždy a bylo to vůbec potřeba?
Př.4: Když se dostanu (a je třeba sebekriticky přiznat že cvičím velmi málo) s reprezentantem těžké váhy v boxu do názorového střetu o svobodě jeho ženy , mám apriori předpokládat, že se jistě vzdá využití svých svalů k odražení mých argumentů, protože jistě pochopí, že jinak by se zachoval nevkusně..

Luděk Ševčík - OSVČ

Neděle, 29.Ledna 2012, 15:59:55

Tak je to přesně tak, jak by to dle mého mínění být nemělo. I sám autor článku jistě uzná, že jeho výtvor nemá ambici na Pulitzerovu cenu. Téma není aktuální, je to spíše článek na doplnění prázdného místa, něco jako "Letos vlaštovky přiletěly dříve". A přesto je nejdiskutovanější. Je to tím, že se o tomto tématu lehce provádějí mluvnická cvičení? Proč článek od Romana Sikory - Co všechno jsme zapoměli- který byl kritický a navozoval možnost PŘÍNOSNÉ debaty, proběhl bez povšimnutí a tady se ,vcelku o ničem, dohadujem, jako by to mělo zachránit svět? Jsou to patrony vystřílené Pánubohu do oken. Šel bych raději dělat něco užitečného.

Stanislav Hošek - Český těšín

Nechejme to povolanějším. Úterý, 31.Ledna 2012, 12:33:3

K podepsání CH77 bylo zapotřebí s ní souhlasit a mít občanskou odvahu. K odmítnutí Anticharty bylo zapotřebí fakticky téhož. A pochybuji, že dneska někdo může u každého jednotlivce vypátrat, zda ten či onen umělec podepsal Antichartu pro nedostatek občanské odvahy, nebo protože s ní skutečně souhlasil. Dneska totiž naprostá většina žijících bude tvrdit, že byli pouze zbabělí, což je fakticky opět velice zbabělý přístup. Proto si myslím, že bavit se o tomto jevu nemá smysl, především, ne-li proto, že Anticharta nic na normalizaci nezměnila. Mezinárodní situace byla tak jasná, že kdyby ji tehdy nepodepsal vůbec nikdo, poměry u nás by se vyvíjely stejně. Úplně jiné by to ale bylo, kdyby tehdy vznikla alternativa dělnické instituci, jakou byly třeba odbory. To by byl jiný cvrkot. Ať tedy o jevu hovoří již jenom historici.

Facebookov_

Jaroslav Šebek - Praha 7

Bylo to především ponížení ... Středa, 8.Srpna 2012, 16:49:35

Podpis, který připojili (až na málo výjimek) téměř všichni čeští a slovenští umělci pod text "Anticharty" byl především jejich ponížením, kterým si je tehdejší normalizační režim přímo vychutnal za všechny ty různé jinotaje, narážky a vtípky, za polednovou angažovanost ve prospěch Pražského jara a všechny ty jejich pozdější složité boje s cenzory, zákazy a omezeními, jimž se museli podřizovat, pokud chtěli dělat svou práci a budovat na ni profesní kariéru.
Nedomnívám se, že máme my, kteří jsme nebyli do takové situace nasměrováni, právo soudit signatáře anticharty.
Ale podle mého názoru by umělci i jinak viditelní lidé měli být v dnešní době obezřetnější ve vyjadřování všelijakých konjukturálních podpor, a tím by se vyhnuli připomínání jejich osobního ponížení z ledna 1977. Jenže někteří jsou nepoučitelní - bude to asi jejich více emocionálním přístupem k životu, nechci hovořit o těch, kteří hledají svými postoji nějaké výhody.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Umělci dnes Středa, 8.Srpna 2012, 17:43:17

Podpora církevních restitucí, to se některým umělcům či osobnostem hodí ( http://www.novinky.cz/domaci/275370-osobnosti-v-cele-s-jiraskovou-a-havlovou-podporily-cirkevni-restituce.html ). Ale aby se vyslovili proti asociálním reformám, to ne. To je ani nehne.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

pane Litschmanne, Čtvrtek, 9.Srpna 2012, 09:06:34

Asi mi nezbyde než chápat vaše vyjádření na obhajobu Mádla a Issové také jako (nepovedenou) satiru.

Pointa je, že pokud už se někdo pouští do satiry, je jeho zodpovědností se postarat, aby bylo zřejmé, že jde o satiru. V opačném případě - dobře mu tak.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Čtvrtek, 9.Srpna 2012, 12:40:22


hm, když nad tím tak přemýšlím, tak ti, co podepsali dnes podporu či petici v prospěch církevních restitucí, jsou svým způsobem odvážní. Obrovská záplava lidí jim bude nadávat - výhody žádné, nátlak, aby to podepsali, žádný taky dnes neexistuje ...

