Důstojné rozloučení s postkomunismem

Adam Votruba

Argumenty typu: „To chcete, aby se vrátil komunismus?“ nám při řešení současných problémů nepomohou. Stejně jako společenské problémy šedesátých let nevyřešila věta: „To chcete, aby se vrátil kapitalismus a nezaměstnanost?“

Píše se rok 2012. Je tomu tedy již přes 22 let, co se odehrála na konci roku 1989 sametová revoluce a stále se mluví o nedostatečném vyrovnání s minulostí o hrozbě komunismu a socialismu a bůhví o čem ještě.

Chtělo by se člověku říci: Nebylo už toho postkomunismu dost? Nepřišel snad konečně čas svobodně vydechnout? Myslím tím vydechnout bez antikomunistické křeče, která nás nutí při tom se vší urputností říkat, že dnes už dýcháme svobodně. Jde o stejnou křeč, která nutí velkou část české společnosti odmítat vše levicové, protože levicoví byli komunisti, nebo odmítat vše národní, protože toho zneužili komunisti, odmítat Rusko, protože tam byli komunisti, odmítat folklor, protože nám ho vnucovali komunisti atd. Nenastal čas na normalitu místo postkomunistické normalizace?

Mohli bychom si už dnes snad mezi sebou říci, že pravice a levice se nedělí podle toho, že pravice jedná v zájmu svobody a blahobytu, zatímco levice jedná v zájmu zla. Mohli bychom si říci, že stejně jako dřív je i dnes úkolem pravice hájit zájmy kapitálu, podnikatelů a bohatších lidí, zatímco úkolem levice je hájit zájmy námezdně pracujících.

Ať si volí každý dle svých zájmů, ale ten, kdo má levicové názory, nebudiž označován za komunistu. A pokud někdo tvrdí, že levice se rovná komunismus, řekněme mu bez rozpaků: „Pane, mluvíte jako idiot," neboť dotyčný tak skutečně mluví. Totéž budiž řečeno tomu, kdo tvrdí, že fašismus a nacismus je levice: „Pane, říkáte hloupost. Nemůžete si definovat pojmy levice a pravice dle sebe, když už jsou jednou dány evropskou politickou tradicí a tím, k čemu se který politický směr hlásil. A nemyslete si, že máte patent na rozum, když jste arcibiskup."

Je snad třeba odmítat kulturní zájem o jiné slovanské národy, o které se Češi tradičně zajímali, jen proto, že slovanství zneužili komunisté? Proč se nemáme zajímat o Lužické Srby, Poláky, Srby, Chorvaty, Slovince, s nimiž máme leccos kulturně společného a spojuje nás i historie podobných politických snah a politických zájmů v posledních dvou stoletích? (Podotýkám, že nemám vůbec nic proti Keltům, ani proti těm, kdo se o ně zajímají.) Na takovém zájmu není nic panslovanského, ani protievropského. Evropská myšlenka má smysl pouze, pokud chce kulturní pestrost evropských národů zachovat, jinak jsme to sjednocení Evropy mohli nechat na Hitlerovi.

Je snad třeba odmítat vlastenectví, protože ho zneužívali komunisti? Je třeba bagatelizovat dnes český odboj za druhé světové války, protože nám komunisti řekli, že byl pouze komunistický? Bernard Bolzano, filosof z doby českého obrození, říkal, že národ je soubor těch, kterým jsme nejvíce zavázáni a pro něž můžeme opět nejvíce udělat. Vlastenectví je tak pro něj závazkem lásky k bližnímu. Ostatně vlastenectví a šovinismus není totéž, podobně jako není totéž sebeláska a sobectví. Člověk, který se má rád, může být dobrým společníkem, kamarádem i partnerem, o sobci se však totéž říci nedá.

Komunisté do své všeobjímající ideologie a estetiky zahrnuli leccos: husitství, manuální práci, Jiráska, tradiční lidové písně. Setkal jsem s lidmi (nikoliv z mé generace), kteří odmítali folklor, protože jim ho údajně znechutili komunisti. Budiž, připouštím, že takové znechucení je možné. Znám však dnes lidi, kterým ještě není dvacet a zakládají cimbálové a dudácké muziky, protože se jim to líbí a komunisti jsou jim při tom ukradení. A je jim ukradené i to, že podle názoru jejich znechucených rodičů je „folklor mrtvá věc“.

