Zle se vede zemi

Nakladatelství Rybka Publishers vydalo v překladu Jakuba Fraňka český překlad knihy Tonyho Judta Ill Fares the Land, kterou Judt napsal před svou smrtí v roce 2010 jako jakési memento o stavu současného světa. Publikujeme úryvek z předmluvy Jiřího Pehe.

Kniha Zle se vede zemi: Pojednání o naší současné nespokojenosti je pozoruhodná z jiného důvodu, než byla téměř tisícistránková Poválečná Evropa, v níž Tony Judt oslnil nejen rozsáhlými znalostmi, ale i nabídkou nových souvislostí a výkladů moderních evropských dějin. Je pozoruhodná proto, že je vizionářským dílem, která se dnes už příliš nepíší, a které by jen málokdo čekal od jednoho z nejrespektovanějších univerzitních učenců naší doby, jakkoliv veřejně činného.

V předmluvě ke knize Judt zmiňuje slova jedné své studentky, která si správně povšimla, že to, co je na knize strhující, a co vyvolalo tak silné reakce, už když své základní teze přednesl v univerzitní přednášce, nejsou úplně nové, „revoluční“ myšlenky, ale neobyčejná jasnost a přesvědčivost argumentů. Jako by v posledních měsících svého života neměl Judt čas a chuť sdělovat své poselství v často nesrozumitelném, opatrnickém akademickém žargonu nebo každé své tvrzení složitě dokládat, napsal svého druhu manifest.

Vzniklo tak dílo, které nejenom tím, co říká, ale především tím, jak to říká, je pravděpodobně nejdůležitějším traktátem na téma role levice od dob Frankfurtské školy, snad jen s čestnou výjimkou pozdějších textů slovinského filozofa Slavoje Žižka.

Judt přitom není „revolucionář“. Jeho postoje jsou podivuhodnou směsí v podstatě konzervativních pohledů, když brání hlavní pilíře odkazu sociálně demokratické levice proti náporu neoliberální pravice, a pohledů progresivních, když se pokouší definovat, co z tohoto dědictví je třeba zachovat a dále rozvíjet.

Současnou západní civilizaci vidí jako propadlou bezuzdnému materialismu, v němž bezmyšlenkovitá spotřeba a sobectví nahradily vize a idealismus. Materialistická spotřeba vytváří morální vakuum, v němž se vytrácí společenské pojivo v podobě důvěry—tedy důležité formy sociálního kapitálu, který držel západní společnosti „pohromadě“ po většinu druhé poloviny 20. století a zabránil dalším zničujícím konfliktům.

Společnost prohlubující se nerovnosti, v níž žijeme, postupně ničí povědomí o společném smyslu, který vyztužoval západní demokracie ještě v 80. letech minulého století, a jehož nositeli byly mohutné střední třídy. Ačkoliv jsou tyto třídy i hodnoty společenské solidarity, jež garantoval sociální stát, pod stále silnějším náporem privatizačních snah a s nimi spojených ideologií individuálního „sobectví“, levice nebyla schopna zareagovat. Ztratila svůj mobilizační potenciál i jazyk, ačkoliv se jí v podobě současného vývoje nabízí příležitost, aby se vrátila ke svým nejdůležitějším idejím.

Že byl Judt významným historikem, nezapře, když podává fascinující pohled na ideový souboj mezi Johnem Maynardem Keynesem a filozofy vesměs středoevropského původu (Ludwig von Mises, Friedrich Hayek, Joseph Schumpeter, Peter Drucker), kteří emigrovali do Velké Británie či USA v době nástupu nacizmu, a vytvořili v reakci na trauma totality teorie, které, ač víceméně zapadly po 2. světové válce, později získaly neobyčejný vliv v boji s levicí.

Stejně fascinující je Judtova analýza rozdílů mezi americkým a evropským chápáním společenské solidarity. Jeho vhled do americké společnosti je zajímavý už proto, že je to pohled amerikanizovaného Evropana, který přesně detekuje kulturní a historické podloží americké nedůvěry k „socialismu“.

Judt vášnivě polemizuje zejména s tendencí západních společností reagovat na tlak globalizace privatizací stále většího počtu funkcí moderního státu. Tento proces, který byl naplno spuštěn pádem komunismu a následným zhroucením bipolárního věta, vedl postupně k privatizaci i těch odvětví, která tradičně patřila ke strategickým oblastem kontrolovaným státem. Bezhlavá privatizace je ovšem podle Judta zásadní omyl, který ohrožuje nejenom sociální soudržnost západních společností, ale v posledku i liberálně-demokratický systém.

Deregulace tržní ekonomiky po pádu komunismu a její rozšíření v globálním měřítku otevřela stavidla k rozvinutí přirozené tendence kapitalismu k oligopolizaci a monopolizaci. Postupně se vytratily hlavní pilíře sociální soudržnosti: důvěra v systém, pocit sounáležitosti a vědomí společného zájmu. V současné západní společnosti tak už nejen nezbývá místo pro ctižádostivé myšlenky a cíle, které charakterizovaly léta šedesátá, ale ohrožen je i samotný demokratický étos.