Doufám, že se nenajde nějaký slovní akrobat, který by chtěl srovnávat podpis Anticharty se současnou akcí umělců na podporu restitucí ...

Tomáš Tožička - Duchcov

No nevím Čtvrtek, 9.Srpna 2012, 14:57:50

proč by se hloupost či naivita měly nazývat odvahou...

Petr Litschmann - M.Žižkov

Děkuji pane Samohýle Čtvrtek, 9.Srpna 2012, 23:42:20

..za potvrzení mých obav. Řekněte ale, myslíte, že staré přísloví o psu a nalezené holi je dostatečně vysvětlující, nebo je třeba přistoupit k tomu ještě zodpovědněji a se srdíčkem na pravém místě, ..hmm nebo na opačném?
Pokud jde o ten komediantský šot, je třeba rozlišit dvě roviny hodnocení ne/úspěšnosti: úspěšnost tvůrců adaptace a úspěšnost médii vypuštěné - poněkud senza-krve-chtivé - ´Ať si to spolu rozdají´, jedna z her TA trochu jinak http://www.pvsps.cz/data/document/20100505/ppf-zp-svabada.pdf?id=269/ Utkvělo mi, že šotu byla mj. vyčítána neuctivost ke zkušenější generaci (v protikladu k „osvícenosti“ akčních mladých); ano, souhlasím, že ta tam je zřetelná, ovšem není tam dle mého čtení z „přirozenosti“ a přesvědčení autorů, je tam prostě proto, že jedním z prvořadých úkolů umění ale i satiry je vykreslit to, co tiše, skrytě a nepojmenovaně hýbe společností či některou její generační částí, tedy ukázat jaká ta společenská atmosféra je a z jakého zdroje vyvěrá. O něco podobného se snaží i autoři zde v DR, nikoli však hraním někoho jiného, ale spíše různýmí moralistními apely. Připomínám ale, že autoři šot zamýšleli pro dospívající generaci, která dle mého názoru na takové apely ve své většině spíše neslyší (pokud až se k ní ovšem dostane). I v otázce jestli šot někoho nějak ovlivnil a jak bych proto navrhoval dělení na vliv na cílovou skupinu a na vliv na ty ostatní přihlížející. Jeden z těch druhých v jedné z diskusí vyjádřil názor, že na mladé to nemělo snad ani žádný vliv, také jsem si žádné reakce nevšiml. V necílové skupině se však médiím podařilo vyvolat zájem se rozhořčit.. Zájem se rozhořčit na někoho jiného než na skutečné viníky se vždycky hodí, nejlépe je vzbudit ten tzv. hněv spravedlivých. Z vašeho „dobře jim tak“ tedy usuzuji, že byli a jsou exemplárně souzeni za to, že byli poslové špatných zpráv.
Toliko snad můj osobní (pravděpodobně „nepochopitelný“) pohled na celou věc. Děkuji, že se ptáte:-) Jaký je ten váš?
Pěkné letní dny.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 10.Srpna 2012, 11:33:6


Jednak odvaha zůstává odvahou - ať už je spojena s čímkoli, třeba i s naivitou a hloupostí.

A vůbec - proč by měl být signatář petice v prospěch restitucí hloupý nebo naivní?

Má prostě jiný názor než pan Tožička - na to snad má právo ...

Jan Samohýl - Programátor, Praha

pane Litschmanne, Neděle, 12.Srpna 2012, 12:01:36

já si na tu štvavou kampaň proti Paroubkovi dobře vzpomínám. A byli to vesměs mladší lidé (tolik k tomu, že se "nenechají ovlivnit propagandou" - ostatně to co rádi slyší je, jak to ti starší dělají všechno špatně). Takže, pokud mám porovnat 2 hypotézy o tom šotu:

1. Zelenka se zaprodal ODS.

2: Šlo o satiru na štvavou kampaň proti ČSSD.

Tak pokud platí 2, bylo to udělané neuměle. Naprosto si pak zasluhuje, že někdo (včetně mě) zastává první pohled.

Ostatně měl byste vysvětlit, pro koho ta satira byla určena - pro starší lidi, kteří se toho štvaní spíš neúčastnili? Ti se u toho klipu asi moc nenasmějí..

Jan Samohýl - Programátor, Praha

k peticím Neděle, 12.Srpna 2012, 12:03:11

Myslím, že petice jsou důležité, i když je vládní moc ignoruje.

Je to forma komunikace. Dáváte tím najevo, že máte určitý názor, a pro jakoukoli vládu je těžké většinový názor dlouhodobě ignorovat.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.