Asi to vypadá, jako bych vyzýval k jakémusi návratu, možná kamsi do první republiky. V jistém smyslu je to tak, i když ne doslova. Na jednu stranu není možné škrtnout pozdější zkušenost, na druhou stranu v lecčems řešila tehdejší doba podobné problémy jako my. I první republika měla spoustu podivných křiklouknů - Bátorů, Hájků a Bartošů, na druhou stranu i své inteligentní osobnosti, filosofy a spisovatele.

Hlavně bych však chtěl vyzvat k tomu, abychom neřešili současné problémy prizmatem čtyřicet let starých traumat. Myslím, že na důstojné rozloučení s poskomunismem je docela vhodný čas. Argumenty typu: „To chcete, aby se vrátil komunismus?“ nám při řešení současných problémů nepomohou. Stejně jako společenské problémy šedesátých let nevyřešila věta: „To chcete, aby se vrátil kapitalismus a nezaměstnanost?“

Ve vší úctě bych rád řekl všem antikomunistům: „Starý pane, chápu, že jste zažil ruské tanky v šedesátém osmém, ale co takhle pomýšlet na politický důchod? Budete mít čas na psaní vzpomínek. My nechceme nosit džíny, protože komunisté jimi opovrhovali. Nechceme poslouchat rokenrol, protože ho komunisté zakazovali. Chceme ho poslouchat tehdy, pokud se nám líbí. Jestli si chcete organizovat svůj život podle toho, co na to komunisté, jen si poslužte. My ale chceme, aby nosil džíny ten, komu se líbí džíny. A komu se líbí rádiovka, ať si nosí rádiovku. Kdo chce kritizovat sociální nespravedlnosti kapitalismu, ať si je kritizuje. Dělali to tak i vaši dědové, pane. A kdo chce, ať si volí agrárníky, tedy pardon, pravici. My nepovažujeme za projev svobody vybírat si to, co komunisti zakazovali. Pro nás je svoboda vybírat si to, co se líbí nám. Ne pane, to není žádná tlustá čára za minulostí, zločiny jsou zločiny. Nechť jsou odsouzeny a potrestány, ale my žijeme dnes!“

    Diskuse
    MP
    January 20, 2012 v 10.47
    Moc hezký a vtipný článek, snad i dobře srozumitelný dnešní mladé generaci
    Jen škoda, že nevyšel v nějakém mainstreamovějším médiu, snad by ho tam uveřejnili:)
    MN
    January 20, 2012 v 12.51
    V mainstreamovějším médiu
    takový článek nevyjde, neboť tam je tento antikomunismus využíván k pravicové propagandě a už 22 let je v tom velice úspěšný. Takže bude jistě natočeno (bohužel i za moje peníze) několik dalších řad seriálu Vyprávěj a natočeno x filmů o hrůzách 50. let atd.
    PM
    January 20, 2012 v 18.22
    pane Adame, mně se líbí občanský postoj
    který je schopen tváří v tvář volení urně dát hlas i nelibé partaji. Líbí se mně, když volič prvotně usiluje s chladným srdcem o vyvážený poměr sil mezi elitou a na elitě závislými.
    K takovému, vyzrálé demokratickému postoji, ale nedospějeme volbou toho kdo se líbí.
    A to se mi nelíbí, protože mi to příliš voní po postmoderně včerejšku. Pomyslel jsem si.
    Mj. - traumatizace komunismem je trvalou, mediálně opečovávanou součástí strategie elity. Příkladně Respektem, tedy panem šéfredaktorem Erikem, který se občas zde objeví aby nás probudil a upozornil jaká nebezpečí hrozí demokracii od radikální levice.
    January 21, 2012 v 10.42
    To je čistý ageismus. Je to jako "Přemluv bábu" naruby. Stačí pozorovat svět kolem sebe a ukáže se, že bojovní antikomunisté jsou mezi námi, kdo si pamatujeme sovětské tanky v ulicích, a stejně (možná mnohem víc) mezi těmi, kterým chybí vlastní zkušenost a ještě nedozráli k nezávislému úsudku a jen papouškují pokyny přicházející z politbyra ODS a z kavárny Mlejn v Prazue na Kampě. A stejně tak i věcné ocenění současných komunistů a jejich možné role v politice je nezávislé na věku, mladý pane Votrubo
    MT
    January 21, 2012 v 13.13

    Moc se mi ten článek líbí.