Ideje svobody, rovnosti (spravedlnosti) a bratrství (solidarity), které se pokusily přivést do vzájemné rovnováhy moderní sociální státy, nebyly prázdnými hesly, varuje Judt. Příběh solidárního demokratického státu je morální příběh. Levice selhává, protože sociální stát začala považovat za tak nezpochybnitelnou součást západní demokratické kultury, že dovolila, aby se z etického příběhu společenské solidarity stala pouhá technologie redistribuce.

Pokud má hrát v budoucnosti důležitou roli, musí nabídnout nový jazyk, v němž základní ideály solidárního demokratického státu budou „vyprávěny“ z etických pozic. Je třeba se postavit pokračující privatizaci státu, a tím jeho rozpuštění v rukou globálního kapitalismu, protože hodnoty, které levice nabízí, není možné bez sebevědomého státu uskutečňovat. A bez těchto hodnot možná nepřežije ani to, co nazýváme demokratickým Západem.

*****
Think-tank CESTA zorganizoval u příležitosti vydání knihy debatu, které se jako panelisté přislíbili zúčastnit Jacques Rupnik, Lubomír Zaorálek a Jiří Pehe, a kterou bude moderovat Vít Klepárník. Koná se 3. listopadu 2011 v 16 hodin v Richtrově sále New York University v Praze, Malé námě stí 11 (vchod z pasáže z Malého náměstí do Michalské ulice).

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Oto Novotný - politický analytik

Středa, 2.Listopadu 2011, 10:37:31

Dost se divím, že se tady nevede diskuse. (Možná, protože se už vedla na BL?) Na té knize mě pozitivně zaujalo, jak autor výstižně popisuje faktory kulturního zlomu mezi pojetím kapitalismu laisssez faire (19. století), sociálním státem (vývoj od začátku dvacátého století s vrcholnou etapou čtyřicátých až sedmdesátých let) a neoliberálním pojetím (od osmdesátých let). Velmi zajímavé je vyprávění, jak se na "konzervativní revoluci" osmdesátých let (Reagan, Thatcherová) nepřímo (a nechtěně) podílela levicová revolta v šedesátých letech. Obrat k individualismu a sledování "vlastního zájmu" byl jejím hodonotovým svorníkem. Naopak diskutabilní je Judtova představa, že obranu a obnovu sociálního státu lze s nadějí na úspěch praktikovat jen v národním rámci. (Autor vůbec nemluví o Evropské unii, jakkoli vyzdvihuje evropský sociální model proti americkému). Možná, že tím chce jen říci, že levice by zdaleka neměla rezignovat na nástroje, které národnímu státu stále ještě zbývají v boji proti neoliberalismu a s tím lze asi souhlasit. Ale "finální vítězství" evropského sociálního modelu musí být nadnárodně pojištěno v EU.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Čtvrtek, 3.Listopadu 2011, 06:44:6


Společenská změna nemůže být podmíněna takovou nenutnou strukturou jako je EU.

EU je třeba využít k sociálním a humáním cílům - samostatným vůči EU ...


Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Diskuse Pátek, 4.Listopadu 2011, 08:41:7

Možná se tu moc nediskutuje, protože k článku není co dodat.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Evropská unie Pátek, 4.Listopadu 2011, 08:50:2

Evropská unie — funkční, demokratická a solidární — je možná součástí společenské změny, kterou potřebujeme.

Čelíme destrukci solidárního, sociálního státu a tunelování demokracie. Jak sociální systémy, tak demokratická správa, byly dosud prosazeny pouze v rámci jednotlivých států. Jestliže samostatné státy nejsou do budoucna slučitelné s globálními technologiemi, nelze uhájit nic, co zůstane na státy vázáno, co nedokážeme globalizovat. Lokální sociální státy ani lokální demokracie nemají šanci proti globálnímu kapitálu.

Nejen solidaritu, ale i demokracii musíme globalizovat. V konečném důsledku to znamená celosvětovou integraci, ta evropská může být pro nás, Evropany, prvním krokem.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 4.Listopadu 2011, 12:48:59


všichni jsme tak trochu ve vězení dosavadních kategorií ...

Co je to vlastně globální kapitál?

Nakolik jsme na něm závislí jako na globálním kapitálu?

Musíme utvořit jakousi superinstituci, aby vyvážila globální kapitál?

Proč to musíme udělat?


Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

neoliberální ofenzíva a slabost sociální demokracie Pondělí, 9.Ledna 2012, 12:20:51

Knihu jsem konečně přečetl. Je to zatím nejlepší rozbor současné situace. Nejvíce jsem byl překvapen tím, jak podobné chyby, které dělá naše současná pravice dělala už pravice americká, britská, atd. Ještě lepší než kritika pravicové "rakouské" tržní ideologie slabého státu, který je nebezpečnější než stát silný, kterým nás neoliberálové neustále straší, je kritika slabosti, vyprázdněnosti a byrokratičnosti evropské a americké levice. Dokud takto nezačne myslet, mluvit a psát naše levice, nelze čekat nějaký výraznější intelektuální a politický obrat.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.