Jak příznačné, když hlavní tvář protiromského tažení je známý podvodník využívající mezer v systému, kterému se na zfalšovaná razítka podařilo cestovat po světě a provádět další podvody, Lukáš Kohout.

Je téměř zbytečné zmiňovat i známou protiromskou aktivistku a poslankyni Řápkovou, která si nevybaví ani adresu své alma mater. Téměř se samo nabízí ono známé české přísloví „zloděj křičí — chyťte zloděje!“

V případě Lukáše Kohouta mám informaci přímo z policejního zdroje, která říká, že je dokonce přímo iniciátorem poslední vlny přepadení na Šluknovsku. Bohužel je po několika letech zvyku, že sev médiích u zločinů a incidentů nikdy neuvádělo etnikum, Češi si navykli z podobných zločinů obviňovat Romy. Zároveň se pozoruhodně před několika dny objevila zpráva o Romovi, který zmlátil spolucestujícího v metru, který se zastával oběti přepadení třemi Romskými ženami.

V tomto případě se však zjevně nejednalo o české Romy, ale o Rumuny. Tuto skupinu už sleduji nějakou dobu a psal jsem o nich dvakrát. Byl jsem i na policejní stanici, konkrétně v Šafaříkově ulici oznámit, že se v prostorách vestibulu metra I. P. Pavlova pohybovala skupina Rumunů okrádající cestující. Příslušníci mě však odmítli s tvrzením, že s tím nemohou nic dělat, pokud je nechytí při činu a že při pouhém podezření nemohou tuto skupinu pronásledovat. Kdokoli se vyzná v kultuře českých Romů ví, že podobné okázalé okrádání jim není vlastní, neboť nejsou konfrontační, kladou spíš důraz na vychytralost.

Nakonec podstata zprávy byla ale někde jinde. Média zdůrazňovala, že došlo k přepadení, brutalitu, ale nesprávné chování pouze jedné ze zúčastněných stran. Velmi důležitý fakt zůstal opomenut. Celý incident se totiž odehrál v prostorách nástupiště metra, které byly v tu dubu plné dalších cestujících. Copak nikoho nezaráží, že člověk, který se zastal cizí okrádané ženy a následně byl brutálně zbit, zůstal úplně bez pomoci? Že ostatní spoluobčané, tentokrát Češi, byli naprosto nezúčastněni a předstírali, že tam vlastně nejsou a toho jediného člověka ochotného pomoci druhému, nechali zbít skoro do bezvědomí. Těžko říct, která z těch stran se chovala hůře.

Vybavuje se mi myšlenka, kterou zastával Desmond Tutu: Ten, kdo se zlu nebrání, mu pomáhá.

Často se paušalizují činy Romů, ale jakmile já paušalizuji Čechy, je oheň na střeše. Dělám to záměrně, aby na vlastní kůži pocítili, jaké to je dostat nálepku založenou sice na pravdě, ale která se nemusí vztahovat na všechny.

Teď uvidíme, zda Romové, které cizinci běžně považují za Čechy, protože sdílejí mnoho „kulturních rysů“ budou jednotní a na celoromském sjezdu tento pátek se k něčemu doberou. I když jsou Češi vinni za to, že Romové nemají šanci na vzdělávání se správným způsobem, mohou si Romové za spoustu věcí i sami. Je nejvyšší čas, aby aspoň významní romští představitelé začali formovat tvář své komunity.

Češi, kteří mluví o zneužívaný sociální dávek, si musí uvědomit, že na všechny vyplacené sociální dávky v roce 2009 bylo vynaloženo cca 152 mld. Kč (bez starobních důchodů), z toho na nemocenské pojištění 26 mld. Kč, na důchody invalidní 61 mld., na vdovské 24 mld, na dávky státní sociální podpory (tj. včetně přídavků a rodičovský příspěvku) 41 mld., k tomu je třeba přičíst dávky hmotné nouze 3 mld., příspěvek na péči 18 mld., výdaje územních samospráv na sociální péči (včetně prevence, služeb, péče atp.) 10 mld., což je úhrnem zhruba 183 mld. Kč., tj. cca 17 400 Kč na obyvatele a rok - odhady ekonomů hovoří zhruba o 2 až 7 % případů zneužívání, ale počítejme s horší variantou 10 %, tj. cca 1740 Kč/rok. Kolik z toho „zneužijí cikáni“ lze zhruba dopočítat - i kdyby 80 % z Romů (okolo 3 % z populace), nepracovalo a pobíralo dávky, tak jde při 10% zneužití o únik cca 300 mil. Kč/rok, tj. 29 Kč na občana za rok.