    A já se tímto způsobem vydírat prostě nedám - jsem už dost starý na to, abych měl odvahu být aspoň trochu vnitřně svobodný.

    Vím, že jsou kolegové z placených veřejných funkcí podobných té mé, kteří jsou opatrní pro jistotu více než méně a pro všechny případy z nich nevypadne nikdy nic určitého.

    Já se ale vydírat komunistickou hrozbou nedám.

    V reálsocu jsem žil, vím o něm své, ale taky vím, že nešlo o nějaké totální zlo.
    V KSČ jsem nikdy nebyl - ne kvůli své odvaze, ale protože já nestál o ně a upřímně řečeno KSČ nestála o mne - potřebovala plnit kvótu dělníky a rolníky, aby mohli do strany vstupovat lidi na kterých věrchušce záleželo kvůli funkcím.

    Nikdo mně kvůli tomu nešikanoval - jenom jsem nesměl stát o nějaké významější a lukrativnější funkce.

    No a já o nějaké atraktivnější placené funkce a vedoucí místa nestál - a režim mně vcelku nechával na pokoji, nikdo mne v práci netrestal dejme tomu (když jsem pracoval na začátku po škole na prokuratuře) kvůli petici proti zákazu Pražského výběru, která se nakonec smrskla na kritický dopis - protože to nakonec podepsal jeden trestní soudce (komunista) a několik soudních úřednic (nekomunistek) - ostatní to nechtěl podepsat (taky by se jim určitě nic nestalo - jako se nic nestalo těm, kteří to podepsali ani mně jako organizátoru).

    Na Prvního máje jsem šel do průvodu naposledy jako gymnazista - a pak až (to už ale nebyl průvod, ale společenská akce s mítínkem) roku 1990 ...

    A zas nebylo - do roku 1989 - nikdy nic ...


    Ať už dají s těmi komunisty pokoj.

    Současné problémy jsou toho druhu, kde je naopak spojenectví s komunistou účelné (to, že chtějí udržet u sebe staromilce a píšou květnatě do severní Koreje asijsky přemrštěně to tu teď řešit nemíním).
    Ostatně jak diskutují s kyperským AKELem, který řídí svůj stát spíš neoliberálně, nevím - jistě se taky shodnou na společném ...

    A kromě toho - nakolik znám nekomunistické poslance z našeho kraje, soukromě mně prozradí, že jde prakticky o nejpracovitější a nejlépe připravený poslanecký klub ve Sněmovně (o Senátu nevím, jestli tam ještě jsou - teď snad 2, nevím) ...
    SH
    January 24, 2012 v 11.48
    Dvojí bývalí komunisté.
    Již před mnoha lety to Ransdorf řekl velmi výstižně. Nejvíc bývalých komunistů je ve všech jiných stranách, než v KSČM. Bývalí komunisté, kteří přes ta různá levicová uskupení nakonec skončili v dnešní KSČM, přestavují celou škálu od stalinských staromilců, přes reformisty po hledače jakéhosi neokomunismu, jehož představitelem je pro mě v tomto debatním okruhu poslanec Dolejš. Jedno však mají společné. Jsou ve svém přesvědčení nejpoučenější prožitou minulostí. Pokud já osobně poznal poslance KSČM, tak bych je charakterizoval jako ty, kdo se z minulosti dovedli poučit nejlépe. Ideově jsou nejhlouběji spjati s původní ideou celosvětových socialistů.
    Nakonec jedna poznámka. Osobně nesnáším, když mne o negativech nadvlády KSČ z obrazovek TV „referuje“ člobrdík mladší třiceti let. Takového bych soukromě kalouskovsky srovnal. V naší širší rodině již dávno platí zásada, že o té době se baví pouze ti, kdo v čase převratu měli alespoň třicet let. Ostatní buď ať študují původní prameny, nebo poslouchají.