Uvidíme, zda setkání bývalých romských poslanců, které se uskutečnilo minulou neděli, přinese impuls pro následující setkání romské komunity. Známá advokátka Klára Samková, dlouholetý romský aktivista Karel Holomek a Zdeněk Guži, kteří zasedali ve Federálním shromáždění, přišli s prohlášením, jímž chtějí docílit, aby se Romové podíleli na samosprávě, pod jejíž působnost spadají místa s vyšším počtem romského obyvatelstva. Sama Samková přišla se zajímavým citátem „Není povinností bez moci". Nemůžeme přece po určité části národa chtít dodržovat standardy, na jejichž spoluvytváření se tato část nemůže podílet.

Možná se nabízí srovnání s Kurdy, kteří též žijí v mnoha zemích regionu, ale žádná z těchto zemí jim nechce přiznat plná práva. Češi by též nedodržovali normy EU, kdyby výměnou za to neměli nějaké rozhodovací pravomoce. To, že jich neumí efektivně využít je už jiná kapitola.

V tomto prohlášení mě zaujal jeden bod, jehož význam mi doposud unikal. A sice to, že požadují zrušení prasečáku na místě koncentračního tábora v Letech. Přemýšlel jsem o tom, že kdybych byl Čech a slyšel bych, že má vzniknout prasečák sponzorovaný německou vládou v Lidicích, jak bych se cítil?

Důležitější je ale hledisko psychosociologické. Jak mi vyprávěl spoluorganizátor tohoto setkání, novinář Pavel Koller, je možné, že Romové se chovají tak, jak se chovají, protože trpí dlouhodobým posttraumatickým syndromem. Zajímavou studii na toto téma vypracovala právě Samková a ta říká, že v každé generaci Roma je traumatický faktor, např. holocaust, násilné usidlování, komunistická perzekuce, rasové vraždy v devadesátých letech a nyní sociální vyloučení. V každém Romovi je tak po tisíciletí hluboce zakořeněn pocit obavy a pronásledování. To znamená, že na incident v Novém Boru bychom neměli pohlížet jako na jednorázový akt, ale s odstupem v kontextu historických souvislostí. Samozřejmě, že ten incident neschvaluje nikdo ani z romské komunity, ale z tohoto pohledu je bohužel pochopitelný.

Mladí Romové dali dohromady kampaň obdobnou k Přemluv bábu, kde by se mladá generace s humorem a nadsázkou ukázala negativní jevy, např. starší generace, aby se paradigma zlomilo a mladí tak získali pocit, že mají možnost změnit určité negativní rysy tak, aby se umožnil dialog a usnadnilo se soužití. Jelikož žádný člověk nemůže a nebude akceptovat hluk u souseda po 22h, krádeže nebo násilí, zároveň bílí Češi nemohou požadovat změnit romskou kulturu, přestože se jeví být méně zodpovědná a víc zaměřena na bohémský způsob života, na rozdíl od té rakousko-uherské, která je zde standardem. Mají Romy brát jako plnohodnotnou část národa, neboť Romové jsou taky Češi.

Srovnáme-li Romy z různých evropských zemí mezi sebou, zjistíme, že mají ještě větší kulturní rozdíly, než Češi a Slováci, a to i přesto, že tyto dva národy byly spolu v jednom státě. Češi považují za národ skupinu žijící na určitém místě, jak dlouho ještě potřebují Romové k tomu, aby se stali plnohodnotnou součástí kultury této země?